Myjavská pahorkatina a Chvojnická pahorkatina

Záhoří a Záhorská nížina, Chvojnická pahorkatina - turistika, příroda, tipy na výlet

Myjavská pahorkatina patří do oblasti Slovensko - moravských Karpat, stejně jako další tři geomorfologické celky - Biele Karpaty, Považské podolie a Javorníky. Myjavská pahorkatina se rozkládá na západě Slovenska v regionu zvaném Záhoří. To proto, že se tato oblast, vzhledem ke zbytku Slovenska, nachází za horami (hřebenem Malých Karpat).

Myjavská pahorkatina, vymezení oblasti

Myjavská pahorkatina, která má charakter nízkého plošinatého mezihoří, dosahuje rozlohy 371 km². Na území Myjavské pahorkatiny zasahují dva kraje - Trnavský kraj (okres Senica) a Trenčiansky kraj (okresy Myjava a Nové Mesto nad Váhom).

Myjavská pahorkatina na severu sousedí s Bílými Karpatami, na severovýchodě s Považským podolím, na jihu s Malými Karpatami a na jihovýchodě s Borskou nížinou a Chvojnickou pahorkatinou.

Myjavská pahorkatina, geomorfologické členění

Myjavská pahorkatina, přírodní poměry

Myjavská pahorkatina má mírně zvlněný povrch, přesto v některých oblastech vystupují ze zdánlivé roviny výrazná návrší. To v oblasti Brančských bradel, které jsou součástí bradlového pásma Západních Karpat, a na jižním okraji tohoto celku, kde vystupuje nejvyšší vrchol Myjavské pahorkatiny - Bradlo (543 m) se Štefánikovou mohylou na vrcholu.

Myjavská pahorkatina má poměrně pestrou geologickou stavbu. Objevují se druhohorní sedimenty ze svrchní křídy, ale i neogenní sedimenty, jíly, pískovce, slepence a štěrky či břidlice.

Myjavská pahorkatina, hydrologické a klimatické poměry

Celá oblast náleží do povodí řeky Morava, kterou odsud napájejí řeky Myjava a Brezová s množstvím menších přítoků. Oblast patří do teplé klimatické oblasti, jen nejvyšší vrcholy tohoto geomorfologického celku patří do mírně teplé klimatické oblasti. Průměrné roční úhrny srážek činí 650 - 700 mm. Pro Myjavskou pahorkatinu je typické kopaničářské osídlení.

Chvojnická pahorkatina

Chvojnická pahorkatina je dalším z celků Záhoří. Je ohraničena Bílými Karpatami, Myjavskou pahorkatinou, Borskou nížinou a Dolnomoravským úvalem. Malá část celku zasahuje i na území České republiky (asi 5 km²). Narozdíl od východních sousedů náleží Chvojnická pahorkatina (stejně jako sousedící Borská nížina) do oblasti Záhorské nížiny, jež je částí subprovincie Vídeňská pánev.

Chvojnická pahorkatina, geomorfologické členění

Geologická stavba Chvojnické pahorkatiny je podobná jako u sousední Myjavské pahorkatiny. Objevují se neogenní sedimenty, jíly, slíny, písky a štěrky, ale také pískovce, slepence a ojediněle i vápence a ryolitové tufy.

Chvojnická pahorkatina má málo členitý povrch s mohutnými příkrovy spraší a sprašových hlín. V oblasti vystupují také písečné přesypy, podobně jako na sousední Moravě v oblasti tzv. Moravské Sahary. Nejvyšším vrcholem tohoto celku je vrch Zámčisko (434 m).

Celá oblast je odvodňována řekou Morava s přítoky jako Myjava, Teplica, Chvojnica a Unínský potok. Chvojnická pahorkatina patří do teplé klimatické oblasti s ročním úhrnem srážek 550 - 700 mm. Díky tomu se tady objevuje množství teplomilných rostlinných a živočišných druhů, které jsou typické pro stepi Panonské pánve. Na svých toulkách se tak můžete setkat s cikádami, kudlankami aj. Na území Chvojnické pahorkatiny zasahuje CHKO Bílé Karpaty.

Borská nížina

Borská nížina je dalším geomorfologickým celkem Záhoří. Stejně jako sousední Chvojnická pahorkatina náleží do oblasti Záhorské nížiny. Borská nížina má poměrně fádní reliéf roviny, pouze v některých oblastech má Borská nížina charakter pahorkatiny (Lakšárska pahorkatina).

Borská nížina je na východě ohraničena hřebenem Malých Karpat, na severu Chvojnickou pahorkatinou a na západě sousedí s Dolnomoravským úvalem s řekou Morava. Nejvyšším vrcholem Borské nížiny je vrch s podivně znějícím jménem Kaplnka Márie Magdalény (297 m), druhým nejvyšším vrchem je ploché návrší Dubník (289 m) u obce Habány.

Borská nížina, geomorfologické členění

Borská nížina patří do teplé klimatické oblasti. Roční úhrn srážek činí 600 - 650 mm. Díky vhodným podmínkám se v Borské nížině objevuje řada teplomilných rostlinných a živočišných druhů. Jejich mimořádný význam podtrhuje existence CHKO Záhorie, která byla vyhlášena v roce 1988 na území o rozloze 275 km².

Typickými biotopy CHKO Záhoří jsou mokřady, přechodová rašeliniště, vlhké louky a samozřejmě také písčiny. Již předtím ale byly nejcennější partie Borské nížiny chráněny formou maloplošných chráněných území. Nejstarší z nich, Přírodní rezervace Bezedné, byla vyhlášena již v roce 1964. Dalšími přírodními rezervacemi jsou Červený rybník (1966), Zelienka (1980) a Dolný les a Horný les (1981).

Téměř celá oblast Záhoří, resp. Záhorské nížiny má charakter říční nivy a říčních teras, které jsou položeny výše. Pro oblast jsou typické váté písky, kyselé křemičité písky vyfoukané z naplavenin řeky Morava, která pramení pod vrcholem Králického Sněžníku. Tyto písky vytvářejí na Záhoří systém písečných dun s mezidunovými sníženinami.