Pod čepicí Mužského, toulky po západních okrajích Českého ráje

Západní okraje Českého ráje a stejnojmenné chráněné krajinné oblasti vyplňuje členitá plošina Příhrazských skal, spadající na západní, částečně i severní stranu příkrými útesy a stěnami. Vrcholovou partii této pískovcové tabule zvýrazňuje zdaleka nápadná "čepice" - vrch Mužský, tvořený tmavou sopečnou vyvřelinou čedičem. Ta ve třetihorách pronikla podél zlomu souvrstvím křídových pískovců a protože je mnohem tvrdší a odolnější, převyšuje o několik desítek metrů okolní úroveň povrchu.

Za východisko do západní části Českého ráje pod vrchem Mužský dobře poslouží město Mnichovo Hradiště, rozprostřené kolem středního toku Jizery a při významném dopravním tahu z Prahy do Liberce (na železniční trati č. 070 a rychlostní silnici E 65).

Barokní klenot nad Jizerou

Působivé historické jádro Mnichova Hradiště bylo vyhlášeno za městskou památkovou zónu - a jistě zcela oprávněně. Na náměstí a v přilehlých ulicích zaujmou zachovalé barokní a roubené domy, novorenesanční radnice a také barokní kostel sv. Jakuba. Severnímu okraji města pak dominuje nádherný zámecký areál.

Čtěte také: Drábské světničky aneb pohodová turistika v Českém ráji

Jeho ústřední část tvoří zámek, založený počátkem 17. století a o sto let později (už v majetků rodu Valdštejnů) přestavěný do současné barokní podoby. Zámek uprostřed zeleně je veřejnosti přístupný a součástí jeho prohlídky je mimo jiné divadelní sál, "zlatě" zdobený Zlatý kabinet, obrazárna a obsáhlá knihovna, přemístěná sem z Duchcova, kde ji na sklonku 18. století spravoval proslulý "svůdník" Giacomo Casanova. Do zámku bylo umístěno též muzeum, kde pozornost upoutá též miniatura jednoho z dalších cílů našeho dnešního putování - model skalního hrádku Drábské světničky.

Sopečný suk Káčov

Z Mnichova Hradiště to není daleko k pozoruhodné kamenné hříčce přírody, vystupující ještě při úpatí Českého ráje. Je součástí zalesněného návrší Káčov, které se zvedá ve stromoví nad soutokem Jizery s Mohelkou a přímo nad obcí Sychrov. Tam z Mnichova Hradiště vede silnice přes obec Podolí, směřuje tam i zeleně značená cesta.

Stezka s upravenými schůdky stoupá k bizarnímu skalnímu "pahýlu", což je asi dvacet metrů vysoký pozůstatek sopečného komínu ze třetihorní čedičové vyvřeliny. Informační tabulka nás poučí, že žhavá láva zde přetavila okolní vrstvy pískovců v horninu zvanou káčovák, kdysi těženou pro stavbu jezů a hrází. Káčov zaujme nejen pozoruhodným sopečným útvarem, chráněným jako přírodní památka, ale též pěkným výhledem do rovinaté krajiny středního Pojizeří.

Cesta opilým lesem

Z Mnichova Hradiště jsou na dohled dohled skalnaté srázy na západním okraji CHKO Český ráj. Pěšky tam dojdeme třeba po červeně značené Zlaté stezce přes osadu Zásadku a kolem zříceniny středověkého hradu Valečov, po silnici to není daleko k obci Dneboh, kde lze u lesa zaparkovat. Už samotné parkoviště je svým způsobem pozoruhodné. Nachází se totiž na místě někdejší osady Kavčina, která zanikla po mohutném sesutí skal a sutě, vyvolaném bouřkovým přívalem v červnu 1927.

O život tehdy naštěstí nikdo nepřišel, ale zcela zničeno bylo jedenáct stavení, ze kterých zůstalo jen torzo sklepa, vysekaného do pískovcové skalky uprostřed parkoviště. Dalším svědkem živelné katastrofy je "opilý les" ze šavlovitě prohnutých borovic ve vyšší části sesuvného svahu, kudy se vine turisticky značená cesta ke skalním srázům Příhrazské plošiny.

Bludištěm Drábských světniček

Součástí skalnatých okrajů je členitá a atraktivní partie Drábských světniček, kam projdeme temnou průrvou a vystoupíme po kamenném schodišti. Soustavou žebříků, lávek a schodů vysekaných do skály jsou pak propojeny také další mohutné skalní bloky. Zaujme zde především spousta různě velkých výklenků a síněk - "světniček" - vyhloubených přímo do pískovcového masívu. Většina z nich pochází z počátku 15. století, kdy tu stával též dřevěný hrádek.

Z vrcholové skalky tvaru zvonu a z řady okrajových plošinek, zabezpečených zábradlím nad skalními srázy, se otevírá výhled přes rychlostní silnici a mělké údolí Jizery daleko do Máchova kraje. Vyhlídkové jsou i následující okrajové skalní útesy, mnohde zdobené "bonsajemi" pokřivených borovic. Cesta se pak nakrátko ponoří to temné soutěsky - úzké rozsedliny mezi skalními bloky - s příznačným pojmenováním Studený průchod. Odtud lze buď sestoupit do obce Olšina (s možností návratu k parkovišti u Dnebohu) nebo pokračovat za dalšími pozoruhodnostmi Příhrazské plošiny.

Rozhlédnutí z Mužského

Pokud zvolíme druhou variantu, tak se naše trasa brzy vynoří nad horní okraj zalesněného srázu. V remízku u ovocných sadů můžeme opatrně nahlédnout do temného jícnu úzké propasti, která vznikla rozestoupením pískovcových bloků a je přes 20 m hluboká. Větší pozornosti se však těší nedaleká výletní restaurace s přiléhavým pojmenováním Na Krásné vyhlídce. Ještě rozsáhlejší výhled - doslova kruhový však nabízí nedaleký vrchol kopce Mužský (464 m n. m.), který jako z daleka nápadná "bachratá čepice", dominuje západní části Českého ráje.

Vrcholek Mužského je dostupný krátkou odbočkou z turistické cesty a zvýrazňuje jej štíhlý obelisk - pomníček jedné z mnoha bitevních řeží, které se v roce 1866 prohnaly územím severovýchodních Čech. Dneska jde o místo zcela mírumilovné, odkud přehlédneme podstatnou část Českého ráje s Kozákovem, severní obzor vyplňují zvlněné hřbety Krkonoš a Jizerských hor, zaujmou i "ostře řezané" špice Ještědu a Ralska, dvojice Bezdězů a za průzračného počasí též kupovitá návrší Lužických hor a Českého středohoří.

Mužský a Drábské světničky, turistická mapa

Ve spleti Příhrazských skal

Vrch Mužský samozřejmě nemusí být konečnou našeho putování po západních okrajích Českého ráje. Za bližší poznání nepochybně stojí i přilehlé partie pískovcových Příhrazských skal, chráněné ve stejnojmenné přírodní rezervaci. Pod Mužským - přesněji řečeno při restauraci Na Krásné vyhlídce - k nim směřuje několik turistických tras.

Přímější je červeně značená Zlatá stezka Českého ráje, napříč celou skalní oblastí se pak vine modré značení. Přechází tzv. Hrázku, krátkou odbočkou uhýbá k tajemnému zákoutí Hynšta se skromnými stopami po dávném hrádku a českobratrské modlitebně, posléze se zatáčí zpět k západním okrajům Příhrazské plošiny. Zde přechází návrší Smrkovec s pověstmi opředenou kamennou mísou - Obětním kamenem - a končí v osadě Skalka s možností návratu k parkovišti u Dnebohu či do Mnichova Hradiště.

Okolo kamenného hřebčína

Z romantických zákoutí Příhrazských skal je to však už mnohem blíže do osady Příhrazy, ležící při severním úpatí skalnatých srázů. Od výše zmíněné lesní křižovatky na Hrázce tam dojdeme po žlutě značené cestě. Z ní tu a tam vybíhají krátké odbočky na okrajové plošinky ze kterých se otevírají výhledy - v borových porostech však poněkud omezené - do skalního města.

K jeho dominantám (dnes ovšem poněkud zarostlým) a také symbolům zde patří štíhlá, nahoře převislá skalní věž Kobyla, zvaná též Kobylí hlava. Hned vedle stojí poněkud masivnější Kobylí věž a aby byl "hřebčín" úplný, skrývá se tu i méně nápadný útvar Hříbě… Pozornost však budí také spousta pískovcových útvarů v bezprostřední blízkosti naší cesty. Zdobí je až neskutečná mozaika drobných jamek (tzv. voštin), skalních dutin a jeskyněk, říms, oken a dalších kamenných hříček z dílny sochaře - přírody.

Pak už nás čeká poměrně příkrý "sešup" po poněkud kostrbatých Příhrazských schodech do osady Příhrazy, ležící při silničce odbočce z obce Žďár a sloužící převážně k rekreačním účelům.