Přírodní park Lysicko a jeho turistické cíle, I.

Klid, malá návštěvnost, fyzická nenáročnost a daleké výhledy. To jsou čtyři hlavní a dobré důvody, které mohou vést naše kroky neomylně do Přírodního parku Lysicko, severovýchodního kouta Českomoravské vrchoviny mezi Černou Horou, Kunštátem a Lomnicí u Tišnova.

Charakteristika území

Přírodní park Lysicko byl vyhlášen roku 1994 na ploše 40,2 km² k ochraně rázu krajiny východního okraje Českomoravské vrchoviny v okolí obce Lysice, jež dala tomuto kraji jméno. Na severu, nad údolím potoku Úmoří, za silnicí Drnovice - Kunice, park navazuje na Přírodní park Halasovo Kunštátsko, na východě pak mezi obcemi Kunice a Rašov přímo sousedí s Přírodním parkem Svratecká hornatina (viz článek Kolem Sýkoře do Lomnice u Tišnova). Na jihu park ohraničuje silnice Rašov - Černá hora a na východě komunikace Černá Hora - Drnovice.

Území přibližně obdélného tvaru postupně od západu na východ snižuje svou nadmořskou výšku a sklání se do Boskovické brázdy. Nejvyšším bodem Přírodního parku Lysicko je vrch Babylon (656 m), jehož ježatou lesnatou čepici najdeme spolu s ocelovou konstrukcí rozhledny na západní hranici území mezi Kunčinou Vsí a Kozárovem.

Mělká, převážně lesnatá údolí, jsou na Lysicku střídána holými osídlenými kopci a hřbety s plochami luk a polí, jež nabízejí daleké výhledy převážně východním směrem do Boskovické brázdy i dále na oblé hřbety Drahanské vrchoviny, za ideálních podmínek prý bývají vidět i Jeseníky s nejvyšším Pradědem.

Všechny drobné vodní toky odvodňující park se vlévají do řeky Svitavy a mají přibližný průběh ze západu na východ. Z těch turisticky významných jmenujme Lysický potok na severu území a ve střední a jižní části parku pak Býkovku s jejími přítoky Lhotským a Křížovským potokem.

Přírodní park Lysicko, turistická mapa

PP Žižkův stůl

V přírodním parku Lysicko najdeme větší množství významných krajinných prvků (VKP) i památných stromů, ale jen a pouze dvě přírodní památky (PP): Žižkův stůl a Lysickou oboru, navíc obě v severní části území v údolí Lysického potoku.

PP Žižkův stůl představuje 23 ha plochy přirozeného listnatého lesa s bohatým bylinným podrostem nad pravým břehem horního toku Lysického potoku. Lípy, javory a četné buky doplňuje i jilm horský, také zvaný jilm drsný (Ulmus glabra).

Lidové léčitelství zná odedávna protizánětlivé a svíravé účinky kůry jilmu. Odvar z ní se proto užívá zevně na kožní záněty (včetně ekzémů) i hemoroidy. Nálevem z kůry se kloktá u zánětů v ústech a nosohltanu, pije se při potížích s trávením. Ve starověku byl prý tento krásný strom, jenž může žít až pět století, symbolem smrti a dnes je symbolem svobody v USA. To je věru výmluvná spojitost v symbolice…

Připomeňme, že jilmy jsou v současnosti celosvětově ohroženy chorobou grafiózou (holandskou nemocí jilmů, Dutch Elm Disease). Nemoc kosící celé populace stromů se u nás poprvé objevila před sedmdesáti lety. Způsobují ji houby rodu Ophiostoma, jejichž výtrusy jsou přenášeny při náletech a množení brouků bělokazů (rod Scolytus). Houby napadají cévy, zamezují proudění mízy v cévních svazcích a způsobují jejich charakteristické zčernání s postupným uschnutím větví a nakonec i celého stromu.

Na území Žižkova stolu také najdeme četné stromy s dobře vyvinutými přírodními dutinami (tzv. doupné stromy), které jsou tu domovem mnoha druhů ptáků (tzv. doupných ptáků, včetně různých druhů sov). Přítomné skalní útvary jsou příkladem mrazového zvětrávání a dávného působení ledovce.

Nu a jak přišlo místo ke svému jménu? To nevím. Snad je to jako s jinými skálami tohoto jména po naší zemi. Vesměs se k nim vztahuje v různých variantách pověst, jejíž jádro je následující. Husitský vůdce Jan Žižka z Trocnova u takové skály zpravidla natáhl své znavené údy při odpočinku a od té doby němý kámen nese jméno válečníkovo. K Žižkovu stolu se nejlépe dostaneme neznačenými cestami z Bedřichova či Lhoty u Lysic.

PP Lysická obora

PP Lysická obora o rozloze 61,3 ha se rozprostírá na návrší v bezprostředním sousedství zámku a zámeckého parku v Lysicích, nad levým břehem Lysického potoku. Původní zbytek komponovaného kousku krajiny, někdejší dančí obory, s krásnými alejemi (lípy, jírovec) je cennou sbírkou 40 druhů listnatých a 30 druhů jehličnatých našich i cizozemských dřevin. Procházka Lysickou oborou představuje příjemný doplněk prohlídky zámku, poskytuje také možnost zajímavého výhledu seshora na zámecký areál s parkem.

V areálu obory jsme donedávna mohli obdivovat nedaleko lysické školy i raritní smrk ztepilý (Picea abies) s obvodem 435 cm a úctyhodnou výškou 39 m, což z něj činilo jeden z nejmohutnějších smrků v ČR. Proto byl strom roku 2004 prohlášen za památný. Kořeny i kmen stromu však byly již poškozeny a jeho dva vrcholky uschly.

Přes dvě století starý strom byl pojmenován po významném lesníkovi Janu Evangelistovi Chadt - Ševětínském (1860 až 1925), který mimo jiné pořídil první soupis památných stromů u nás (1899 památné stromy Čech a roku 1908 Čech, Moravy i Slezska). Částečnou náhradou za uhynulého zeleného obra budiž fakt, že v oboře roste dalších více jak deset smrků podobných rozměrů i stáří (s obvody kmene 300 až 400 cm).

Smrk ztepilý trochu jinak

Když už jsme se vypravili k jedněm z našich největších smrků, pak si povězme i o smrku ztepilém pár možná méně známých zajímavostí. Lidová medicína oceňuje silice z jeho výhonků, jehličí a pryskyřice, které slouží odnepaměti jako přídavek či hlavní komponenta různých balzámů, odvarů, mastí a vykuřovadel, jehličí se prý luhuje i ve slivovici.

Využívá se celého spektra látek takto uvolněných (bornylacetátu, limonenu, kamfenu, ¹- a ß-pinenu), především jejich expektoračního účinku (schopnosti zkapalňovat hlen v dýchacích cestách a usnadňovat tak odkašlávání; inhalace u zánětů horních cest dýchacích), antiseptického a antibakteriálního účinku (dezinfekční účinek, potlačují růst mikroorganismů; dříve používané obklady s mízou či pryskyřicí u kožních zánětů, vředů, puchýřů, kloktadla při zánětech dutiny ústní a horních cest dýchacích) a schopnosti zvýšit v místě aplikace prokrvení tkáně (masti u bolestí kloubů, lepší hojení ran a různých kožních defektů).

Smrk nachází pro většinu z nás jistě překvapivě místo i v kuchyni, zvláště jeho květy uspořádané do šištic. Mladé samčí šištice se syrové či vařené používají jako koření. Nezralé samičí šištice se vaří, po upečení chutná jejich vnitřek sladce. (Pro úplnost: samčí šištice oproti samičím jsou menší, barvy žluté a poté načervenalé, rostou v paždí jehlic na větévkách. Samičí šištice rostou na letorostech ve vyšších patrech koruny, jsou červené nebo zelené.)

Usušené a na prášek rozdrcené smrkové lýko lze použít na zahuštění polévek či k oživení chuti těsta na chléb (!). Jehlice se využívají i pro dochucení medu. Lidová medicína zná také vysoký obsah vitamínu C v mladých letorostech a pupenech smrku, z nichž se připravuje osvěžující čaj a několik století i dokonce "smrkové pivo" (spruce beer, např. zde: www.breuvagesmarco.com), jistě neméně osvěžující nápoj pravých drsných kanadských zálesáků (náhradou nám vlastně může být "jalovcové pivo" - pivo s borovičkou). Turisté vprostřed panenské přírody, jimž došly zásoby, mohou využít alternativní zdroj kalorií - olejnatá smrková semena.

Lidé žijící ve starověkém Řecku věřili, že ve smrkových hájích přebývají bohové. Později se také soudilo, že mohutné koruny smrků jsou sídly duchů, proto byly smrky uctívány. Věčně zelený strom se stal postupně symbolem života a v našich zemích i od počátku 19. století symbolem Vánoc, svátků klidu a míru, což je tedy podstatně příjemnější záležitost než jakou je v případě symboliky jilmu smrt či americké pojetí svobody. (První vánoční stromek u nás - smrček - byl ozdoben v Praze roku 1812.)

Značené trasy v přírodním parku Lysicko

Následující řádky budou věnovány úvodnímu přehledu značených tras na území parku. Na jednotlivé pěší trasy se detailně vrátíme v příštích článcích. Napříč parkem procházejí dvě značky: červená a žlutá TZ. Červená vyráží z Lysic do údolí Lysického potoku pod kopcem s pozůstatky hradu Rychvald mění směr (významová odbočka - 0,5 km) a dále stoupá na kraj Štěchova a přes obec Lačnov lesem vystoupá na silnici Kunčina ves - Štěchov.

Za Kunčinou Vsí míjí v těsné blízkosti výše zmíněný kopec Babylon a rovnoběžně se západní hranicí míří na silnici k Rašovu (asi 10 km z Lysic), kde park opouští a mizí dále k Lomnici u Tišnova. Žlutá TZ má jednoznačný průběh, spojuje Černou Horu s Bedřichovem (asi 13 km) a po většinu trasy stoupá malebným mělkým údolím Býkovky, v Kunčině Vsi kříží červenou TZ. Kozárov s Kunčinou Vsí k sobě váže zelená spojka vedoucí přímo kolem rozhledny na Babylonu (1,5 km).

Severozápadní hranici parku kopíruje modrá TZ, která sem přichází z Halasova Kunštátska a přes Kunice a Bedřichov vstupuje do Kozárova pod vrchem Babylon, kde také park opouští a dlouhým klesáním dosahuje jako červená TZ Lomnice (Kunice - Kozárov asi 5 km). V jihozápadním cípu se území parku dotýká zelená TZ, jež do Rašova přichází z okolí Tišnova, v jihovýchodním koutu parku pak hranici území krátce kopíruje v okolí Žernovníku červená TZ mířící z údolí potoku Lubě do Černé Hory.

Východním okrajem parku je vedena po celkem frekventované komunikaci část cyklotrasy č.5141 (Černá Hora - Býkovice - Žerůtky - Lysice - Drnovice; asi 8,5 km). Na dalších cestách v parku je riziko střetu s motoristou o poznání menší. Část cyklotrasy č. 5144 nejprve v úseku Drnovice - Kunice - Bedřichov - Kozárov kopíruje severní a západní hranici parku, načež se stáčí kolem vrchu Babylon východně a za Kunčinou Vsí sestupuje po proudu Býkovky do Dlouhé vsi a končí na východním okraji území v Býkovicích (celkem asi 17 km).

Síť cyklotras doplňují napříč parkem z východu na západ úseky trasy č. 5145 z Lysic do Kunic (5 km) a č. 5143 z Lysic do Bedřichova (6 km). Uveďmě ještě na okraj, že městečko Černá Hora s dominantou zámku a populárním pivovarem na jihovýchodě za hranicí Přírodního parku Lysicko je s Brnem spojeno 28 km dlouhou Pivní stezkou Petra Bezruče. Trasa je dílem černohorského pivovaru a směřuje cyklisty přes několik míst, o nichž už na stránkách Trekingu byla řeč: z moravské metropole podél říčky Ponávky, přes Lelekovice, kolem Babího lomu a přes Vranov, Šebrov - Kateřinu a lesy zeleného hřbetu Bukovce (596 m) do malebné Černé Hory.

Další informace a pozoruhodnosti:

• Holandská nemoc jilmů např. na: www.ag.ndsu.edu
• lesprace.silvarium.cz
• Smrkové pivo např. na: www.breuvagesmarco.com
• www.agingincanada.ca
• Pivovar Černá Hora: www.pivovarch.cz

Smrk ztepilý v kuchyni, lidové léčbě a symbolice:

• Róbert Čeman: Rekordy - Živý svět rostlin, 2001
• Chiej. R. Encyclopaedia of Medicinal Plants. MacDonald 1984
• Facciola. S. Cornucopia - A Source Book of Edible Plants.
• Moerman. D. Native American Ethnobotany Timber Press. Oregon. 1998
• Schofield. J. J. Discovering Wild Plants - Alaska, W. Canada and the Northwest.