Ledové sluje, NP Podyjí

V minulých článcích jsme na mnoha příkladech ukázali, že náš nejmladší a nejmenší Národní park (NP) Podyjí představuje pestrou kolekci celé řady jedinečností, což každého návštěvníka, co přijíždí poprvé do divukrásného údolí Dyje mezi Vranovem a Znojmem, staví před nelehké rozhodovaní: "Kam se vydat nejdříve, co nepropást?" Dnes se pokusíme dát dobrou radu v tomto věru nesnadném rozhodování tím, že představíme Ledové sluje, unikátní suťový svah a labyrint pseudokrasových jeskyní nad opuštěným meandrem Dyje.

Vznik netopýřího království chladu a tmy

Ledové sluje vznikly na strmém severoseverozápadním svahu opuštěného meandru Dyje pod hřbetem kopce Větrníku (509 m) mezi Čížovem a Vranovem. Terén tvořený bítešskými ortorulami byl postupně narušen říční erozí řeky tekoucí jak naznačeno původně přímo pod strání, k tomu na kámen působil mráz a vítr. Uvažuje se dokonce i o zemětřesení, jež zřejmě napomohlo tomu, že se větší i menší bloky horniny vlivem gravitace začaly řítit a sesouvat.

Tak vznikly skalní sruby a na ně vázaná suťová pole a v nich rozsáhlé pseudokrasové prostory - rozsedlinové jeskyně s dosud zjištěnou délkou nejméně 2 km, převýšením alespoň 40 m a se 20 vchody. Tento proces s počátkem někdy ve starších čtvrtohorách (pleistocén) stále pokračuje, kopec se rozpadá pohybem, který básniví vědci popsali velmi vtipně a poeticky jako "tanečně kývavý". Od zbytku terénu svah Ledových slují odděluje až 20 m široká průrva zvaná Velká rozsedlina.

Ledové sluje na turistické mapě

Specifické mikroklima a jeho důsledky

Vnitřek některých dutin je pokryt až do letního období ledovou výzdobou. Tento kdysi těžko pochopitelný jev udivoval lidi od nepaměti a místo se kvůli němu může chlubit svým tajemným jménem. "Jak tedy dojde k tomu, že venku slunce žhne a v Ledových slujích se drží led na stěnách?", dere se na rty zvědavého čtenáře otázka a já ochotně spěchám s poměrně zajímavým vysvětlením.

Tím je existence specifické cirkulace vzduchu v podzemí slují. V zimě zde kondenzuje a mrzne vzdušná vlhkost, čímž vzniká zásoba ledu. Na jaře a v létě podzemím proudí více vzduchu, přičemž dochází k míšení venkovního teplého s chladným a vlhkým vzduchem jeskyní. Ochlazený a zvlhčený proud se dostává průduchy ven z podzemí a klesá po svahu do údolí, což podmiňuje v okolí slují místní výskyt jinde v Podyjí nevídané chladnomilné a stínomilné fauny a flóry, která zde přežívá jako ostrůvkovitý relikt organismů z poslední doby ledové (např. lišejník Endocarpon psoredeum, mechorost Polytrichum alpinum, měkkýš Discus ruderatus a 18 reliktních druhů pavouků).

Pozoruhodná je zdejší populace smrku ztepilého (Picea abies) v počtu ani ne 50 jedinců. Jejich husté, dlouhé spodní větve přijímají vláhu z chladného vlhkého vzduchu jeskyň, zatímco větve ve výšce větší jak dva metry řídnou a zkracují svou délku, výsledkem je celkově jakoby "opelichaný" vzhled smrků. Kamenitý terén nedovoluje semenům smrku se zde uchytit, množí se tedy tzv. hřížením, kdy nové stromy rostou z mateřských větví, jež do země zapouštějí kořeny.

Fascinující je druhová bohatost lokality daná různorodostí zdejších přírodních podmínek; tento fakt jasně dokazují čísla: 159 druhů lišejníků, 133 druhů mechorostů, 28 druhů játrovek, 502 druhů cévnatých rostlin, 58 druhů pavouků a 39 druhů savců. Z chráněných druhů zmiňme výskyt silně ohroženého oměje jedhoje (Aconitum anthora), který kvete hroznem zvláštních bledožlutých květů od srpna do září.

V červnu až červenci zde vystavuje na odiv své nachové květy ohrožená lilie zlatohlavá (Lilium martagon). Hrozen žlutých zvoncovitých květů ve stejném období prozradí vzácný náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora). Jedle bělokorá (Abies alba), půvabná dřevina celorepublikově na ústupu, zde má svůj původní výskyt.

Na Ledových slujích a v okolí hnízdí náš největší pěvec - ohrožený krkavec velký (Corvus corax) a také drobný pták, silně ohrožený lejsek malý (Ficedula parva) vázaný na staré bukové, dubové a smíšené porosty. Nad lesy zde můžeme ve vznešeném letu zahlédnou i silně ohroženého čápa černého (Ciconia nigra), kterýžto doplachtil až na ramena bund ochranářů do znaku NP Podyjí. Unikátnost Ledových slují podtrhuje to, že představují jedno z nejvýznamnějších moravských zimovišť netopýrů (asi 17 druhů).

Historie a současnost

Lidé se zde zdržovali od středověku, roku 1765 bylo místo známo jako Eisleiten (Ledová stráň). Malebnost lokality velmi oceňovala někdejší majitelka Vranova polská hraběnka Helena Lubomírská - Mniszková. Ledové sluje prý byly nejmilejším koutem jejího panství. Inu období vrcholného romantismu vychovávalo ze vzdělaných a citlivých lidí milovníky podobných dramatických scenérií, intenzivně bičujících fantazii k psaní veršů či notových záznamů (má hodná žena to má podobně se Sýkořem nedaleko Lomnice u Tišnova).

Šlechtična se o tento kout oddychu, tedy o svou radost, rozpoložení a snad i uměleckou inspiraci chtěla podělit se širokou veřejností a tak umožnila v letech 1858 až 1859 přístup k jeskyním návštěvníkům této divoké části údolí Dyje během výstavby cesty z Vranova do Čížova. V celém svahu nechala vybudovat systém kamenných stezek a laviček, přístupných ještě v první polovině 20. století. V roce 1860 byl na hraběnčinu počest na vrcholu hřbetu v nadmořské výšce 430 m vztyčen Okrašlovacím spolkem ve Vranově jako věčné poděkování obelisk (Okrašlovací spolek hraběnka bohatě podporovala). Má tvar komolého jehlanu na čtyřbokém podstavci. Traduje se, že v základech stavby leží hrnec z vranovské kameniny s jednou stříbrnou a 15 měděnými mincemi, krom toho také pahýl 12 m vysokého dubu.

Rozeklaným vrcholovým hřbetem vede dnes slepá červeně značená odbočka z rozcestí Ledové sluje. Končí u dnes poměrně zpustlého obelisku na krásném výhledovém místě s dřevěnou ohradou a lavičkou. Otevírá se tu pohled převážně západním směrem do údolí Dyje k Vranovu a na protilehlé svahy nepřístupného pralesovitého lesního komplexu Braitava.

K samotným jeskynním je momentálně vstup z výše uvedených ochranářských a také bezpečnostních důvodů zakázán, svah je totiž prakticky stále v pohybu (hrozí tedy nejen riziko prudkého zchudnutí až o 50 tisíc Kč při platbě pokuty ale i reálné nebezpečí smrtelného úrazu!). Naší turistickou touhu tak musí ukojit buď výše zmíněná procházka po skalnatém návrší, nebo pohled zezdola, od turistického altánu u opuštěného říčního meandru.

Přístup

• Z Lesné s muzeem motocyklů nás vyvede žlutá a modrá TZ. Druhá jmenovaná značená trasa se záhy odděluje u rybníka Pod lesem nedaleko mlýna (470 m). Lesní cesta nás přivede až k rozcestí s červenou TZ v soutěsce Vranovská brána (450 m; 2,6 km z Lesné). Zpestření žluté TZ v tomto úseku představuje zrekonstruovaný nepřístupný lovecký letohrádek Lusthaus. Z Vranovské brány naše kroky po téměř vrstevnicové cestě divukrásným lesem I. zóny NP doprovodí červená až k rozcestí Ledové sluje, po značkách odbočky pak přes kameny skalnatého hřebene doklopýtáme k vyhlídce u Obelisku (430 m; 3,5 km z Lesné)
• Z Čížova s Návštěvnickým centrem NP Podyjí (435 m) vyrazíme po modré značce kolem zbytků pohraničních zátaras - "Železné opony" k rozcestí Pod Čížovem (0,5 km z Čížova), s modrou a červenou dvojznačkou strávíme další necelý kilometr chůze k turistickému altánu u rozcestí Na Keplech (1,3 km z Čížova). Odsud se dáme doprava nejprve po pohodlné lesní cestě, jež přechází ve skalnatou stezku zařezanou do strmého svahu vysoko nad údolím (turisticky značně atraktivní Pašerácká stezka) až k rozcestí Ledové sluje. Slepou odbočkou pak dojdeme k Obelisku (3,7 km z Čížova).
• Z náměstí ve Vranově nad Dyjí (320 m), historického městečka v ohbí Dyje pod skálou nesoucí známý veřejnosti zpřístupněný zámek, půjdeme po proudu Dyje po jejím levém břehu. Mineme strmý skalní útvar, přírodní památku Hamerské vrásy (informační tabule). Projdeme malebnou osadou Zadní Hamry. Za ní se u visutého mostu (1,9 km; z vranovského náměstí) zprava připojuje zelená značka. Po rovině nás zpevněná cesta přivede až k louce u opuštěného meandru Pod Ledovými slujemi (informační tabule), odpočinek či úkryt před deštěm tu nabízí prostorný dřevěný altán (305 m; 2,3 km z vranovského náměstí). Následuje prudší stoupání nádherným listnatým lesem v I. zóně NP, po zrekonstruovaném dřevěném mostku přejdeme bezejmenný drobný potůček a kolem Mahrovy studánky (závadná voda) dosáhneme rozcestí v soutěsce Vranovská brána (450 m; 4,1 km z vranovského náměstí). K Obelisku (4,9 km z vranovského náměstí) odsud pokračuje trasa popsaná v závěru přístupu z Lesné.

Pověst

Naši pozvánku do západního cípu NP Podyjí ukončeme vyprávěním, jak Ledové sluje ke svému jménu přišly. Vykládá se, že jednu zimu jeskyně sloužily k přezimování kožešničkám, tedy zvláštním hustě osrstěným dyjským vodním vílám. Samotnému vládci zimy Mrázi se prý nelíbilo, že víly svým dechem vyhřívají svoji skalnatou skrýši a proto vnitřek podzemí obalil ledem. To je tedy důvod, proč se i v pozdních jarních měsících lesknou v Ledových slujích ledové rampouchy.

Další informace a literatura:

• Národní park Podyjí: www.nppodyji.cz
• Ledové sluje na stránkách České geologické služby: http://www.geology.cz
• Ilustrační obrázek ke geologickým procesům, jež se odehrávají v lokalitě Ledové sluje: http://www.vesmir.cz
• Populace smrku na Ledových slujích: www.nppodyji.cz (pdf)
• Teplotní měření na Ledových slujích: http://www.nppodyji.cz (pdf)
• Zerhau L.: Pověsti a příběhy z Podyjí na http://www.fatym.com/taf/knihy/povesti.htm
• Vranovský zpravodaj: http://www.ouvranov.cz/zpravodaj.htm
• Gruna B., Reiter A. (editoři; 1996): Výzkum lokality Ledové sluje u Vranova nad Dyjí, Agentura ochrany přírody a krajiny a Správa Národního parku Podyjí
• Batík, P. (1992): Geologická mapa národního parku Podyjí. - ČGÚ Praha