Cesta k jezeru Latschensee

Když jsem jako dítě otvíral milovanou knihu Starých pověstí českých, vnímal jsem, že za slovy "Pojďte a poslyšte…" se skrývá něco krásného a tajemného. Zůstalo mně to po celý život. Jen knihu jsem vyměnil za toulání po všech možných koutech země a malinko změnil slova, jejich smysl však zůstal.

Pojďte a dívejte se, hledejte tajemná a kouzelná místa, která pomalu člověk mění a často ničí. Ale stále ještě jsou skoro zapomenuté končiny a čekají na objevení. Nemusíme za nimi cestovat tisíce kilometrů, jsou na dosah, stačí se k nim vydat. Mé pozvání je do Bavorského lesa, na pláň s mnoha mokřady a malými jezírky, která hlídá poklady a tajemství zde skrytá. Tak prosím vstupte s pokorou a s otevřeným srdcem do chrámu přírody, kterému lidé dali název Filze und Hochschachten.

Začíná červenec a Šumavu zahlcují turisté, a tak míříme do míst, kde moc lidí nepotkáme. Chladné i když červencové ráno nás zastihlo na parkovišti v bavorské obci Buchenau. Ves je prázdná, místní si ještě vychutnávají lenošení v posteli. Krátká domluva nad mapou a začínáme hledat značku. Mají zde trochu přeznačkováno a tak si vybíráme cestu údolím potoka Pommerbach a děláme dobře. Ves máme za zády a vstupujeme do lesa.

Cesta vede několik metrů nad potokem, do kterého spěchají desítky potůčků. Kamenitá cestička začíná stoupat a potok zůstává v údolí pod námi. Jen počet jeho přítoků je značný. Je to jistě nejvodnatější část hor. Značka odbočuje k severu, ale pro nás je vodítkem potok. Stoupání končí, smrkový les přechází do smíšeného s výskytem buků, klenů a jeřábů. Dosahujeme planiny a jsme ve výšce přes 1 000 m n.m.

Přicházíme k širší lesní cestě a vpravo máme vrchol Wiesfleckriegelu (1 093 m n.m.). Vstupujeme na pěšinu se zelenou značkou. Výhledů je pramálo, lesy se střídají s pláněmi a konečně se umoudřilo i slunce a trochu začíná hřát. Stezka se zařezává do prudkého svahu a hluboko pod námi dává o sobě vědět potok Hirschbach. Pěšinu znovu střídá lesní cesta. V okolí jsou vidět stopy po vichřici, ale z cest je vše odstraněno. Přicházíme k vodní nádrži, batohy jdou dolu a lesem zavoní ranní kávinka.

Vyhledávání článků podle pohoří

Beskydy Jeseníky Jizerské hory Krkonoše Krušné hory Malá Fatra Nízké Tatry Orava Orlické hory Pálava Roháče Šumava Velká Fatra Vihorlat Vysoké Tatry » další

Napravo od nás se zvedá vrchol Hochschachtenu (1 153 m n.m.). Jsme na rozcestí a jdeme vlevo po modré šestce. Po krátkém stoupání stezka přechází na povalový chodník. Je zde nutností, v okolí je samá voda. Jsme v království borovic, rašeliníků, klikvy a stovek dalších druhů rostlin, které si libují v kyselých půdách. Jedno překvapení střídá druhé, z paměti doluji názvy rostlin a zatím se daří. Střídají se močály s malými jezírky a mokřady.

Kolem malé vodní plochy září v porostu mechů a sporých trav tmavá červeň. Cítím jak srdce zvyšuje frekvenci a jdu do kolen. Obrazně i ve skutečnosti. Drosera rotundifolia - rosnatka, je prostě všude okolo. Je to jedna z mála našich masožravých rostlin. Jsou jí zde stovky. Takové množství jsem ještě nikdy neviděl. Obloha se pomalu zatahuje, ptáci přestávají zpívat a okolí zahaluje mlžný opar. Mezi borovicemi se zjevuje načernalá vodní plocha. Jsme u jezera Latschensee - klečového jezírka. Nad hladinou poletuje několik vážek. Kolem se rozprostřelo tajuplné, skoro strašidelné, ticho.

Asi 200 metrů východně od jezera je českoněmecká hranice, za kterou je území, kam se nesmí. Je to hloupé a zbytečné. Bavorský přístup k turistům je daleko vstřícnější. A tady je skutečně co obdivovat. Jsme na jednom z nejhezčích míst těchto hor. Poslední pohled na jezírko a vracíme se na původní cestu. Vítá nás rozlehlá louka s kvetoucími jestřábníky (Hieracium aurantiacum). Nedaleko cesty je vysoká žlutě kvetoucí rostlina. Skoro 1,5 m vysoký hořec (Gentiana lutea), tady není doma. Jak se sem dostal, zůstane záhadou. Možná, že semínko přiletělo z Alp. Kdo ví? Modrá se vrátila k zelené a vedou nás k jihu. Vpravo se zvedá Gugelhupf (1 108 m n.m.). Cesta vede lesem a každou chvíli přes či pod ní protékají potůčky.

Docházíme k mostku, pod kterým protéká Kleine Regen a díváme se na dvě trochu větší krtiny. Pohled na Velký Roklan (1 453 m n.m) a Malý Roklan (1 399 m n.m.) z těchto míst od severu je úsměvný. Krátká přestávka je za námi a lesní cestou podél řeky jdeme na západ. Řeka i když není vidět podle zvuku nabírá na síle, další hodinka je pryč a jsme u nádrže na pitnou vodu Frauenau. Byla postavena v letech 1976 - 82 a její rozloha zabírá 90 ha.

Procházíme po levém břehu. Na úrovni hráze scházíme na neznačenou lesní cestu a po půlhodině jsme na zelené E 6, která míří do Buchenau. Před vsí jdeme alejí starých klenů a přicházíme k zámku. Zámek tu stojí od roku 1840. Do roku 2006 byl šlechtickým sídlem a od této doby je v majetku příznivců zámku Buchenau. Hotely a hospůdky jsou plné a ves překypuje životem. V okolí jezírka jsme potkali jen dva turisty. Máme za sebou nádherný den a v nohách něco přes 20 km.

» Nejnovější články, archiv