Pohoří Krušné hory, příroda a horská turistika

Krušné hory - krušnohorská mozaika aneb putování po severní hranici s Německem (2)

Od roku 1978 do roku letošního jsem byl v Krušných horách na svých toulkách mnohokráte, nejčastěji v léčebných lázních Jáchymov. Jsou jako stvořeny k "výpadům" do okolí. Pokud má člověk s sebou auto, není problém téměř denně vyrážet na polodenní a o víkendech i na celodenní túry. Procedury bývají dopoledne, jejich léčebný účinek se nenaruší.

Podobně jsem se toulal tři týdny okolo Teplic, kde s již jedná v oblasti Krušných hor o Cínoveckou a Loučenskou planinu. Tam bylo nedaleko i kouzelné sopečné České středohoří s Milešovkou, Bořeněm či Lovošem. A pochopitelně i dalšími krásnými kopečky.

Krušnými horami jsem rovněž procházel při dálkových etapových pochodech, kdy se organizátoři snažili co nejvíce držet se státní hranice s Německem. Spalo se v tělocvičnách - v Dubí, Litvínově, Chomutově, Ostrově nad Ohří, Nejdku či v Kraslicích. Bylo to tenkrát tzv. putování kraji ČSSR - v našem případě to byly kraje Severočeský a Západočeský. Dnes se jedná o kraj Ústecký a Karlovarský, předěl je kousek pod Klínovcem, jehož masiv tyto dvě oblasti dělí.

Rovněž jsem postupně splnil oblastní odznak Permon, kde se vyžadovalo navštívit asi třicet nejzajímavějších míst Krušných hor od Lubů po až Zadní Telnici, včetně zajímavých míst pod samotnými horami. Trvalo mi to pár let. Vyjmenovávání těchto míst by bylo v tomto případě nošením dříví do lesa.

Málokteré pohoří v délce okolo 130 km je možno celé projet na kole, či dokonce autem. Krušné hory toto umožňují a sám jsem to několikrát provedl. Jel jsem potupně ze Zadní Telnice (lyžařské terény) přes Komáří vížku (chata, lanovka), Cínovec (hraniční přechod, restaurace), Bouřňák (horská chata, sjezdovky), Moldavu (hraniční přechod, restaurace), Fláje (přehrada), Horu Svaté Kateřiny (rozhledna, hospody), Kalek (hospoda), Horu Svatého Šebestiána (hraniční přechod, trpaslíci), Měděnec (Mědník, muzeum, hospoda), Horní Halže, Klínovec (televizní věž, rozhledna, restaurace a Jirka Horník ) a Boží Dar (hraniční přechod, muzeum, hospody a trpaslíci) zpět do Jáchymova.

Druhá - západní část vedla opět z lázní Jáchymov přes Ostrov nad Ohří (klášter, věznice), Nejdek (Tisovský vrch - Pajndl), Přebuz (Špičák), Jelení (památník pochodu smrti z konce války, hospůdka), Bublavu (restaurace a rozhledna Bleiberg) a Kraslice zpět Sokolovskou pánví. Takto bylo možno po cestě pěšky navštívit většinu zajímavých míst - horské chaty, skály, rozhledny či přehrady (Fláje, Písečnice). Tuto anabázi jsem absolvoval několikráte a pokaždé jsem po cestě objevil řadu nových zajímavých míst.

Za hezkého počasí má člověk jako na dlani jižní nižší pohoří jako České středohoří s Milešovkou, Doupovské hory či Slavkovský les. A na severu Erzgebirge s větrnými elektrárnami. Ty naštěstí nadělají méně škody, než dříve kouřící komíny v NDR, jenž s nekvalitním uhlím plným síry přivodily lesům těchto krajin ekologickou katastrofu.

Kousek je to i do nejzápadnějšího kraje naší vlasti - do Ašského výběžku, kde se ve Smrčinách nalézá Ašská vrchovina. Ta se dále skládá z Halštrovskch hor, Chebské pahorkatiny a Hazlovské pahorkatiny. Třešničkou na dortu je zde rozhledna Háj nad Aší - vynikající výhledy a restaurace, která však byla letos při mé poslední návštěvě v roce 2009 beznadějně zavřená. Dříve zde bývaly dokonce i diskotéky.

Samostatnou kapitolou jsem hrady a zříceniny na úpatí Krušných hor v údolí řeky Ohře, která pramení v německých horách Fichtelgebirge (Smrčiny) v bývalé NSR a do soutoku s Labem v Litoměřicích musí urazit úctyhodných 300 km. Při tom půvabný vodní tok nadělá mnoho radosti vodákům i turistům - četná zákoutí jsou vskutku skvostná.

Jedná se hrady Himlštejn, Hauenštejn, Pernštejn, Šumná Lestkov či Hasištejn, jenž je asi nejznámější. Navštívil jsem je postupně všechny a byly to velmi silné zážitky. Mnohé jsou na prudkých kopcích a jejich návštěva není "zadarmo", i když na většině z nich se neplatí vstupné. Autem se dojet pouze na Himlštejn a Hasištejn. Výhledy z nich jsou také pozoruhodné díky kouřícím komínům v Prunéřově - hradní páni by se dnes divili i "ušima".

Rovněž je zde celá řada naučných stezek. Namátkou uvádím jen některé v Klínovecké hornatině - Cesta Antona Güntera (vede 30 km na území Čech a Německa), NS Blatenský příkop, Horská NS Hřebenná, Horská NS Merklín, Horská NS Potůčky, Plešivecká NS, NS Vlčí jámy, NS Božídarské rašeliniště, NS Jáchymovské peklo či u našich sousedů NS Bergbaulehrpfand, která prochází městem Johanngeorgenstadt v délce asi 2 km.

Do těchto končin se dá vyrazit třeba z Abertam, Horní Blatné, Hroznětína, Merklína, Perninku, Potůčků, Božího Daru, Nového Města u Jáchymova, Mariánské, Jáchymova, Ostrova nad Ohří či dle chuti od Nejdku. A tak bychom mohli stejně úspěšně ve výčtu zajímavostí pokračovat směrem na východ až k Horní Telnici v Cínovecké planině.

O Krušných horách by se daly napsat celé knihy, ale asi by to bylo nošení dříví do lesa, protože publikací o těchto pohraničních horách je k dispozici dost a dost. Včetně nejrůznějších prospektů v četných informačních centrech. A jsou na to určitě povolanější "písmáci" než já, šedivý synek z pod Beskyd.

Přesto jsem se alespoň pokusil v kostce vytipovat pro mne nejdůležitější skutečnosti o těchto zajímavých - mnohdy zadumaných a vznešených hrdých horách, lemujících naší severní hranici na západě vlasti, jenž mi navždy přirostly k mému horalskému srdci.