Turistika: pískovcová skalní města na Kokořínsku turisticky

Česká skalní města (6) - Kokořínsko

272 km² je rozloha celé CHKO, rozloha samotných skal se mi nepodařila zjistit. Charakteristické rysy oblasti se spolupůsobením sousedního teplého Polabí vytvořilo podmínky k zastoupení všech rostlinných společenství, od teplomilných na zbytcích skalních stepí, po chladnomilné v inverzních polohách.

Pro údolí Liběchovky a Pšovky jsou typické mokřady, kde se nachází rostliny i živočichové zapsaní v červeném seznamu. A také 72 % lesního porostu tvoří přirozené druhové skladby. Můžeme říci, že i díky původní řídké obydlenosti kraje, přes dnešní dobrou dostupnost a hustou síť značených stezek se stále jedná o velmi zachovalou krajinu.

Kokořínsko je jedno z větších skalních měst a jeho kaňonovitá údolí jsou zde nazývána doly (Kokořínský důl apod.). Také po profláknutých skalních městech Českého ráje se určitě jedná o další velmi dosti navštěvované skalní město a jen málo dolů a roklí (v poměru k ostatním skalním městům) zůstalo nedotčeno štětci značkařů (což není výtka, jak by mohl někdo chápat, ostatně můj táta byl taky značkař).

Čtěte také: Hrad Kokořín, Kokořínsko

Stejně jako každá jeskyně, tak i skalní město se často může pochlubit nějakým typickým tvarem, či mikrotvarem, který je pro danou oblast typický, případně se jinde nevyskytuje. Většinou za to může nestejná tvrdost (nebo pevnost) pískovcové vrstvy, která nestejnoměrně zvětrává. Tak pro Kokořínsko jsou typické tzv. pokličky na hrubozrnném pískovci, tzv. voštiny. Dále bych namátkou jmenoval Obří hlavu, Žábu, Kance, Sněhurku a sedm trpaslíků atd.

Úplně nakonec bych si dovolil připomenout, že Kokořínsko patří do oblasti nazývané podle našeho nejznámějšího romantika Máchův kraj. Ovšem to je oblast přesahující skály samotné a zahrnující i čedičové a znělcové dominanty, třeba "dámská ňadra" - Bezděz a jiné. Celá oblast je dobře přístupná dopravně, vlakem do Mšena z Mělníka nebo Mladé Boleslavi a silnice procházejí i některými doly skrz oblast ze severu na jih.

Dominantní je Kokoříský důl s hradem Kokořín, jímž vede červená značka, bohužel téměř stále po silnici, či v jejím sousedství, nicméně je východiskem do přilehlých dolů, kde se již automobilový provoz nekoná. Naproti hradu je krátká okružní naučná stezka (šikmý červený pruh), na níž musíme kousek po zelené na Sedlec.

Další významnou stezkou je modrá, respektive modrý okruh ze Mšena do Mšena. Jižní větví je možnost asi po 700 m odbočit vpravo do rokle Apatyka (neznačeno), která dostala své jméno podle množství léčivek, které se tu sbíraly. Okružní stezka vás dovede zpět k hradu na rozcestí. Severní větev nás naopak hned v úvodu zavede k Pokličkám a Mšenským pokličkám.

Dále narazíme na další naučnou stezku (žlutý šikmý pruh) - Cinibulkovu stezku. Jen pár set metrů na sever po červené v údolí Pšovky narazíme na symbol Kokořínska - Kokořínské pokličky, které zvětraly na slepencovém podkladu. Kousek za Pokličkami odbočuje zelená do Boudečské rokle s Průsečnou skálou. To je vysekaná cesta v pískovci, údajně pozůstatek po Švédech za Třicetileté války, no těch co nám šlohli i Ďáblovu bibli.

O tři km severně po centrální červené je žlutá odbočka ke Skalnímu bludišti a vyhlídkám (Nad Studáneckou roklí a Žlutá). Ještě výše na sever se dostaneme na rozcestí Houska odkud nás modrá značka provede kolem stejnojmenného hradu a dále Šindlerovým dolem a přes Kočičí hřbet, kde se můžeme dále z rozcestí Pod kamenným vrchem vrátit kousek po zelené Beškovským dolem na silnici zpět do Kokořínského dolu. Návrat po silnici by však byla dlouhá magořina.

Západní část Kokořínska (beru-li jako pomyslné dělení právě červeně značenou Máchovu cestu) není méně zajímavá, je jen jaksi více "roztahanější" a za zajímavými místy je potřeba se více našlapat. Jsou zde právě místa méně navštěvovaná, kde třeba půl dne nikoho nepotkáte.

Začneme zase dole u Kokořína. Modrá nás značně nudně po silnici dovede na rozcestí Truskavecký důl. Zde je hned několik možností, pokračovat po modré Truskaveckým dolem na rozcestí se žlutou a buď na jih Zimořským dolem nebo na sever přes Sitné (neznačená cesta Sitenským dolem), dále skalami na Vidim a pod Supí horu až na Nedvězí. Právě v okolí Supí hory mají tuláci možnost zabřednout do dolů, jimiž vedou jen pěšiny, tedy téměř bezčlověčí zóny s občasnými převisy (Uhlířský důl a další).

Vraťme se na rozcestí Truskavecký důl. Žlutá vede na rozcestí Klemperka jeskyně, kde začíná naučná stezka (šikmý červený pruh) kolem jeskyně, přes Šemanovice dále Šemanovickým dolem, kde se připojí znovu na žlutou.

Žlutá vede paralelně skalami k jeskyni Kostelíček, kde na rozcestí Malá Jestřebice se můžeme vrátit po zelené přes zříceninu hradu Nedamy na Kokořín, nebo dále na rozcestí s modrou - ta nás dovede zpět na Pokličky na Máchovu cestu, nebo pokračovat do Jestřebic a odtud po zelené přes Jestřebské pokličky do Vojtěchova, opět na Máchovu cestu.

Poněkud stranou v severní části u Dražejova jsou pak turistického ruchu chráněné Vlkovské rokle. Ty je možné ale výhodně spojit s procházením dolů pod zmíněnou Vlčí horou, jsou hned na SV vedle. Napsat podrobného průvodce není účelem a ani zde není tolik místa.

Kokořínsko, turistická mapa