Za kamennou zmijí na horu Stráž

Kolik je v této zemi hor či menších kopců se jménem Stráž, asi ještě nikdo nespočítal. A zřejmě by došel k dosti vysokému číslu. Stráž (716 m n.m.), o které jsou tyto řádky, se nachází v jihozápadní části Nepomucké vrchoviny, skoro na jejím konci. Svahy pokrývají převážně smrkové lesy, sem tam s nějakým listnáčem. Ani rozhlédnout se z ní pořádně nedá. Snad jen ze svahu pod pásmem lesa je dílčí výhled k východu. Naopak houbaři si zde přijdou na své. A kromě nich také milovníci všeho tajemného. Kdysi hrabata Taafové, z nedalekých Nalžovských Hor, zde nechali postavit několik kamenných výtvorů, kterým do dnešních dnů vévodí kamenná lavice. A právě sem vede naše cesta.

Víska Ústaleč je jedním z míst, odkud lze na horu vystoupit. Od zdejší kapličky se jde po modré, směrem na Kolinec. Asi po dvou kilometrech značku opustíme a volně lesem vlevo začíná mírné stoupání, které přechází ve strmější a přibližně po 20 minutách stojíme na protáhlém hřebeni. Ten není moc rozsáhlý a bukový lesík na západním svahu, těsně pod vrcholem, nelze minout.

Pod korunami buků je kamenná lavice. Přímo proti, ve vzdálenosti 10 metrů, je rozvalina kamenů, ze které nelze určit, co kdysi představovala. Stála ve směru pohledu návštěvníka, tak jistě něco hezkého. Kolem je ještě dnes znatelný kamenný kruh, přibližně o průměru 30 metrů. Tak vypadá v současnosti sídlo kamenné zmije. Sama si vybrala kamennou zídku, která je opěradlem lavice a z ní se rozhlíží po okolí.

Vypráví se, že od dávných dob zde žila královna všech zmijí. Byla velká, měla svoji družinu a zlatou korunku na hlavě. Lidé z okolí ji znali a její hoře se spíše vyhýbali. Tak vedle sebe žili celá staletí a nikdy nedošlo k žádné neshodě. Až tady do služby nastoupil nový myslivecký mládenec, kterému zmije vstupovala i do snů. Snil o její zlaté korunce a v touze po nebývalém úlovku ji stále hledal. K setkání došlo právě v místech, kde dnes stojí pozůstatky lavice. Myslivec vystřelil, ale střela hada minula a ten zaútočil. Záchranou mládence byl útěk, zmije jej hnala až ke krutěnické myslivně, ve které našel záchranu. Od těch dob zmiji již nikdo nespatřil. Možná, že se před lidskou zlobou přeměnila v kámen.

Díky Bohu tady nebují davová turistika, známá z Krkonoš, Jeseníků či z dalších hor. Jak se říká, zde je ještě klid a mír. Podzim vstoupil do poloviny, když jsme stoupali mlhou zastřeným lesem k vrcholu. Trávy začaly měnit zeleň v sesychající žluť, mezi stromy se občas zjevily pařezy vyvrácených stromů jako tajemné přízraky. Celý les plnila vůně tlejícího listí, tak typická jen pro dny podzimu. Houby občas překvapily svou barevností a pod nohama šustilo spadané listí.

Když se mezi stromy objevila hledaná lavice, zatajil se mně dech. Bráním se módnímu hledání tajemných věcí, ale tady jen vkročit do kruhu, přináší zvláštní vzrušení. Myšlenky se přesunují do minulosti a hlásí se ono nevysvětlitelné proč, bez vysvětlitelné odpovědi. Přesto tu vládne jistota, že kamenná zmije na lidské plemeno nezanevřela a pohlazení její kamenné hlavy, doplněné přáním, se někdy naplní. Ale pozor, nesplní všechno, přání neupřímná a zlá se vždy otočí vůči přejícímu.

Pohádka nebo skutečnost, prostě si to každý může vyzkoušet na místě. Z Ústalče je to loudáním slabá hodinka tam i zpět. V nohách budou pouhé 4 km a pokud se s místem chcete seznámit předem, tak horu Stráž najdete na mapě KČT č. 64 Železnorudsko.