Slavná průmyslová minulost okolí Josefova;
střední část Moravského krasu

Obě údolí podél Křtinského potoka - Josefovské údolí mezi Adamovem a Josefovem i Křtinské údolí mezi Josefovem a Křtinami ve střední části Moravského krasu, jsou široce známé především pro krasové jevy Křtinského údolí. Populární je zvláště součást druhého největšího jeskynního systému Moravského krasu - jeskyně Býčí skála, díky nálezu bronzové sošky býka a především morbidnímu objevu pravděpodobně rituálního pohřbu halštatského velmože s několika desítkami lidských obětí.

Turistické hodnoty Moravského krasu, včetně Údolí Křtinského potoka, nejsou však jen vápencové skalní stěny, vyvěračky, ponory, jeskyně, propasti, závrty a hřebenáče. Jedná se též o území s bohatou historií těžby nejen, leč především železné rudy a jejího zpracování.

To dokládá zřízení naučné stezky "Cesta železa Moravským krasem". Stezka z roku 2003 s úctyhodnou délkou 30 km i velkým počtem zastávek (30 informačních panelů) sestává z pěti tras a je navíc zapojena do východní části mezinárodní sítě Evropských cest železa. Ty mapují významné železářské lokality a směry železářství celé Evropy.

Nejjižnější stanicí sítě je andaluský přístav Tartessos na pobřeží Středozemního moře ve Španělsku, nejseverněji zahrnuje norský Trondheim, nejzápadnejší místo Evropských cest železa představuje město Ironbridge v anglickém hrabství Shropshire, nejvýchodněji sem patří oblast polského Mazovska.

Slované

Počátky zpracování železné rudy v Josefovském údolí zřejmě sahají až do doby halštatské (750 - 400 let př.n.l.), což dokládá unikátní nález lékaře, speleologa a archeologa Jindřicha Wankela (1821 až 1897) z roku 1872 - kovářská dílna v místě knížecího pohřbu v jeskyni Býčí skála. Kovárna na ploše 50 m² obsahovala velké množství předmětů, mimo jiné těžké kovové perlíky s rozkovanými plochami, což je důkazem jejich dlouhodobého užívání.

Výroba železa v Josefovském údolí je doložena i po příchodu Slovanů na naše území. Především v 8. až 10. (12.) století se zdejší hutnictví dočkalo skutečného rozkvětu. Význam této informace snad přiblíží fakt, že střední část Moravského krasu je dnes největší známé a archeologicky zkoumané hutnické centrum na území západních Slovanů.

Techniku raně středověkého slovanského hutnictví, již dokládají nálezy z více než 15 lokalit okolí, názorně přibližuje malý areál slovanského železářství u Staré hutě v Dolním Josefově (viz dále). Najdeme zde dřevěnou stavbu kovárny, železářskou zadlabávanou pec, železářskou pec typu želechovice (obě pece z 8. až 9. století) a železářskou volně stojící šachtovou pec (10. až 11. století); malý technický archeoskanzen doplňuje chlebová pec (12. až 13. století) a chata typu polozemnice.

Stará huť je v pečlivém opatrování Technického muzea v Brně. Industriální archeologové věnující se experimentální tavbě zde budou v rámci své populárně naučné činnosti provádět v malých železářských pecích poutavou ukázkovou tavbu s výkladem před zraky zvědavé veřejnosti, letos si připravte místo v diáři pro termíny 17.5. a 4.10.

Althamr, sklárny a Josefov

V hlubokých lesích podél Křtinského potoka se v 11. století pálilo v milířích dřevěné uhlí z bukového dřeva těženého v okolí. O tři století později se objevují zprávy o rozvoji hamerské železářské výroby v regionu, pravděpodobně při Křtinském potoce. První hamr, nazývaný jako Starý hamr (též Althamr, Hamerský mlýn, či V lukách), tu stál nad dnešní Starou hutí při pozdějším Baráčkově mlýně a pile zřejmě již od 15. století, v údolí pod jeskyní Jáchymkou.

Kladiva hamru bušila do počátku 18. století, mlýn považovaný za nejstarší v kraji fungoval až do roku 1956, poté byl zbořen. Do dnešních dnů zůstaly zachovány jen níže se nacházející obytné a hospodářské budovy. Na výrobu a zpracování železa ve Starém hamru upomíná velké množství strusky v ornici na poli před bývalým mlýnem. Údajně již od přelomu 14. a 15. století, s jistotou roku 1660, byla v místech dnešní křižovatky Josefov - Olomoučany - Křtiny v provozu sklárna. Sklo se vyrábělo z křemitých písků těžených z tzv. rudických vrstev. V polovině 18. století zanikla a na jejím místě pak necelé půlstoletí pracovala draslovna.

Od konce 16. století patřilo Josefovské údolí k panství mocného rodu Lichtenštejnů. V následujícím století vyrostl na místě dnešní Josefovy osady Žleb v souvislosti s činností blízkého hamru, sklárny i těžbou dřeva v okolních lesích. Roku 1712 byly na Křtinském potoce nad Starým hamrem napuštěny dva rybníky - horní nad Býčí skálou a dolní pod jeskyní Jáchymkou pro zajištění zásobování vodou blízkého hamru a mlýna.

Dolní rybník zůstal zachován a je nyní významným útočištěm obojživelníků. Horní byl kvůli stavbě silnice zrušen, do dnešních dnů se dochovala jeho dosud dobře patrná hráz. Na Josefov byla osada Žleb přejmenována v 70. letech 18. století dle křestního jména knížete Josefa Václava knížete z Lichtenštejna (1696 až 1772), generála a modernizátora rakouských kanonýrů. Horní Josefov byl založen na katastru vsí Olomoučan a Habrůvky, Dolní Josefov s hutí Františkou na katastru Babic. Pro dělníky zaměstnané v místním průmyslu vyrostla i osada Karlov.

Výroba střelného prachu v Josefovském údolí

Od 40. let 18. století se mezi Josefovem a Karlovem nedaleko dnešní hájenky u Adamova vyráběl i černý střelný prach, a to v tzv. prachových mlýnech. Produkce byla po neštěstí v roce 1876 s následkem úmrtí dvou dělníků zastavena. A jak to v takovém mlýnu vypadalo? Dva kamenné válce v jednoduchém stroji mezi sebou drtili draselný ledek, síru a dřevěné uhlí. Stroj byl poháněn vodním kolem. Směs se poté vlhčila, lisovala, drtila a prosívala.

Nejstarší dochovaná huť ve střední Evropě

Huť Františka (též Stará huť u Adamova) představuje unikátní technickou památku, a to hned ze dvou důvodů. Jednak je nejstarší dochovanou hutí ve střední Evropě, kníže Jan Adam z Lichtenštejna ji nechal vystavět někdy mezi lety 1726 až 1732. Druhým důvodem, proč si dnes cenit Františky, je fakt, že datem svého vyhlášení roku 1971 se stala první technickou památkovou rezervací ČSSR. Železná ruda, jež se zde zpracovávala, pocházela z těžby v okolí nedalekých Olomoučan a Babic.

Původní vysoká pec náležela k typu tzv. belgických pecí, jednalo se v podstatě o první vysoké pece, umožňovaly nepřetržitou výrobu surového železa. Zpočátku se v huti vyrábělo surové železo a z něj lité zboží odlévané ve slévárně u pece, nebo se odlévaly tzv. housky zpracovávané dále v Adamově. V roce 1771 byly vyráběny kamnové desky a hlavně vojenský materiál (dělové koule, děla).

Čtyřicet let po svém založení, za knížete Františka Josefa z Lichtenštejna, byla v letech 1771 až 1781 huť přestavěna a po svém zvelebiteli získala i jméno Františkova huť. V roce 1840 pec dostavbou nabyla dnešní výšky 10 m. Od 40. let se výroba stále více orientovala na litinu. Huť byla v provozu až do roku 1871, kdy ji majitelé z důvodu nevýnosnosti uzavřeli. Tím, že používala v provozu dřevěné uhlí, nedokázala konkurovat cenou svých výrobků hutím pracujícím s kamenným uhlím, situaci neusnadnila ani hospodářská krize v 70. letech 19. století.

Nejvýraznější z dochovaných staveb komplexu Národní technické rezervace Stará huť je malebná dřevouhelná železářská pec o základně 12 × 12 m a výšce 10 m. Byla rekonstruována spolu s ostatními objekty technické rezervace v letech 1971 až 1984. Do května roku 2007 byl přístupný pouze její venkovní ochoz, oblíbené to místo poskytující však v podstatě jen velmi omezený výhled na okolní Josefovské údolí a především zbylé součásti památkově chráněného areálu o ploše skoro 12 ha. Po pětiměsíční rekonstrukci, jež si vyžádala investici skoro 2 milionu korun, byl zpřístupněn i ochoz uvnitř pece, který silně připomíná prostor nějaké alternativní galerie výtvarného umění.

K dalším stavbám a objektům památkové rezervace patří pozdně klasicistní bývalý hostinec Švýcárna z roku 1840 s charakteristickým lidovým architektonickým prvkem - trámy romantizujícího hrázdění, které daly jednopatrové budově její jméno. Opodál stojí kamenný seník, dvě obytné budovy, nájezdní rampa, rudiště a především budova modelárny tzv. "Kameňák" z počátku 19. století, v níž dnes sídlí ve dvou patrech muzeum. V prvním patře jsou přiblíženy počátky metalurgie železa, v druhém patře pak novověké hutnictví ve zdejším okolí. Mezi modelárnou a železářskou pecí najdeme ještě dvě rekonstruované pece na pálení vápna.

Přístup

Josefovským údolím vede modrá TZ z Adamova do Habrůvky (celkem 8,5 km). Cestou z Adamova nejprve mineme bývalou prachárnu u silnice v údolí pod námi (asi 1,7 km z Adamova), poté se dostaneme k Národní technické památce Stará huť s areálem slovanského železářství (asi 3 km z Adamova). Modrá spolu s NS Rudolfa Burkhardta míří přes Jeskyni Jáchymku nad Josefov (asi 4 km z Adamova). Pod námi se třpytí hladina dolního hamerského rybníku, v jeho blízkosti se pak stýkají silnice zmíněné křižovatky, místa, kde stávala sklárna. Pod rybníkem byl před staletími v provozu Althamr. Zbytek hráze horního rybníku hledejme u silnice nad jeskyní Býčí skála (asi 4,3 km z Adamova).

Údolím navíc vede silnice Adamov - Křtiny s četnými možnostmi parkování, lze také vystoupit z busu linky Adamov - Křtiny - Vyškov přímo na autobusové zastávce u Staré hutě.