Výlety: Jindřichův Hradec, památky a historie města

Pamětihodnosti / památky Jindřichova Hradce

Ten kraj původně znali jen rybáři a lovci losů, bobrů, vyder a medvědů. Soutok řeky Včelnice (dnes Nežárka), bystrého potoka (Hamerský potok), rozlehlé bažiny porostlé vrbami, olšemi, rákosem a orobincem a nad tímto územím vypínající se rozlehlý ostroh. Vyvýšeninu si pro svou výhodnou polohu vybrali válečníci jednoho blíže neurčeného slovanského kmene a vybudovali zde prvé dřevohlinité hradisko.

Totéž místo využívali o něco později Přemyslovci jako strážní stanoviště. A ještě o několik set let později vedli tudy učenci myšlenou čáru, kterou dnes nazýváme poledník a protože se jedná o 15. stupeň východní délky, je směrodatný pro náš středoevropský čas.

Podle legendy, kterou zaznamenal rožmberský kronikář Václav Březan, zakladatel slavného rodu Vítek z Prčic před svou smrtí (asi v roce 1194) rozdělil své rozlehlé jihočeské panství mezi své syny.

Léno s centrem ve výše popsané oblasti spolu s erbem se zlatou pětilistou růží na modrém podkladu tedy zdědil prvorozený Jindřich, který na latinsky psané listině datované roku 1220 je uvedený jako "Henricus do Novo Castro", jeho syn Vítek se píše již de Gredis (de Gradec) a sídlo od roku 1410 je trvale známo jako Jindřichův Hradec.

Další generace pánů z Hradce se vyznačovaly kromě neobyčejné podnikavosti svou nebývalou antipatií k oficiální moci, v tomto případě královské. Proti Přemyslu Otakaru II. se postavil už Vítkův syn Oldřich, téhož vnuk opět Oldřich aktivně vystupoval proti Janu Lucemburskému, Jindřich z Hradce se zapojil do vzpoury Rožmberků proti Karlu IV. a jeho stejnojmenný syn se podílel na spiknutí proti Václavu IV.

Menhart se po bitvě u Lipan přihlásil otevřeně k Zikmundovi, jeho syn Oldřich byl zase odpůrcem Jiřího z Poděbrad. Taktéž Jindřich, už z rodové větve z Telče, se postavil proti Jiřímu z Poděbrad. Páni z Hradce mají svůj podíl na nástup Habsburků na český trůn roku 1526 a za to byli odměňováni významnými funkcemi v království, které i zastávali.

Přestože se páni z Hradce v žádném případě nenudili (určitě to až na čestné vyjímky nepřeháněli s kontemplativností ani známé "ora et labora" nebylo pro ně to pravé ořechové), spoustu času kromě lovu věnovali další oblíbené středověké zábavě - menším či větším půtkám se svými sousedy a také holkám, vínu a zpěvu... Ale samozřejmě své hlavní úsilí zaměřili na budování a zvelebování svého sídla i léna. Ještě i dnes lze na velkolepém objektu (který je dnes jedním z nejrozsáhlejších památkových objektů na území ČR) sledovat jednotlivé etapy jeho růstu a rozvoje.

Stopy původního dřevohlinitého slovanského hradiště byly beznadějně setřeny pozdější rozsáhlou výstavbou, prvou dokazatelnou (a ještě i dnes pozorovatelnou) fází byl románsko - gotický hrad budovaný prvým Jindřichem, tedy synem zakladatele dynastie Vítka, z této etapy zůstala zachována mohutná válcová věž. Jindřichovi následovníci vybudovali výborně opevněnou gotickou pevnost, jejíž odolnost zvyšoval i rybník Vajgar, který zaplavil původní okolní rozlehlé bažiny.

Charakter bývalé mohutné a těžce přístupné pevnosti zcela určitě ještě i dnes pocítí návštěvník tohoto nesmírně atraktivního komplexu - hradu a zámku. S budováním reprezentativního renesančního zámku souvisí velká stavební akce, zahájená v roce 1581 a to stavba tzv. Nového stavení, Velkých a Malých arkád a altánu s vysokou kopulí tzv. rondelu na místě bývalé válcové bašty, do této přestavby se pustil Jáchym z Hradce a především jeho syn Adam.

Po vymření starobylého rodu pánů z Hradce tuto nemovitost získal (vyženil) Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, který prožil (a přežil) pražskou defenestraci roku 1618. On ani další Slavatové se na stavu objektu nijak mimořádně nepodepsali. Až příslušník dalšího šlechtického rodu Heřman Jakub Černín z Chudenic, který získal objekt oblíbenou a osvědčenou metodou - ženitbou, provedl některé barokní přestavby podle projektu F.M.Kaňky a také vystavěl divadlo.

Budovy, poničené požárem na konci 18. století byly opraveny jen částečně, spíš byly ponechány svému osudu, až na začátku 20. století se pustil rod Černínů (kterým objekt patřil do roku 1945) do velkých oprav, další rozsáhlou a podle mého názoru zdařilou rekonstrukcí prošel tento komplex v letech 1976 - 1994. Komplex hrad - zámek je dnes národní kulturní památkou (od roku 1996) a je majetkem státu. Tak jak je u nás běžné, i v tomto objektu jsou organizovány prohlídky s průvodcem po různých okruzích a na nich je možné si prohlédnout tzv. Adamovo stavení a renesanční interiéry, středověký hrad i černou věž a interiéry 18. - 19. století.

Prohlídky probíhají od úterý do neděle, je možné se zúčastnit i nočních prohlídek. Méně pochopitelné je, že aspoň v tomto roce různé objekty, zařazené do prohlídkových okruhů, nemají paušálně stejné období prohlídek (otevírací doby jsou kratší než u Adamova stavení, kde je od dubna od října) a to je při atraktivnosti tohoto objektu a jeho návštěvnosti dost velká vada na kráse.

Asi nikoho netlačí potřeba výdělku a z toho vyplývající možnost realizace dalších potřebných prací na tomto objektu nebo např. nákup dalších prvků mobiliáře nebo obrazů atd. a přitom takovéto instituce bývají většinou co se týče investic od státu notoricky uplakané… Ale každopádně stojí za to investovat jeden den a strávit jej na tomto místě.

Také město Jindřichův Hradec má své kouzlo, díky svému historickému rázu a stavebním uměleckým památkám je od roku 1950 městskou památkovou rezervací. Zájemce např. si zde na malém prostoru může prohlédnout 3 gotické kostely (Sv. Kateřiny, Nanebevzetí Panny Marie a Sv. Jana Křtitele) s typickými portály, renesanční náhrobníky, úzké uličky řemeslníků, v muzeu náš největší mechanický betlém tzv. Krýzovy jesličky a další. Je možné si osahat, přeskočit, překročit vyznačený poledník. Velkou atrakcí je také zdejší úzkokolejná železnice, kterou je možné se svést do dalších, nesmírně lákavých lokalit.

Jižní větví, vybudovanou v roce 1897 do Nové Bystřice, nebo severní z roku 1906 do Obrataně. Jindřichův Hradec a jeho okolí je také zkultivován množstvím cyklostezek, které návštěvníka provedou malebnou jihočeskou krajinou. Město je dobře přístupné hlavními silničními a železničními tahy a je zde i v blízkém okolí velké množství stravovacích i ubytovacích možností. Přestože na návštěvu bude nejspíše vhodný čas až příští rok (i kvůli otevírací době), lze návštěvu Jindřichova Hradce i jeho širšího okolí vřele doporučit.

Jindřichův Hradec, turistická mapa