Kraj Jeleních vrchů

Horská slupina Jeleních vrchů na Šumavě s nadmořskou výškou kolem tisíce metrů (Hvozd 1 047 m, Perníkový vrch 1 049 m, Joštův vrch čili Jelenská hora (1 068 m) se rozprostírá mezi osadami Nová Pec a Černý Kříž nad údolím Vltavy a tvoří jakési předhůří masivu Plechého a Třístoličníku.

Napříč těmito vrchy vede známá Medvědí stezka,ale ve stínu její popularity zůstávají další krásná zákoutí. Patří mezi ně údolí Hučivého potoka (Hučice, Hučiny), podél něhož vede ze železniční stanice Černý Kříž lesní cesta. Je značena modrou turistickou značkou a stoupá k osadě Jelení, aby pokračovala dál k Plešnému jezeru.

Poklidná nevelká obec, která po roce 1990 se stala průsečíkem cest mnoha turistů v jejich toulkách za krásami jednoho z nejpřitažlivějších koutů Šumavy. Je rozložena mezi balvanitými a rašelinnými loukami a pastvinami nad Jezerním potokem a původně se nazývala Hiršperky.

Obec založil v roce 1794 kníže Josef II ze Schwarzenberka, když okolní zalesněné pozemky pronajal pěti dřevařům. Podle jeho přání dostala osada, ležící v krajině, o níž se mluvilo jako o Jakobsbergu, také svůj název. Jak totiž najdeme v historických pramenech, zdržovali se zde "nejčastěji" jeleni. Z roku 1710 pochází následující popis: "Je zde velký krásný les, jeden půl hodiny dlouhý a třičtvrtě hodiny široký, obklopený dokola loukou, na níž z jedné třetiny jsou lesy a ze dvou třetin humna". V krajině působili uhlíři volarské Štegarovy hutě.

V roce 1725, kdy se horní Vltava měla splavňovat pro využití ohromného lesného bohatství, dorazil do zdejších míst českokrumlovský hospodářský písař Josef Holub. Ten zjistil, že "na jedné louce pod nedalekým Plešným jerezem je možno jednou krátkou hrází vytvořit velký rybník , vodu vněm pro případ potřeby zadržet, a nejenom zdejší, ale také Frauenberské. Křešťovické a Orlické toky zvýšit." Schwarzenberská správa začala tedy uvažovat o osídlení oblasti Jezerního potoka dřevorubci tak, aby "lesy byly uklizeny a dřevo připraveno k plavbě."

Zpráva z 8. června 1738 uvádí, že "mezi třemi velkými horami a lesy Plechého je údolí s místem, kde by bylo možno postavit patnáct až dvacet domků. Na tomto místě, v v tzv. Jakubských lesích, musí být tedy tak mnoho dřeva odklizeno, kolik je k osídlení takového počtu domků nutné." Ve zprávě se dál upřesňuje: "Toto místo je od kamenných židlí, kde se pasovské, rakouské a české hranice stýkají, vzdálené čtyři hodiny, od Plechého dvě hodiny, mezi vším jsou ale jen samé velké lesy, které nebudou využívány. Noví osídlenci nechť chodí do kostela v Nové Peci, což je odtud dvě a půl hodiny…"

Přípravy k osídlení schválil záhy Adam František Schwarzenberk, avšak přesto, že se z vesnic v údolí hlásilo dost zájemců, byl nakonec plán odložen. Zasloužil se o to hlavně českokrumlovský lesmistr, který svůj nezájem zdůvodňoval "mysliveckými účely". Situace nebyla o mnoho lepší ještě ani v roce 1755, jak vysvítá ze zamítnuté žádosti obyvatelům bavorských obcí Parkfriedu a Neuofenu, kteří vedle "mysliveckého" lesa si chtěli na některém z míst postavit své domky.

Až teprve stavba průplavu Josefa Rosenauera podél některých vrcholů česko-bavorských a česko-rakouských hranic, zahájena v roce 1789, poměry změnila. Poblíž Jezerního potoka byla nejdřív zbudována stavení pro inženýry a vedle nich vyrostlo šest dřevěných domků pro dělníky, které v roce 1793 byly zařízeny i pro zimní obývání.

V předjaří 1794 předneslo pět dřevorubců - Johann Graf, Bartl Binder, Michal Schlorhaufer se synem a Anton Schinko - knížeti Josefu Schwarzenberkovi prosbu, aby jim bylo dovoleno trvale se usídlit "v revíru Nová Pec a Jelení". Dřevo ze zdejších lesů, plavené kanálem, jim nabízelo práci a chleba, a k tomu si každý z nich mohl držet krávy s povolením pastvy v knížecím lese. V roce 1799 přibylo k těmto prvním osídlencům dalších patnáct, z nichž někteří přišli až z pasovské kapituly. Byl mezi nimi leckterý zručný řemeslník, jako třeba Lorenc Saumer z Waldkirchenu, který v Jelení stavěl většinu domků, a na něhož dodnes upomínají některá kamenná boží muka v okolí.

Jelení vrchy, turistická mapa

Tunel jako součást velkého díla

Dřevařská osada Jelení byla už koncem 19. století oblíbeným turistickým letoviskem, jehož přitažlivost umocňuje téměř půl kilometru dlouhý umělý vodní tunel Schwarzenberského plavebního kanálu s téměř třímetrovým klenutým stropem. Jeho obě ústí s větracími šachtami jsou zdobena žulovými portály, které se nad kanálem tyčí jako středověká hradní cimbuří; horní je v gotickém, spodní v renesančním slohu, oba jako skvosty zdařilé kamenické práce místních občanů.

Jen několik metrů vedle vrat dolního portálu je zasazen velký kvádr s tesaným znakem knížecí koruny, letopočtem 1838 a s iniciálami A. J. na paměť návštěvy tehdy šestiletého schwarzenberského pána Adolfa Josefa. Německý nápis "In Jahre 1823" upozorňuje na letopočet úplného dokončení stavby. Poslední z pamětních desek sem byla zasazena v roce 1981, kdy čtyřmi kameníky byl portál pro nebezpečí zřícení rozebrán a postaven znovu. V roce 1841 se poutavě o tunelu rozepsal Jaroslav Beck: "Když se s lucernou v ruce prochází ozdobným portálem do podzemní klenby, je slyšet z dálky temné dunění blížících se klád, které je stále burácivější, až se žulové skály v samých základech otřásají, jako by se měly každou chvíli zřítit…"

Sestup mezi horskými lesy a pláněmi

Nedaleko Jelení stojí jedna z památek na stavitele Schwarzenberského plavebního kanálu ing. Josefa Rosenauera. Je to prostá dřevěná stavba Panny Marie z roku 1818, opředena romantickými zkazkami. Modrá značka, která ke kapličce směřuje, umožňuje shlédnout i důmyslné křížení Jeleního potoka s Rosenauerovým kanálem - akvadukt.

Z Jelení vede asfaltová silnička romantickým údolím Jezerního potoka do Nové Pece (6 km). Z horní části cesty jsou pěkné pohledy na Plechý (1 378 m) a Smrčinu (1 337 m), z dolní části potom na pásmo Želnavských hor. Druhá asfaltová silnička odbočuje u parkoviště v osadě Jelení, pozvolna 3 km stoupá a opět v délce 4 km klesá až do Ovesné, odkud pokračuje rovněž do Nové Pece.

Asi po 4 km cesty z Jelení odbočuje z této silničky doleva lesní cesta. Vede východním svahem Hvozdu a po 3 km se u železniční zastávky Pěkná napojuje na trasu Černý Kříž - Nová Pec. Také z této cesty se nabídnou pěkné rozhledy do otevřeného údolí Vltavy a na pásmo Želnavských hor; zleva rozpoznáváme Křemennou (1 085 m), která se vypíná nad osadou Chlum, Černý les (1 007 m), Knížecí stolec (1 226 m), dvouvrcholovou Hvězdu (1 145 m a 1 182 m), Hrad (940 m, a Špičák (1 221 m). Většina těchto lesních cest je vhodná pro celoroční turistické vycházky, zvláště krásné jsou však zde zimní túry na lyžích.