Hradiště sv. Hyppolita - památka Velké Moravy
u Znojma

Staré Město u Uherského Hradiště, Mikulčice nedaleko Hodonína a Pohansko při Břeclavi. Tato místa v dolním Pomoraví spolu se jmény slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje i osobami dobráckého knížete Rastislava, prchlivého, krutého Svatopluka a jeho lehkovážných synů s pruty, jak je předkládá beletrie, ve většině lidí vyvolávají mlhavé tušení o slávě Velké Moravy, prvního slovanského státního útvaru na našem území.

Je to způsobeno záplavou poznatků dokládajících význam uvedených míst v naší nejstarší slovanské historii. Znojmo, město na hranicích s Rakouskem, stálo několik desetiletí po celou dobu "boomu" výzkumů těchto památek staroslovanského období tak trochu stranou.

Vědělo se sice o existenci velkomoravského pohraničního výšinného hradiště ve znojemské městské části příhodného jména Hradiště, leč místu nebyl věnován z různých důvodů patřičný zájem, což vedlo také k postupné devastaci památky velkého významu běžnou stavební činností. Roku 1986 naštěstí byl na lokalitu Hradiště uvalen stavební uzávěr a díky soustavnému průzkumu brněnských archeologů, kteří zde pracují pod vedením docenta Bohuslava Klímy, místo postupně vydává svá svědectví, jež mají hodně co říci k naší nejstarší historii.

Hradiště u Znojma, zvané Hradiště sv. Hyppolita, bylo totiž v době Velké Moravy centrem jihozápadní Moravy a opěrným bodem proti útokům východofranckých vojsk. Přidáme-li k tomu fakt, že je Hradiště místem překrásných výhledů do okolí a nalézá se na východní hranici unikátní přírodní klenotnice - Národního parku (NP) Podyjí, pak nemůžeme, než si o této lokalitě povědět něco blíže.

Hradiště sv. Hyppolita na turistické mapě

Přístup

Místní část Znojma Hradiště leží na východním okraji NP Podyjí a s historickým centrem jej spojuje přes kilometr dlouhá zelená značka, jež překonává hlubokou rokli Gránického potoku. Z rozcestí Znojmo-Hrad u Pivovarského koloniálu se pustíme spolu s modrou a zelenou značkou kolem jihomoravského muzea v budově bývalého Minoritského kláštera na kraj hradní ostrožny. Údolí Gránického potoku pod námi prý bylo až do 19. století z vojensko - strategických důvodů odlesňováno, jeho parková úprava byla provedena v 80. letech 19. století.

Pod ulicí Přemyslovců poskytuje od roku 1874 krásné vyhlídkové místo s lavičkami u větvení obou značek přehledný pohled na skalnatý ostroh hradiska se sakrálními stavbami a zelení bývalých teras na východním úbočí kopce. Zelená značka odtud dlouze klesá doleva pod hradní skálou až ku Gránickému potoku, který překonává po mostě. Nalevo od nás se vypíná u hráze Znojemské přehrady Eliášova skála s mohutnou vilou v dominantní poloze při úpatí, sídlem to správy přehrady.

Následuje stoupání, na jehož počátku mineme ceduli, jež nám oznamuje vstup do ochranného pásma NP Podyjí. Projdeme pod zajímavým kamenným mostíkem, cesta prudce zatáčí a náhle procházíme po ploše mostku. Tím se startuje prudké stoupání po serpentinách na někdejších středověkých zahradnických terasách. Tato cesta byla zřízena roku 1824. Značka dosahuje vrcholové plošiny hradiska za kaplí sv. Antonína, zelená míří středem někdejší vnitřní části hradiště kolem vstupu do probošství u kostela sv. Hyppolita a bránou opouští plochu nejméně přístupné části někdejšího velkomoravského sídla a v podstatě i plochu hradiště.

Po Pivovarské ulici pak klesá k budově bývalého hradištského pivovaru nad údolím Pivovarského potoku a poté krátce stoupá a vede dále kolem zahrad a pole. U její prudké zatáčky doprava, nedaleko kóty 300m, nalezneme další místo hezkého výhledu zpět na Znojmo. Zelená pokračuje dále divukrásným lesem do NP Podyjí směrem k vyhlídkovému altánu Králův stůl vysoko nad skálami nad levým břehem přehrady, i zde najdeme četné možnosti krásných výhledů zpět na Znojmo i do okolí, ale o tom někdy jindy.

Hradiště sv. Hyppolita

Sídlo bylo zbudováno jak jinak než ve velmi příhodné poloze na temeni ze tří stran nepřístupného ostrohu (332 m). Na severu a východě prudce padá do údolí potoka Gránice (Hradnice), na jihu se sklání strmými svahy k Dyji a na jihozápadě k Pivovarskému potoku. Jen ze západu a severozápadu je ostrožna otevřená do široké mírně zvlněné plošiny. Podél řeky Dyje navíc vedla odedávna významná komunikace z oblasti jižní Moravy a Vídeňské pánve do jižních Čech.

Takovou exkluzivní polohu pro osídlení lidé pochopitelně nenechali bez povšimnutí již mnoho tisíc let před Velkou Moravou. To dokládají nálezy datované až do mladší doby kamenné (moravská malovaná kultura - 4 tis. let př.n.l.), pozdní doby kamenné (jevišovická kultura - 3,1 až 2,7 tis. let př.n.l.). V pozdní době bronzové (1 až 0,75 tis. let př n.l.) a starší době železné (0,75 až 0,45 tis. let př.n.l.) se lidé na ostrohu opevňují. Nechybí ani nálezy z pozdní doby římské (0 až 365 n.l.) a doby stěhování národů (365 až 570 n.l.).

Hlavní zájem odborné i laické veřejnosti se však poslední dvě desetiletí upírá ke zdejšímu osídlení Slovany. Ti byli v oblasti přítomni patrně již v polovině 6. století a je pravděpodobné, že se o sto let později začlenili do kmenového svazku franckého kupce Sáma - "Sámovy říše". V literatuře se pro ně objevuje i poměrně legrační název "Dyjané".

Slovanské opevnění lokality na hranici s Východofranckou říší spadá již do 8. století, hlavní stavební ruch na temeni však propukl v období Velké Moravy, tedy na počátku století následujícího. Výsledkem byl areál výšinného hradiště s rozlohou 20 ha, které se rozkládalo na území celé dnešní obce a jež patřilo k největším svého druhu. Pro srovnání uveďme rozlohy již zmíněných velkomoravských nížinných hradišť v 9. století: obrovská aglomerace Staré Město 300 ha, Mikulčice 200 ha, Pohansko asi 100 ha.

Silně opevněné hradiště u dnešního Znojma bylo dále rozděleno pásem vnitřní hradby na vnitřní východní část půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku a západní pětiúhelníkovité předhradí. Trasu této dělící hradby o pár století později okopírovala dodnes dochovaná středověká kamenná hradba s bránou. Předhradí v nejméně bezpečné části přiléhající k plošině bylo chráněno až 7 m vysokou hradbou s dřevěnou konstrukcí, k vnitřní části naléhala srubová obytná stavení. Nejlépe je hradba dochovaná mezi dnešním hřbitovem a svahem nad Gránickým údolím. Nedílnou součástí ochrany byl navíc 3 až 4 m hluboký a 8 m široký příkop vně hradby.

Význam velkomoravského hradiště sv. Hyppolita zdůrazňuje kromě četných nalezených kostrových hrobů s bohatou výbavou objev dvou zděných církevních staveb. První kostel z první poloviny 9.století se nacházel v severozápadní části akropole na nejvyšším bodě temene ostrohu. Jeho založení zřejmě souviselo s moravským působením východofranckých misionářů - kněží podněcovaných k šíření víry a tím i sféry vlivu biskupem z Pasova.

Kostel měl podobu jednoduché jednolodní stavby s pravoúhlým kněžištěm, později byl rozšířen o předsíň. Nyní má být na místě, kde stával z kamenů sestaven jeho půdorys. Západní sféře vlivu by také odpovídal netradiční patron kostela sv. Hyppolit, jehož jméno nese i blízké dolnorakouské město St. Pölten. O něco později, v druhé polovině 9. století, byla založena rotunda s jednou apsidou na místě současné svatyně.

Život na hradišti byl násilně přerušen požárem kolem poloviny 10. století. Zřejmě se jednalo o dílo zkázy z rukou divokých kočovných maďarských nájezdníků, jejichž dotírání nedokázala po roce 906 Velkomoravská říše v rozkladu čelit. Lidé však hradiště vybudovali znovu a místo bylo trvale obýváno dále. V 11. století vyrostl na protějším ostrohu přemyslovský knížecí hrad/hradiště Znojmo a mocenské centrum se přesunulo na hrad a do jeho podhradí, na místě původního hradiště sv. Hyppolita poté vyrostla opevněná osada a soubor církevních staveb.

Církevní památky Hradiště

Nejvýraznější dochovanou církevní stavbou Hradiště je kostel sv. Hyppolita a proboštství (klášter) křižovníků s červenou hvězdou. Tento původní český rytířský řád založený roku 1233 naší světicí Anežkou Přemyslovnou, dostal kostel sv. Hyppolita k držení roku 1240 od Anežčina bratra krále Václava I. a řádu patří bez přestávky dodnes.

Kostel byl záhy goticky přestavěn a vyrostl při něm klášter. Ač tito mniši původně nosili zbraně, měli především za úkol starat se o nemocné a chudé, duchovní správu řádových kostelů a špitály, jež hojně zakládali. Území osady Hradiště podléhalo správě řádu se spoustou výjimek a zvláštních regulí. Zajímavé bylo třeba právo azylu, což v praxi znamenalo, že provinilec prchající z kilometr vzdáleného Znojma se stal po překročení Granického potoku rázem (načas) beztrestným.

Památkou na gotické období je hradba proboštství. Dodnes se zachovala její západní část - zeď se střílnami, jejíž koruna je navíc vybavena cimbuřím. Opevnění doplňují dochované věže - hranolová průchozí druhá věž, jíž vede východ z Křižovnické ulice, spodní část třetí hranolové věže a válcovitá severní věž, která v předminulém století dostala smutný úkol - sloužila jako vězení. V 1. polovině 17. století a především po třicetileté válce došlo k další přestavbě proboštství, kdy již můžeme hovořit o dnešním čtyřkřídlém proboštském zámku. Část jeho přízemí se stala útulkem pro potřebné.

Dnešní podoby komplex nabyl po barokně - klasicistních úpravách po roce 1765, kdy byl obdélný půdorys zchátralého gotického kostela zkrácen na čtvercový, aby mohl být nově zaklenut kopulí. Ta byla vybavena vysoce ceněnou freskou Nalezení svatého Kříže od pozdně barokního malíře F. A. Maulbertsche, jenž je také autorem obrazu hlavního oltáře znázorňujícího mučení sv. Hyppolita. Kostel je po dohodě přístupný (tel.: +420 515 224 120, 515 236 211, mobil: +420 737 586 126, +420 732 586 126).

Při pohledech z historického centra Znojma pozornost poutá také červeně omítnutá okrouhlá stavba kostelíku sv. Antonína Paduánského s věžičkou se znakem křižovníků. Byl vystavěn před rokem 1662 na popud hradišťského křižovnického probošta Tomáše ze Šlesinu, z kostelíku (kaple) se brzy stalo populární poutní místo. Z údolí k němu stoupá křížová cesta se čtrnácti zastaveními. Ze stejné doby pochází i druhá církevní stavba nad Gránickým údolím - drobná bílá kaplička sv. Eliáše (původně kaple Josefa a Eliáše) nad Eliášovou skálou, odkud se otevírá nádherný výhled (viz níže).

Zmíněný probošt Tomáš ze Šlesinu se dožil smutného konce. Zavraždili jej roku 1675 jeho synovci. Po smrti bylo proboštovo tělo načas uloženo v kapli a od té doby se mezi místními vykládá, že tu obchází jeho něšťastný duch. Někteří dokonce tvrdí, že probošt byl nalezen uškrcený v kapli či u kaple. Hradišťské církevní památky doplňuje Mariazellská kaple nedaleko hřbitova vystavěná v letech 1832 až 1833 po epidemii cholery (z asi 6 800ti obyvatel Znojma zemřelo 600 lidí).

Archeologické nálezy a hlubší poučení dokumentující dávné i nedávné osídlení dnešní znojemské části Hradiště hledejme na protějším kopci v expozicích Jihomoravského muzea (viz odkaz na konci článku), především pak ve dvou stálých výstavách s názvem "Archeologie na Znojemsku" umístěné v prostorách bývalého Minoritského kláštera a "Z Dějin Znojemska" v budově někdejšího Znojemského hradu.

Příroda

Úbočí hradištní ostrožny byla ve středověku terasovitě upravována. Na sluncem prozářených pozemcích se pěstovala především vinná réva a ovoce, čehož důkazem jsou tu dnes divoce rostoucí raritně působící vzácné druhy a odrůdy ovoce podivných jmen jako fíkovník smokvoň (Ficus carira) či mišpule německá (Mespilus germanica). Fíkovník se u nás pěstuje od dob Karla IV. Jeho plodem jsou běžně dostupné fíky. Méně se ví, že jedlé jsou pouze plody samičích rostlin. Lehce nepředstavitelný je také fakt, že pražené fíky se užívaly s přísadou čekanky jako kávová náhražka, tzv. fíková káva.

Trvanlivost a měkkost dřeva smokvoně byla využita i při výrobu rakví pro mumie. Mišpule je příbuzná jabloně a její napohled vskutku poměrně nevábné plody s drsnou hnědou kožovitou slupkou a nazelenalou tvrdou dužinou je nutno nechat před upotřebením přemrznout. Po pobytu v mrazu dužina změkne a dá se konzumovat i syrová. Nejčastěji se z ní však připravovala marmeláda, gurmáni ví, že staří hodovníci jí vyhledávali jako doplněk výrazné chuti zvěřiny. Pozůstatky někdejších zahrad a sadů za hranicí NP Podyjí nad přehradou, chráněný přírodní výtvor Hradišťské terasy, jsou dnes domovem cenné teplomilné fauny a flóry.

Vyhlídka u kaple sv. Eliáše

Obzvlášť hezké vyhlídkové místo na Hradišti se nachází u kaple sv. Eliáše. Dosáhneme jí neznačenou pěšinkou ze zelené značky, odbočíme-li mezi ploty před kaplí sv. Antonína doleva. Lze využít oplocený ochoz kaple nebo se pohodlně posadit kousek dále na improvizovanou lavičku se stolkem u rezavého barelu s autosedačkou. Zde se můžeme dlouhé minuty kochat pohledem věru nádherným. U nohou nám leží hráz Znojemské přehrady, proti proudu Dyje vidíme ubíhat hladinu přehrady mezi prudkými svahy národního parku.

Na protějším skalnatém ostrohu svítí budova přestavěného hradního jádra někdejšího Znojemského hradu, o kousek dále pak hledíme na impozantní terasy Karolíniných sadů na skalnatém jižním úbočí znojemského historického centra, jemuž jednoznačně dominuje gotický kostel sv. Mikuláše, před nímž se krčí kaple sv. Václava. Napravo se zvedá úbočí oblíbeného cíle vycházek znojemáků - hřbet Kraví hory (326 m), jíž počíná přes 12 km dlouhý pás vřesovišť mezi Znojmem a rakouským Retzem.

Za dobrých podmínek odsud bývá ještě o něco dále v Rakousku vidět hora Mailberk (416 m), pod kterou 12. května roku 1082 vojsko Čechů, Moravanů a žoldáků řezeňského biskupa vedené českým knížetem Vratislavem II. porazilo oddíly markraběte Východní bavorské marky Leopolda II. Kosmas ve svém dílu tvrdí, že české hordy prý na nepřítele vyrazily ještě za Leopoldova povzbuzujícího proslovu k vojsku. Dalším překvapením bitvy byl zřejmě pro nepřítele moment, kdy čeští těžkoodění jezdci v obtížném terénu sesedali z koní a začali bojovat opěšalí.

O 249 let později však štěstěna své kolo na stejném místě roztočila zcela opačným směrem. Za panování slepého krále Jana Lucemburského se tu české vojsko pod vedením Jindřicha mladšího z Lipé roku 1333 koupalo v krvavé lázni, když bylo na hlavu poraženo Rakušany. Za pěkného počasí můžeme chmurné myšlenky na temný středověk zahnat pohledem na rakouské Alpy, které prý úplně, ale úplně v dálce občas majestátně kralují obzoru.

Odkazy pro další informace:

• Jihomoravské muzeum ve Znojmě (včetně otevírací doby ): www.znojmuz.cz
• NP Podyjí: www.nppodyji.cz

Vybraná doporučená literatura k Hradišti sv. Hyppolita:

• ČERVINKA, Innocenc Ladislav. Slované na Moravě a říše Velkomoravská. Brno, 1928, s. 86
• DOSTÁL, Bořivoj. Velkomoravské Znojemsko ve světle archeologických nálezů. In: SPFFBU E 6.Brno, 1961, s. 113-114.
• KALOUSEK, František. Velkomoravské hradisko ve Znojmě - Hradišti na Moravě. In SPFFBU C 2.Brno, 1955
• KLIMA, Bohuslav. Nová etapa archeologických výzkumů Znojma - Hradiště. In Jižní Morava 25, sv 8/1989. Brno, 1990b, s. 126.
• KLIMA, Bohuslav. Výsledky třetí výzkumné sezóny na velkomoravském výšinném hradišti sv. Hypolita ve Znojmě, okr. Znojmo. In Přehled výzkumů AÚ ČSAV Brno za rok 1988. Brno : AÚ ČSAV, 1991a, s. 39-41.
• KLIMA, B.: Znojmo Hradiště. Archeologický výzkum v r. 1993. Nálezová zpráva (70 stran). Brno: PdF MU, 1994.
• KLIMA, B.: Slovanské výšinné hradiště sv. Hypolita ve Znojmě velkomoravské mocenské centrum jz. Moravy. In: Staroslovanská Morava, s. 55-70. Brno: PdF MU, 2000.
• KLIMA, B.: Znojmo: Hraditě sv. Hypolita. Záchranný i systematický archeologický výzkum v roce 2000. In: Přehled výzkumů AÚ AV ČR v Brně 42, s. 263-268. Brno: AÚ AV ČR, 2001.
• KLIMA, B.: Velkomoravská církevní architektura na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: Velká Morava mezi východem a západem, s. 229 -240. Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno č. 17. Brno: AÚ AV ČR, 2001.
• KLIMA, B.: Objev prvního velkomoravského kostela na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: Sborník prací Pedagogické fakulty MU, řada společenských věd, č. 18, s. 3 - 24. Brno: MU, 2001.
• LUTOVSKÝ, Michal. Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha: Libri, 2001, s. 376.
• PODBORSKÝ, V. - VILDOMEC, V. Pravěk Znojemska. Brno : Musejní spolek, 1972, s. 130.
• ŠVÁBENSKÝ, Mojmír. Křižovníci Znojmo. Brno, 1970.
• VÁŇA, Zdeněk. Objevy ve světě dávných Slovanů. Praha : Odeon, 1977