Herľanský gejzír – jediný na Slovensku; Slanské vrchy

O existenci Herľanského gejzíru ví kupodivu jen malá část turistické veřejnosti. Alespoň se tak jeví podle malé ankety, kterou jsem si udělal na jedné turistické akci. Proto asi nebude na škodu se na tento zajímavý výtvor, kterému však na povrch pomohl zásah člověka, podívat se poněkud podrobněji.

Po řadě let odkládání návštěvy gejzíru jsem se do Herľan ležících na západním úpatí Slanských vrchů v Košické kotlině vydal s kamarády s tím, že tam budeme tak dlouho, dokud nám gejzír nepředvede, co dokáže. Po téměř celodenním čekání, kdy se gejzír stále zpožďoval a zpožďoval a naprostá většina lidí, kteří se sem přijeli na gejzír podívat (v ohlášeném čase) opět s prázdnou odjela (nebyli tak trpěliví jako my) jsme se stali svědky nevšední podívané a zdržení v našem programu jsme již nelitovali.

Gejzír je od roku 1981 chráněným přírodním výtvorem, který je unikátní celosvětově. Rozloha ochranného pásma je 1,91 ha. Gejzír byl uveden do činnosti technickým zásahem člověka. Jde vlastně o otevřený vrt, který byl založen za účelem rozšíření malých lázní u obce Rankovce. Prácemi byl pověřen průzkumník artézských a minerálních vod – Villiam Zsigmondy.

Na první vodu narazili průzkumníci v hloubce 111 m. První erupce nastala 16.8.1872 z hloubky 172 m. Voda tryskala do výšky asi 4 m po dobu asi pěti minut. K první velké erupci však došlo až 4.7.1873, kdy vodní sloup tryskal do výšky 20 metrů a prorazil střechu vrtné plošiny. 15. – 25.12.1874 voda z podzemí dokonce tryskala nepřetržitě do výšky údajně až 112 m. Po té, co z hloubky 330 metrů začaly pravidelné erupce, bylo vrtání ukončeno v hloubce 404 m.

Hlavním zdrojem gejzíru jsou vrstvy písků v jílovito-slínitém souvrství v hloubce 264 – 275 m se stálým přívodem oxidu uhličitého, který je hnacím motorem erupcí Herľanského gejzíru, jenž chrlí vodu do výšky 15 – 20 m. Vydatnost gejzíru je průměrně 25 – 30 l za sekundu. Mechanismus spouštění tohoto gejzírů je tedy unikátní a jiný, než je tomu u gejzírů svého jména. Jedná se totiž o studený gejzír. Oxid uhličitý do podloží prýští podél tektonických puklin a souvisí s postvulkanickými procesy.

Prýštící voda je silně mineralizovaná a je vlastně slanou, poměrně silně alkalickou kyselkou. Obsahuje velké množství solí a stopových prvků. Teplota vody v podzemí je 12 – 13 °C, avšak těsně před erupcí se její teplota zvyšuje až na 22 – 24 °C.

Intervaly erupcí se stále prodlužují. V roce 1880 byly přestávky mezi jednotlivými erupcemi 7 – 8 hodinové, v roce 1970 32 – 34 hodinové a dnes dokonce 32 – 36 hodinové, přičemž v suchých letech může docházet až ke dvouhodinovému zpoždění. Rovněž se mění výška, do které je gejzír vodu schopen vytlačit. V roce 1880 to bylo 18 metrů, dnes je to 15 – 20 metrů po dobu asi 30 minut.

Informace o čase, kdy by měl být gejzír v činnosti zjistíte z informační tabule na místě a nebo v informačním středisku v Košicích. Bohužel žádný z internetových kontaktů ani telefonních čísel, které jsou na informačních tabulích v Herľanech uvedeny, není funkční. Není tedy divu, že Herľanský gejzír je před turistickou veřejnosti skryt… Níže proto uvádím skutečně funkční web kontakt na nejbližší časy erupcí Herľanského gejzíru nacházejícího se v podhůří Slanských vrchů.

Nejbližší erupce Herľanského gejzíru

• www.herlany.ocu.sk