K nejvyšší jedli Bavorského lesa

Jihovýchodním směrem od Bavorské Železné Rudy se nachází několik pozoruhodných míst. Jedním z nich je přírodní rezervace Hans - Watzlik - Hain. Ta má rozlohu 11 ha a chrání starý jedlový les. Jméno dostala po oblíbeném básníkovi Hansi Watzlikovi (1879 - 1948), který Bavorský les nejen obdivoval, ale napsal o něm i mnoho básní.

Další pozoruhodností je cesta Kneippweg, která vede po břehu umělého kanálu na plavení dřeva. Ten si pro své léčebné metody vyhlédl farář Kneipp a to formou brodění a otužování v ledové vodě. Nu a do třetice je na naší cestě další přírodní rezervace Johannesruhe, kde se na ploše 3 ha chrání starý les a je zde skupina skutečně překrásných a poměrně vysokých skalisek.

Naše cesta začíná na nádraží Železná Ruda - Alžbětín či Bayerisch Eisenstein, jak si kdo vybere. Statní hranice tady totiž prochází nádražní budovou. Vlaky zde začali jezdit již v roce 1878. Krátce po nástupu komunistů byl tento přechod zrušen a k obnovení provozu došlo v roce 1991. Ale zpět k naší cestě. Hned po opuštění nádražní budovy se objeví hezký pohled na nejvyšší horu pohoří Velký Javor (1 456 m n.m.). Z hor na české straně to je především Jezerní hora (1 343 m n.m.) a Svaroh (1 334 m n.m.).

Pokračujeme kolem železničního muzea a za ním přecházíme trať. Odtud nás již vede Böhmweg (Česká cesta), která je značená zeleným trojúhelníkem. Lesní cesta je ještě vystlaná loňským listím a vrstvou jehličí. Lesy zde jsou vesměs smíšené, převažují buky a smrky. Z květin nyní kvetou dřípatky a devětsily. Cestou míjíme několik přístřešků a asi po hodince jsme u prvního vyhlédnutého cíle.

Přírodní rezervace Hans - Watzlik - Hain skutečně ohromí. Jsme najednou v jiném světě, obrovské stromy se předhánějí velikostí, nádherou a bizarním růstem. Vše vrcholí setkáním s královnou "Hohe Tanne" (Vysoká jedle). Musím se přiznat, že jsem v životě větší strom zřejmě neviděl. Výška přes 50 m, průměr jistě kolem 3 metrů, objem pro malý počet osob nebyl změřen a tak ještě odhad jejího stáří, jistě hodně přes 400 let.

Ale ani další stromy v okolí nezůstávají pozadu. Je zde několik obrovských smrků, jejichž vrcholky se dají jen tušit a pozadu nezůstávají ani listnaté stromy. Ti, kteří mají svůj život za sebou leží na zemi a stále vzbuzují obdiv. Skalní bloky, které se tu sem tam vyskytují, jen dokreslují pohádkovou nádheru. Stejně hezké je pokračování cesty. I když je patrné, že kanál je uměle vytvořen, vypadá to jako by sem patřil od pradávna. Tady díky blízkému parkovišti je již živěji.

Podél plavebního kanálu docházíme k zájezdnímu hostinci Schwellhäusl. A tady je skutečně rušno. Na pivo se stojí dokonce fronta, ale stojí za to. Teče přímo ze skály a má, jak se říká, říz.

Hans - Watzlik - Hain na turistické mapě

Od hostince jdeme již po cestě značené lípovým listem. Počáteční stoupání se mění v mírnou pěšinu. Mezi stromy se nám na chvíli objevuje Grosser Falkenstein (1 312 m n.m.). Přecházíme malé mokřadisko se studánkou a po půlhodince jsme u Železného kříže. Přecházíme cyklostezku a vidíme, že si tu nepotrpí na páchnoucí asfalt. Cyklostezky jsou prašné a dobře upravené. Naše cesta pokračuje po vrstevnici a nastává hledaní rezervace.

Odbočujeme vpravo po neznačené lesní cestě a asi po 200 metrech ji máme před sebou. Není to sice jednoduché, musíme přelézt množství padlých stromů, ale stojí to za námahu. Skály jsou skutečně obrovské, odhadem mají některé jistě přes 30 m a rašící zeleň mladých buků je mimořádnou kulisou této scenérie. Jedoucí vlak dole pod námi nás vrací do reality. Mezi bloky kamenů sestupujeme na cestu a vydáváme se na poslední úsek.

Tato oblast je na mapě KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko. Délka celé cesty je přibližně mezi 10 až 12 km, se všemi možnými i nemožnými odbočkami. A pak pivo na chatě ve Schwellhäuslu nemá prostě chybu. U chaty je i malé minizoo a o nedělích zde koncertují bavorští harmonikáři.