Hallamasskova (Halamaschekova) vyhlídka, NP Podyjí

Vysoký útes zámecké skály, štíhlá vodní věž s cimbuřím a výše jen nebe. Hluboko dole řeka Dyje plynoucí zvolna dál do nitra národního parku. Do ní shlíží na svůj obraz věčná společnost mraků, skal i stromů rostoucích na březích a říčních ostrůvcích. Přímo pod námi městečko sevřené v ostrém ohbí řeky s věží kostela a domky utopenými v zelených kulisách lesnaté kopcovité krajiny.

Pokud tušíte, že jsem právě popsal výhled z Hallamasskovy (též Halamaschekovy) vyhlídky pod zámkem ve Vranově nad Dyjí, pak jste se nemýlili a nemusíte nutně číst dále. Jestliže však je vám tato kouzelná scenérie i poměrně krkolomné jméno výhledového místa naprosto neznámé a máte zájem se o něm dozvědět něco více, pak se rychle pusťte do následujících řádků.

Minulost místa

Romantické vyhlídkové místo je pouze jedním z mnoha člověkem upravených koutů vranovského panství a nejbližšího okolí zámku, které bylo již od dob baroka postupně měněno v lesopark, přičemž právě v polovině 19.století, v období vrcholného romantismu, tyto snahy vrcholily.

Tehdy vlastnila panství polská šlechtična hraběnka Helena Lubomírská - Mniszková. V jejích snahách o zvelebení vzhledu okolí Vranova jí byli horlivě nápomocni sami obyvatelé městečka sdružení do Okrašlovacího spolku vranovského (vybudovali Obelisk na Ledových slujích).

Mezi vranovské "okrašlovatele" patřil také lesník Ernest Hallamassek (Halamaschek), na nějž by se zcela jistě zapomnělo nebýt historicky cenného plánu vranovského lesoparku, který nakreslil a popsal. Průzkum takových dokumentů stojí mnohdy na počátku objevu a znovuobnovení mnoha zaniklých památek, nejinak tomu bylo v případě vyhlídky, o které právě čtete. A tak po rekonstrukci jejího zpustlého prostoru byla dne 9. června 2001 slavnostně otevřena pro veřejnost, přičemž jméno lesníka se objevilo v názvu výhledového místa.

Vranov nad Dyjí na turistické mapě

Přístup

Z náměstí ve Vranově nad Dyjí se dáme k silničnímu mostu, přes který přejdeme řeku. Modrá značka se stáčí doleva a mírně stoupá lesem. Od rozcestníku Vranov n. Dyjí - lesopark (340 m) pak následuje odbočka vlevo na vyhlídku. Širší pěšina zařezaná do svahu i modré značky významové odbočky nás po půl kilometru bezpečně dovedou na plošinu ohraničenou dřevěným zábradlím, situovanou do dramatické polohy při zámecké skále z bítešské ruly.

Výhled a čtveřice pověstí

Popišme tedy konečně to, za čím jsme se trmáceli do kopce, tedy výhled naznačený básnivým slovem v úvodu. Nad námi se vypíná skála se zámkem na místě původního hradu. Jeho pozůstatkem je i vysoko na kolmém útesu vystavěná nepřístupná čtyřboká vodní věž, z níž obyvatelé středověkého sídla nabírali okovem vodu z Dyje. Přístup k věži zajišťoval krytý most podepřený dosud zachovaným kamenným pilířem.

Na úpatí skály se vine široká stuha Dyje, uprostřed níž se vytvořily dva říční ostrovy. Za nimi pak řeku na třech pilířích překlenuje most k pěkné místní části Vranova, jejíž jméno s sebou nese vůni Středomoří - k Benátkám.

Největší část výhledu zabírá městečko, z nějž výrazně vystupuje čtyřboká věž kostela Nanebevzetí Panny Marie s přičleněnou vysokou chrámovou lodí. Svatyně byla vystavěna kolem roku 1685 na místě pozdně románského a gotického kostela, který byl zpustošen Švédy roku 1645. Ke stavbě věže zastřešené barokní cibulovitou střechou se přistoupilo ještě o něco později, v letech 1716 až 1720.

Ze stejného období pochází světlá dvoupodlažní budova fary před svatostánkem. Ke kostelu se váže pověst o zázračném oltářním obraze Panny Marie, který když byl v době obrovského sucha roku 1730 nesen v čele modlícího se procesí, tak způsobil déšť. Pověst navíc objasňuje původ obrazu.

Nechali jej namalovat podle malého obrázku, který dostal císař Karel VI. ve Vranově od malého klučiny, co se na pár dnů ztratila a pak se objevil s podobiznou bohorodičky, přičemž hovořil jako dospělý. O vranovské faře se navíc vykládá, že tam ještě v druhé půli 20. století strašilo, z místností se ozývaly různé podivné zvuky. Prý se jednalo o záhrobní projevy nespokojnosti jistého nebohého Ferdinanda, který se u fary před dávnými lety oběsil.

Pod kostelem blíže nám se díváme do dvora barokního Pážecího domu, rohové dvoupodlažní budovy se středověkými základy, kterou také poznáme podle její nové šedohnědé fasády. Vpravo s Pážecím domem sousedí podlouhlá v jádru rovněž středověká budova Pitourova domu světle žluté fasády, dnešní hotel Pod Zámkem.

Řeka Dyje se kolem Vranova ostře zatáčí, na nejvyšším bodě takto sevřeného ostrohu se naproti nám mezi stromy vypíná Mnizskův kříž. Ten své jméno odvozuje od hraběte Stanislava Mnizska, majitele vranovského panství, jemuž nechala posmrtně po roce 1847 vztyčit kříž naproti zámku truchlící manželka, zmíněná kněžna Helena. Lidé si však výraznou pohledovou dominantu umně opředli pověstí, dle níž z návrší nešťastnou náhodou spadl mladý rytíř spěchající na koni za svou milou na hrad Vranov. Pověst má navíc reálný základ, protože se zde ze skály zřítil posel Napoleonova francouzského vojska v noci 16. listopadu roku 1805.

Za křížem vystupuje kousek návrší Šibeničního vrchu (Galgenberg). Ten, jak název jasně napovídá, byl temným místem poprav ve Vranově odsouzených lidí. Ke kopci s chmurnou minulostí se vztahuje také následná pověst. Ve Vranově prý kdysi žil zločinný čeledín Petr, který kudy chodil tudy páchal zlo, jež mu nikdy nikdo nedokázal a tak končili na šibenici nevinní lidé. Jednou na něj konečně přišli, byl zbičován a pohozen do příkopu v bláhovém domnění, že vypustil duši.

Nezmar Petr se však odsud vydrápal a doplazil se až na Šibeniční vrch. Zde potkal v temné noci samotného ďábla, jemuž za příslib nekonečného bohatství vlastní krví upsal duši. A tak náhle zbohatnuvší Petr páchal zlo vesele dál, pro peníze chodil vždy na Šibeniční vrch. Zločinný život exčeledína se dobral k dramatickému konci poté, co ho jednou při vyzvedávání peněz na popravišti nečekaně ďábel svrhl dolů ze skály.

Závěrem

Pohled na popsanou scenérii, v níž hlavní roli hraje skála, voda a naše fantazie je mimořádně půvabným zpestřením při stoupání k bráně zámku a rozhodně je škoda jej vynechat. Od vyhlídky vzhůru k zámeckým budovám kdysi svahem šplhala upravená stezka s odpočívadly, v současnosti se musíme vrátit stejnou cestou zpět k rozcestníku Vranov - lesopark.

Odkazy a literatura:

• NP Podyjí: www.nppodyji.cz
• Státní zámek Vranov nad Dyjí: http://zamekvranov.cz/
• Městys Vranov nad Dyjí: http://www.ouvranov.cz/
• Obsah pověstí čerpán ze tří pověstí uveřejněných ve Vranovském zpravodaji (http://www.ouvranov.cz/zpravodaj.htm) a o vranovské faře ze Zerhau L.: Pověsti a příběhy z Podyjí na http://www.fatym.com/taf/knihy/povesti.htm.