Hledání jara na Churáňově

Znáte ten pocit? Vředu zachumelené vrcholky hor s posledními záchvěvy paní Zimy, k níž vedou cesty vedle radostně bublajících potůčků, sycených tajícím sněhem. Mizí v nich překotně, a pak už to docela polehoučku zašimrá v nose, někde vysoko spustí skřivánek, příjemně pohladí závan větru, nedaleko smolně zavoní dřevo, složené klády nabídnou posezení a vyhřátí na nesmělém slunci a zjistíte, že jaro je prostě tady.

Vydejme se naproti - někteří turisté jezdí proto tak rádi na hory, aby jim to vyšlo právě na první jarní den. Protože 21. března jaro opravdu potkají. S batohem nebo jen tak nalehko obují nedočkavé botasky, neboť první jarní vykročení musí být přeci svěží jako veselá písnička! Kudy že vedou jejich cesty? Jedna z nich je vyšlapána na šumavském Zadově - osadě, tvořené roztroušenými chalupami po svazích, jimiž se šumavské Pláně sklání do Stachovské kotliny.

Přes vrchol Churáňova ve výšce 1 118 m prochází s převýšením kolem dvou set metrů naučná stezka, jejíž vlastivědně zaměřený okruh s deseti zastávkami, doplněnými třemi vyhlídkovými místy s pohledovými panoramatickými náčrty, směřuje do méně známých, zato však atraktivních míst, kde je možno nalézt klid, pohodu a poučení. Stezka vede horní částí východního úbočí táhlého hřbetu Stašské kotliny přes údolí říčky Losenice až po masiv Popelní hory. Její zastávky jsou vyznačeny dřevěnými panely s pomalu už žloutnoucími texty.

Lesy Churáňova

Od konečné stanice autobusu poblíž hotelu stejného jména, i něhož okružní trasa začíná, lze pokračovat pod sedačkovou lanovkou značenou pěšinou k okraji Churáňova, který je jednou z dvaceti osad obce Stachy - někdejší královácké rychty. Vlevo za sebou necháváme lyžařský svah Kobylu. Během cesty se hned zkraje naskýtá nádherný pohled.

Na mýtině pod vrcholem Výšky jsou rozložena stavení Lesních Chalup, za nimi vykukuje obec Nový Dvůr. Z mělkého sedla Výšky vyčnívá modravý vrcholek Boubína, nad Zdíkovskou kotlinou se zdvíhá zalesněná kupa Kohoutkovy hory, a překrásné plátno šumavské krajiny uzavírající mezi jedinečnou kulisou údolí, svahů, mýtin a strání mocné křivky dalších šumavských hor.

Jedno z prvních zastavení u panelů, rozmístěných na pohodlných lesních a polních cestách s nenáročným výškovým rozdílem přibližně stejně daleko od sebe, symbolizuje Zadov jako oblast sportovního a turistického střediska, vybudovaného na místě třistametrového zlomu horské plošiny historického významu; vždyť Přední Zadov náležel jako součást Stašska panovníkům již v roce 1273!

Osídlení území mohutnělo zejména v 18. století pod vlivem rozvoje sklářství na sousedním Zdíkovsku, a míst, sloužících jako památka na tuto dobu, je zde hned několik. V "Zikmindově" mlýně, založeném v roce 1777, se pro skláře mlelo obilí. Opodál spodní stanice sedačkové lanovky stával "Pucherský" mlýn, kde se drtil křemen, pocházející z nedalekého lomu "U Kýzu".

Churáňov na turistické mapě

Tajemné jezírko jako památka na staré skláře

Uměle vytvořené a přitažlivé jezírko "Kýz" leží uprostřed porostů smrkových lesů v nadmořské výšce 990 metrů. Z vrcholu Churáňova sem vede kolem Lesních Chalup červeně značená asi čtyřkilometrová turistická lesní stezka. Jezírko má tvar nepravidelného obdélníka o délce asi šedesáti a šířce přibližně čtyřicet pět metrů; jeho výměra s hloubkou kolem čtrnácti metrů činí 0,28 hektarů. Vzniklo zatopením hluboké jámy, z níž se dolovaly kusy křemene. Po dobu soustavné těžby byla spodní voda, prosakující ze strmých stěn a dna jámy neustále odčerpávána, aby těžba mohla být plynulá.

Dělníci vyhazovali křemenný materiál po terasovitých stupních ze dna až k hornímu okraji jámy, kde jej nakládali na volské potahy a odváželi. Postupný úpadek a úplný zánik sklářského průmyslu v prostoru Plání začátkem 19. století měl však za následek ukončení těžby nerostu; došlo ze dvou třetin k samovolnému zatopení těžního prostoru a vzniklo jezírko, jehož dostatečným zdrojem vody se staly vydatné prameny, o něž v těchto místech není nouze.

Jezírko postrádá povrchový odtok, nenajdeme v něm žádné mělčiny, a svými břehy, které k jeho vodám spadají příkře se sklonem často až padesát stupňů, by bylo schopno pojmout daleko větší objem vody. Ta s teplotou kolem patnácti stupňů přijímá odstíny svého okolí od zdánlivě nazelenalé barvy, která podle stupně oblačnosti a úhlu dopadu slunečních paprsků na hladinu přechází od barvy světlé až po barvu sytě zelenou.

Dno jezírka je chráněno mohutnou vrstvou jemného bahna, jak to potvrdil jediný výzkum, prováděný zde v roce 1962. V okolním lesním porostu, lemujícím jezírko ze všech stran, najdeme kromě běžných druhů šumavské květeny vzácnou dřípatku horskou, plavuň jedlovou i jednokvítek velekvětý.

Jedna z největších osad jihočeského kraje

Přívětivá cesta zve k dalším poutačům, z nichž čtvrtý je věnován rostlinstvu a historii zadovských pastvin. Kolem se rozpouští poslední zbytky sněhu, tu a tam se zabělají bledule, pod nohama bublají místa nasáklá vodou. O něco výš vytryskují z lesního masívu hlavy jedinci probouzející se říše přírody. V tuhle roční dobu je zde ticho až nezvykle.

Šumava

Šumava je jedním z nejstarších pohoří Evropy. Na jeho stavbě se podílejí v převážné míře přeměněné horniny prvohorního stáří, zejména žuly, ruly a svory. Val Šumavy byl však vytvořen až během alpínských vrásnění ve starších třetihorách vyzvednutím staré zarovnané paroviny. Šumava má mírný zaoblený reliéf s rozáhlými náhorními planinami. V některých partiích pohoří jsou patrné dokonce stopy ledovcové činnosti. Ledovce v posledních glaciálech vyhloubily četné kary «

Od zajímavého rulového útvaru "Klostermannových skal" jako pátého místa stezky, které je geologickým pozůstatkem dob ledových, vede úzká cesta k informační tabuli, zmiňující se o nejstarším osídlení Stašska; datuje se do první poloviny 16. století, a k této době se vztahuje existence královských rychet, jehož obyvatelé měli některé práva potvrzena statutem císaře Matyáše. Jednou s osmi rychet byla i jediná česká rychta Stachy, nesoucí od roku 1848 hrdý název: "Královský hvozd - svobodná rychta Stachy". Panel upozorňuje i na význam zachovaných kamenných zátarasů.

Nejhezčí místo na "sedmičce" s tabulí U Josefů s rozhledem přes rozsáhlou holopláň do údolí, syceného barvami, i daleko k horizontu, je věnováno vztahu spisovatele Karla Klostermanna k této oblasti. Do zdejších míst situoval děj prací "Ecce homo" a " Odyssea soudního sluhy".

Osmé zastavení "Na rovinách" má ochranářský podtext ke zdejší zvířeně a lesům, zatím co "devítka" je umístěna v lesním údolí peřejí Losenice, která zde protéká les od svého vzniku v Mezilesní slati až do spojení s Otavou. Její břehy, zejména v místě Zlatého potoka, lemují "sejpy" jako zbytky po těžbě zlata ve 14. až 16. století. Kvetou tu zjara vzácné šumavské květiny - dřípatka horská, žebrovice úzkolistá, mléčivec alpský a kamzičník rakouský.

Závěr vycházky po stoupání místy ještě zasněžené cesty je na vrcholu Churáňova věnován symbolu počasí - meteorologické stanici a architektuře horských šumavských chalup. Představuje Churáňov jako jednu z nejvýše položených osad jihočeského kraje, připomínanou v roce 1734, kdy zdejší plochy, zvané "Na Kvildách", koupili nejprve skláři "Kvildovští" a později "Churáňovští", nazýváni podle M. Churáně, jehož původní chalupa z roku 1746 představovala donedávna typickou ukázku horské zemědělské usedlosti stašského typu se zvoničkou na šindelové střeše.

Profukuje to zde vlahým jarním povětřím a oči se mohou rozběhnout do dálky kolem na všechny strany - ke Strakonicku, k Javorníku, od Kašperka k Sušicku i jinam. Putování, vedoucí hodnotným územím jednoho z krásných koutů Šumavy skončilo. Za námi zůstalo sedm kilometrů, před sebou máme cestu domů. Odvážíme si zbytek zimy, k němuž přidáváme už první kousek jara.