Jarní vody, aneb když se horáci drží nízko při zemi

O vodáctví se moc v Trekingu nepíše, na to jsou jiní specialisti, ale proč něco nedat, když tu máme pro trekaře i horolezecké výstupy že? Protože jsem nikdy nebyl dobrý horolezec, ani dobrý vodák, tak bych si mohl dovolit "prolomit ledy".

Zima letos nic moc, na slovenských horách v březnu spíš na mačky než na sněžnice, jako v minulých letech, letní Alpy a Skandinávie ještě daleko, silnice plné cyklistů, tak co s načatým jarem? Tak nás s Ivanem - Effendim, parťákem z velehor oslovily dvě "místní" akce, které se konaly "za humny", tj. v oblasti Železných hor (max. přes 600 m n.m.).

Ta první byla vodáckým svátkem v pravém slova smyslu. Na sobotu 26. března se podařilo opravdovému vodákovi a velkému organizátorovi Frantovi Zvěřinovi - Bobrovi z Ronova nad Doubravou, (Bobr je mezi vodáky asi stejně profláklý jako Otakar Brandos mezi trekaři, cha, chá), který je vedoucím vodních skautů v Ronově, po půlročním vyjednávání s Povodím Labe dojednat 10 kubíků/sec. ze Sečské přehrady.

Úsek pod hrází až do Mesisvětí, kde začíná vodárenské pásmo Křižanovice je normálně celoročně nesjízdný (asi jako těžké Čerťáky mezi Lipnem a Vyšším Brodem), protože voda odtéká z přehrady potrubím. Žiju tady již od roku 1981 a jestli mi něco neuniklo, tak si nepamatuju vodáky v tomhle romantickém zalesněném úseku Stříbrné řeky - Chrudimky. Byla to tedy po dlouhé době "obnovená premiéra" a řeka tu opět mohla slyšet typické hlášky: vole, šutr vpravo, čum na vodu, nekecej a pádluj, zaber, přitáhni atd. Celý úsek byl WW I, čili svižná voda s lehčími peřejemi.

Přes nepříznivé počasí a složitější dopravní obslužnost se přesto sešlo cca 300 lodí, profíků na playboatech, deblařů na kanoích, většinou amatérů a ne všichni nasoukaní do neoprenů, viděl jsem i partu opravdových trampů v maskáčích - ano neměli už dřevěné indiánky, ale plastové deblovky, doba pokročila všude, a též několik raftů.

Voda se pouštěla od 11 do 15 hodin. Začínalo se přímo pod hrází. Celý úsek kolem osady Na Bělidle až k vyrovnávací nádrži Seč II u Hořelce vede lesem a je to tvrdá romantika. Vyrovnávačka je vlastně malý rybník, cca 400 m po voleji a jediné přetahování 4 m vysokého jezu - přepadu na celém desetikilometrovém úseku. Playboatisti to samozřejmě někteří skákali, ale co jsem viděl, tak se většinou udělali… jenže když má někdo neopreny a umí eskymáka, tak o houby jde.

Pod vyrovnávačkou romantika pokračuje a i ten průjezd Bojanovem vcelku nevnímáte, neb břeh řeky je stále zarostlý stromy. Při tomto stavu vody byly všechny jezy sjízdné a tak to šlo až k mostu v Mezisvětí, kde začíná vodní pásmo a další plavba je tabu. Kousek za Mezisvětím začíná vzdutí Křižanovické přehrady (pitná voda) a jejím postavením byl de facto pro vodáky permanentně zrušen neromantičtější úsek střední Chrudimky, což je údolí Peklo (bejvávalo WW III).

Úsek pod Křižanovicemi, Krkanku a Peklo si stojí za to projít pěšky. Sice byla zrušená sezónní značená cesta oborou a dnes vedou krátkými úseky jen naučná zelená od hráze přes oppidum u Nové Lhotice dolů na Peklo, kde navazuje kousek modré z Nasavrk do Slatiňan (většina cesty vede mimo řeku), např. na zříceninu Strádov musíte trefit po neznačené cestě.

Chrudimka bývá někdy dál sjízdná až pod Práčovem (vyrovnávací nádrž Křižanovice), kdy při větší vodě (jaro nebo velké letní deště) to je do Slatiňan pěkná WW I až místy II, dál pak do Chrudimi a Pardubic se už jedná o dolní lučinatý meandrující tok, kde největším nebezpečím může být jen zarostlé koryto - vrbičky, jak obecně vodáci říkají.

Druhá akce, pod taktovkou stejného Franty - Bobra je už tradiční, profláklá a masová, konala se už podvacáté, ale zase z hlediska prožitku vodáka o třídu hodnotnější (WW II), i když krajinově ne tak zajímavá (kdo však čučí po krajině, udělá to cvak) a sice otvírání Doubravy.

Sobota 2. dubna, tedy týden poté, tentokrát v podhůří Železných hor (Čáslavská pánev nebo jak se to nádobí přesně nazývá) 9 kubíků/sec. určitě zamávalo s vodou v Pařížovské malé přehradě mnohem víc než před týdnem na Seči (kupodivu právě z velkého úbytku vody měli na Seči strach). Tato akce je organizačně perfektně zajištěna, navíc ronovští vyjednali parádní počasí. Tentokrát to už bylo na triko s krátkým rukávem, skoro jak v létě.

Ovšem počty hovoří samy za sebe: 760 registrovaných plavidel, cca 1 700 účastníků, na březích mezi listnatým porostem tisíce čumilů, turistů, bikerů, fotografů a sem tam nějaký občerstvovatel s pívem a klobásami. Ale také hasičský a rescue záchranné týmy (a že bylo koho z vody vytahovat). Je až s podivem kolik komerčních půjčoven pustí začínající benjamínky na dvojkovou vodu. Doubrava v celém úseku z Pařížova do Ronova (asi 11 km) je dost načepýřená a těm, kteří se rozhodli nezakleknout a flákat se na sedačce rychle ukázala, kdo že je tady pánem.

Jeden z nešvarů na masovkách je i chování playboatistů, kteří (já je chápu) by si chtěli hrát na vlnkách (ale zapomínají, že nejsou na cvičném kanále), že valí jedna loď za druhou (a někteří to fakt moc neumějí), obzvláště srandaparty na raftech, a že se asi taky nebudu motat ve Škodovce před jedoucím kamionem. A už jsou tu Mladotice a peřej Martin.

Na čum rovnou takové úseky nejezdím, tak jdeme na obhlídku. Pohled na každou čtvrtou cvaknutou loď včetně raftů!! je mírně deprimující a můj přítel Effendi musí do sebe hodit pivko a vyšlukovat doutníček. Po teoretickém ideálním průjezdu peřejemi hubou a výkřiky mého háčka "jdem se zabít" sedáme do plavidla, chytáme ideální levou proudnici a je to, hup, hup, hup a jakej byl Martin. Akorát jsme jemně sejmuli už převrácenou loď, která se nám nějak připletla do cesty… ale Pálava je měkká i když někoho vezmete po hlavě. A ctěná pochvala od parťáka na laně? "Teda Jerry, taková třída jako přítel mojí mámy (Čechokanaďan od jiných řek, než jsou naše strouhy) teda nejseš, ale skoro vole."

Na závěr - i údolí Doubravy stojí za nenáročnou turistickou procházku na půl dne. Většinou se jde podél řeky, z Pařížova nejdříve po žluté značce směr Třemošnice a z rozcestí Pod Luhy pak po zelené přes Mladotice Chittussiho údolím do Ronova nad Doubravou.

Po občerstvení je možné ještě pokračovat podél řeky po červené do Žlebů, kde stojí za prohlídku zámek a obora s ukázkami výcviku dravců od malých krahujců až po třináctikilové supy. Třemošnice, Ronov i Žleby mají kromě silničního spojení i železnici - lokálku do Čáslavi.