Pohoří Chočské vrchy, turistika a příroda

Chočské vrchy, geomorfologické členění

Jak jsem se již zmínil v úvodu, je stavba pohoří poměrně komplikovaná. Chočské vrchy nejenže nemají souvislý hřeben, ale dělí se na tři poměrně samostatné podcelky. Jsou to Choč s nejvyšším vrcholem Velký Choč (1 611 m), Sielnické vrchy s nejvyšším vrcholem Magura (1 170 m) a Prosečné s nejvyšším vrcholem Prosečné (1 372 m).

Tyto podcelky jsou odděleny a nebo samy rozčleněny hlubokými průlomovými dolinami jako je Prosiecka dolina, Kvačianska dolina, dolina Liptovskej Anny, Sestrčská dolina či Kalamenianka. A v neposlední řadě se nemůžeme nezmínit o bohatství minerálních pramenů, z nichž jsou mnohé využívány k léčebným účelům. Například v lázních Lúčky. A o termálním koupališti v Bešeňové již určitě slyšel každý návštěvník tohoto regionu.

Chočské vrchy, vymezení pohoří a změny pojetí v minulosti

Dlužno ale dodat, že vymezení Chočských vrchů se v minulosti měnilo. Za první republiky byly dnešní Chočské vrchy chápány jako tzv. Liptovské vápencové hole. Ty zahrnovaly i dnešní část Západních Tater se Sivým vrchem a Babkami a končily až sedlem Pálenica. Nikoliv jako dnes v sedle Huty.

Později byly Chočské vrchy vyčleněny jako samostatné pohoří zahrnující i dnešní Šípskou Fatru, která je ale dnes pojímána jako součást Velké Fatry. Teprve v sedmdesátých letech minulého století se pojetí Chočských vrchů "ustálilo" v dnešních hranicích.

Chočské vrchy jsou na západě ohraničeny Malou Fatrou a Šípskou Fatrou, na severu Oravskou vrchovinou a Podtatranskou brázdou, na východě Západními Tatrami a konečně na jihu Podtatranskou kotlinou a Velkou Fatrou. Toto pohoří vytváří nesouvislý horský val, který nemá souvislý horský hřeben, tak typický pro ostatní pohoří této oblasti. Na této skutečnosti se velkou měrou podílí geologická stavba pohoří.

Geomorfologické členění pohoří

Chočské vrchy, přírodní poměry

Chočské vrchy jsou tvořeny druhohorními sedimenty v podobě vápenců a dolomitických vápenců. A protože toto pohoří nemá krystalické jádro, mohly se erozivní a korozívní síly uplatnit v maximální míře a rozdělit pohoří hlubokými průlomovými dolinami jednotlivých vodních toků.

Silně zvrásněné vrstvy druhohorních vápenců umožnily vznik skalních formací v podobě divokých věží, bradel a kaňonů a také četných podzemních krasových jevů. Skalní partie jsou pak střídány obleji modelovanými tvary na vrstvách slínovců, pískovců či břidlic, tedy na méně odolných složkách krížňanského příkrovu.

Chočské vrchy se klimaticky řadí do chladné podnebné oblasti s průměrnou roční teplotou mezi 3 °C až 5 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí asi 800 až 1 200 mm, v nejvyšších partiích občas i více. V podhůří pak průměrná roční teplota šplhá až k 6 °C. Souvislá sněhová pokrývka se udrží 100 až 140 dní v roce.

Fauna a flóra Chočských vrchů

Flóra a fauna Chočských vrchů jsou neobyčejně pestré. Vedle teplomilných druhů v nejnižších polohách můžeme nalézt vysloveně horské a vysokohorské druhy, mezi nimiž nalezneme více jak 60 ohrožených druhů. Tuto bohatost podtrhuje i skutečnost, že v tomto pohoří byla vyhlášena řada přírodních rezervací. Jmenujme si jen ty nejznámější jako Prosiecka a Kvačianska dolina či Choč.

Navíc se uvažuje o možnosti vyhlášení národního parku Chočské vrchy. Vzhledem k rozloze tohoto pohoří ale tato snaha není možná reálná. Pokud jde o přítomnost člověka, první stopy pocházejí z pravěku. Později se v oblasti stavěla hradiště a ještě později hrady, jako je Likava či Liptovský (Sielnický) hrad.