Brouci: Střevlík kožitý (Carabus coriaceus). Carabidae

Střevlík kožitý (Carabus coriaceus) - největší střevlík v ČR a druhý největší z evropských střevlíků

Střevlík kožitý (Carabus coriaceus) je největším z našich střevlíků. Však dorůstá délky 30 až 42 mm! Střevlíka kožitého tak mezi našimi brouky z čeledi střevlíkovití (Carabidae) označujeme za rekordmana zcela oprávněně. Zároveň střevlík kožitý patří i k největším střevlíkům v Evropě. Přesněji - střevlík kožitý je druhý největší druh po střevlíku Carabus (Procerus) gigas, který dorůstá délky až 70 mm a obývá jihozápadní Evropu.

Střevlík kožitý je nápadný svým zavalitým protáhlým tělem shora pokrytým černými kožovitě vrásčitými krovkami. Jde o nelétavý druh, který má zakrnělá zadní křídla. Při napadení zaujímá výhružný postoj se zvednutým zadečkem a rozevírajícími kusadly. Navíc ze žláz na zadečku vypouští páchnoucí sekret, který dokáže odradit velkou část jeho přirozených nepřátel.

Se střevlíkem kožitým se můžeme setkat především ve světlých bukových a dubových lesích. Obývá ale i řídké křoviny, okraje lesů, objevuje se ale i v zahradách a hájích. Nejčastěji se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, vystupuje ale i do horských poloh až do výšek okolo 1 500 metrů nad mořem. Rozšířen je po téměř celé Evropě vyjma severních částí Skandinávie, Britských ostrovů, Pyrenejského poloostrova a jižních částí Balkánu.

Čtěte také: Zlatohlávek zlatý: Ozdoba lesů, zahrad a parků

Střevlík kožitý je aktivní především v noci. Jedná se o dokonalého predátora, který se živí menšími bezobratlými. Slimáky, žížalami, kroužkovci a různými druhy hmyzu. Když jsem jej před léty choval v insektáriu, kde bez problémů vegetoval s dalšími druhy jako střevlík zahradní (Carabus hortensis) nebo střevlík fialový (Carabus violaceus), tak si rád smlsnul i na jablkách, kterými se doslova přecpával. Takto imobilizován s vyčnívajícími zadečkovými články pak několik dní trávil ve svém úkrytu pod kůrou…

Přes den se střevlíci kožití skrývají pod listím, pod kameny či pařezy. Zajímavostí je, že v horkých letních dnech upadají tito brouci do tzv. letního spánku, neboť vysoké teploty opravdu nemilují. Jedná se o poměrně hojný a dlouhověký druh, jenž se v přírodě dožívá dvou až tří let. V naší krajině se objevuje od března do října, zimuje pod kůrou stromů nebo v různých rozsedlinách a dutinách.

Další související články: