Fauna a flóra v NP Malá Fatra, příroda Slovenska

Příroda Národního parku Malá Fatra, fauna a flóra

Na území Malé Fatry se zachovaly četné původní živočišné a rostlinné druhy z nichž některé tady nalezly vhodné podmínky po ústupu ledovců posledního glaciálu (doby ledové). Ve vrcholových partiích tak panují podobné podmínky, za kterými bychom museli cestovat daleko na sever do oblastí za polárním kruhem.

Přestože i v tomto pohoří Západních Karpat se projevoval negativní vliv člověka, původní druhová bohatost se z velké části zachovala a ještě i dnes jsou tady autoregulační procesy přírody z větší části nenarušeny.

Přesto lze ale mnohdy jen ztěží určit, co jde dílem přírody a co dílem člověka. Na území fatranského národního parku převládají živočišné druhy montánního, submontánního, subalpínského a částečně i alpínského vegetačního stupně (především v nejvyšších partiích Kriváňské Fatry).

Endemické a reliktní druhy

Vyskytuje se tady velké množství endemických a reliktních živočišných a rostlinných druhů. Za tuto skutečnost vděčíme především zachovalosti rozsáhlých lesních ploch. A tak se lze v oblasti Malé Fatry setkat s největší na Slovensku volně žijící šelmou - medvědem hnědým (Ursus arctos L.).

Podle různých pramenů žije v tomto pohoří asi 30 kusů této šelmy. Další silné populace se vyskytují na území Velké Fatry, Nízkých Tater, Západních Tater a Vysokých Tater, Slovenského rudohoří a v některých dalších lokalitách.

Dalším významným zde žijícím savcem je rys (Lynx lynx). Avšak díky jeho vynikajícím smyslům a velké plachosti jej lze ve volné přírodě spatřit opravdu jen málokdy. Vlk, který tady býval hojný, byl vyhuben již v dávné minulosti a dnes se tady vyskytuje jen sporadicky. Jeho stopy dnes můžeme sledovat i v blízkosti lidských sídel.

Menší šelmy, drobní savci

Z drobnějších šelem se tady vyskytuje např. kočka divoká (Felis silvestris), kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina) či jezevec obecný (Meles meles). V nižších polohách lze potkat lišku obecnou (Vulpes vulpes), která se ale objevuje i nad horní hranicí lesa. Z ještě menších savců vzpomeňme např. největšího hmyzožravce - ježka západního (Erinaceus europaeus) nebo veverku obecnou (Sciurus vulgaris).

Hojné jsou tady různé druhy plchů, z nichž nejvzácnější je asi plch lesní (Dryomys nitedula). Nesmíme zapomenout ani na vzácného hraboše sněžného tatranského (Microtus nivalis mirhanreini) nebo piskoře horského (Sorex alpinus) či myšivku horskou (Sicista betulina), která je představitelem vývojově zvláštní skupiny hlodavců a jenž vystupuje i na nejvyšší vrcholy Malé Fatry. U vodních toků můžeme vedle vzácné vydry říční (Lutra lutra) pozorovat naopak hojnou ondatru pižmovou (Ondatra zibethica).

Netopýři

Bohatě jsou v tomto pohoří zastoupeny i druhy létajících savců - netopýrů. Uveďme si například netopýra večerního (Eptesicus serotinus), vrápence velkého (Rhinolophus ferrumequinum) a vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra velkouchého (Myotis bechsteini) či netopýra pestrého (Vespertilio murinus) a nebo netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus). Z tohoto důvodu je důležitá důsledná a přísná ochrana podzemních prostorů i stromových dutin a všech dalších přirozených prostorů, které by mohly sloužit netopýrům (ale i četným dalším živočichům) jako jejich úkryt či zimoviště.

Ptáci

Z ptačí fauny si na prvním místě uveďme orla skalního (Aquila chrysaetos), příbuzný orel křiklavý (Aquila pomarina) se již v oblasti Malé Fatry pravděpodobně nevyskytuje. Z dalších vzácných druhů, které se tady vyskytují, jsou to krahujec (Accipiter nisus), čáp černý (Ciconia nigra), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obyčejný (Lyrurus tetrix), jeřábek horský (Tetrastes bonasia) aj.

Na Malé Fatře můžeme spatřit některé druhy sov jako je např. výr skalní (Bubo bubo), kuvík obecný (Athene noctua) či kuvíček vrabčí (Glaucidium passerinum). Na horských loukách se objevuje linduška horská (Anthus spinoletta), v lesích (ale i v nejvyšších polohách) krkavec černý (Corvus corax), datel černý (Dryocopus martius), dudek chocholatý (Upupa epops), kukačka obecná (Cuculus canorus), rehek domácí (Phoenicurus ochruros).

Na vodních plochách pak divoká kachna (Anas platyrhynchos), lyska černá (Fulica atra), volavka popelavá (Ardea cinerea) a velká řada dalších. U vodních toků a ploch můžeme spatřit také klenot slovenské i naší přírody - ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Tento pták velikosti vrabce loví svou kořist střemhlavým letem. Z dalších zajímavých druhů, které lze u vodních ploch v oblasti Malé Fatry spatřit je skorec vodní (Cinclus cinclus), konipas luční (Motacilla flava), sluka lesní (Scolopax rusticola) a velké množství dalších druhů.

Plazi a obojživelníci

Z plazů je asi nejznámější a nejrozšířenější zmije obecná (Vipera berus). Zmije si nejvíce oblíbila rašelinná stanoviště, vystupuje ale i do středních a vyšších poloh. U tohoto druhu lze rozeznat samce od samice díky rozdílnému zabarvení. Z dalších plazů se na Malé Fatře objevuje ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), ještěrka zední (Lacerta muralis), užovka obecná (Natrix natrix), užovka hladká (Coronella austriaca) aj.

Druhová pestrost plazů zhruba odpovídá druhové pestrosti Západních Tater a Velké Fatry, o kterých jsme podrobně psali v předchozích dvou publikacích. Z obojživelníků nesmíme v žádném případě zapomenout na takové druhy jako je mlok horský (Triturus alpestris), poměrně častý mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a mlok karpatský (Triturus montandoni), který je dokonce západokarpatským endemitem, mlok obyčejný (Triturus vulgaris), kterého obvykle nalezneme ve stojatých vodách. Z dalších to jsou žáby jako např. ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), skokan zelený (Rana esculenta), skokan hnědý (Rana temporaria), rosnička zelená (Hyla arborea) a četné další.

Bezobratlí, motýli

V naše krátkém povídání musíme dát místo také bezobratlým, kteří představují druhově nejpočetnější složku místní fauny. To platí především o lesních biotopech, ale také o oblastech lučních společenstev či skalnatých lesostepí a horských luk. Ve fatranských dolinách našlo příhodné životní podmínky obrovské množství měkkýšů, mnohonožek a dalších. Uveďme si např. takový druh jako je Sucinea putris, Orcula dolium aj.

Již tradičně je bohatě zastoupen řád motýlů (Lepidoptera), ať již běžnými druhy jako je například babočka bodláková (Vanessa cardui), velice hojná babočka kopřivová (Aglais urticae) a nebo babočka paví oko (Nymphalis io), či překrásně zbarvená babočka admirál (Vanessa atalanta), která svým velice nápadným zbarvením upoutá určitě každého návštěvníka hor. Některé druhy baboček vystupují i do těch nejvyšších partií Malé Fatry.

Na vrcholu Velkého Kriváně či Malého Kriváně, ale i v dalších hřebenových partiích můžete potkat četné zástupce tohoto živočišného řádu. V nižších polohách se objevuje dnes již opět poměrně hojná babočka osiková (Nymphalis anthiopa), žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni), ohniváček modrolemý (Palaeochrysophanus hippothoe), nebo perleťovec velký (Mesoacidalia aglaja), až po druhy méně běžné jako je například otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) či až po velice vzácné druhy, jako je jasoň červenooký (Parnassius apollo).

Z vzácných druhů vyšších poloh si ještě musíme uvést běláska horského (Pieris bryoniae) a okáče skvrnitého (Erebia manto), který si oblíbil především polohy nad 1 500 metrů. Mimo oblast Malé Fatry se s tímto posledně jmenovaným druhem lze ještě setkat v Tatrách a na Velké Fatře. Žírnou rostlinou jeho housenek je kostřava ovčí. O bohatosti tohoto řádu svědčí skutečnost, že na Malé Fatře bylo zaregistrováno přes jeden tisíc druhů motýlů. Např. na Rozsutcích bylo zjištěno 673 druhů!

Bezobratlí, vážky a brouci

V blízkosti potoků, rašelinišť, ples a dalších vodních ploch můžeme potkat i krásné a nápadné "vážky". Toto "určení" je však značně nepřesné, neboť "vážkami" jsou lidmi často označovány i šídla, šidélka, šídlatky, lesklice, klínatky a samotné vážky. Druhem, který vystupuje i do těch nejvyšších poloh je lesklice měděná (Cordulia aenea) s rozpětím křídel dosahujícím až 7 centimetrů.

V dolinách kolem vodních toků se můžeme setkat s motýlicí obecnou (Calopteryx virgo), která se ale objevuje jen do výšek okolo 700 m n.m a nebo motýlicí lesklou (Calopteryx splendens) s rozpětím křídel až 7 cm. Ta si oblíbila spíše větší vodní plochy a nebo pomaleji tekoucí potoky. Do poněkud větších výšek (až 1 200 m n.m.) vystupuje šídlatka páskovaná (Lestes sponsa).

Následujícím zajímavým zástupcem "vážek" je šidélko rudoočko (Erythromma najas), které si však oblíbilo větší vodní nádrže. Rozpětí jeho křídel dosahuje až 5 cm. Dalším krásným a značně nápadným druhem je klínatka rohatá (Ophiogomphus serpentinus) s rozpětím křídel dosahujícím až 7 cm. Podobně je na tom šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum), které je vysloveně horským druhem. Vystupuje i do těch nejvyšších partií Malé Fatry. Rozpětí křídel dosahuje okolo čtyř centimetrů.

Skutečným klenotem a opravdovým gigantem je šídlo modré (Aeshna cyanea), které dosahuje délky těla až 8 cm a rozpětí křídel okolo 10 až 11 cm! Podobných rozměrů dosahuje i šídlo královské (Anax imperator). Tento druh, podobně jako řada příbuzných druhů, je velice dravý. Loví mouchy, ale i motýly a mnoho dalších živočichů. A jako poslední druh si tady uvedeme vážku ploskou (Libellula depressa), která vystupuje v horách do výšek okolo 1 000 m n.m. Rozpětí jejich křídel dosahuje až 8 cm.

Brouci

Brouci (Coleoptera) jsou dalším zajímavým řádem. Brouci osídlili prakticky všechny biotopy v celém rozmezí jejich výšek, od podhorského stupně až po ty nejvyšším partie Malé Fatry. Určitě jednou z nejpočetnějších čeledí jsou střevlíci (Carabidae). Ve své většině jsou střevlíci predátory, kteří loví malé i větší bezobratlé. Ovšem četné druhy si rády smlsnou i na různých bobulích či spadaném ovoci.

Z nejznámějších druhů si uveďme střevlíka kožitého (Carabus coriaceus), který je v dnešní době ale poněkud vzácnější. Setkat se s nim můžeme v podhorských oblastech v sadech a parcích. Dorůstá velikosti až 4 cm. Vysoko v horách se můžeme setkat s dalším druhem střevlíka - tím je střevlík měděný (Carabus cancellatus), který dorůstá délky až 2,5 cm.

V lesích středních a vyšších poloh můžeme spatřit střevlíka zlatolesklého (Carabus auronitens), jehož barva bývá značně proměnlivá. Od zlatočervené až po leskle modrou. Žije pod kůrou a pod pařezy. Nesmíme zapomenout ani na střevlíčka (Pterostichus niger), který dorůstá velikosti okolo 2 cm. Obývá především horské lesy, ale setkat se sním můžeme i v pásmu kosodřeviny a výše. Na slunných místech s písčitými půdami lze spatřit jedny z nejlepších běžců mezi brouky. Z jejich zástupců si uveďme svižníka polního (Cicindela campestris).

Nezaměnitelným druhem je bezesporu nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis), jehož ponravy živící se trouchnivějícím dřevem dorůstají délky až 12 cm. Samotný dospělý brouk však dosahuje velikosti pouze okolo dvou až čtyř centimetrů. Podobným druhem je roháček bukový (Sinodendron cylindricum) s délkou těla asi 1,5 cm, který si však oblíbil vyšší horské partie (především bukové lesy) a v nížinách chybí.

Z dalších zde zastoupených zajímavých čeledí brouků jsou to tesaříci (Cerambycidae), z nichž asi nejznámější je tesařík alpský (Rosalia alpina), který vyniká krásně modročerným sametovým zbarvením a je nápadný zejména svými dlouhými, dozadu zahnutými tykadly. Dorůstá délky až 3,8 cm. Dalšími zde se vyskytujícími druhy jsou tesařík skvrnitý (Rutpela maculata), tesařík obecný (Corymbia rubra) nebo skutečný obr - tesařík piluna (Prionus coriarius), který dorůstá délky až 4,5 cm.

Avšak největším druhem tesaříka, se kterým se můžeme v listnatých (nebo smíšených) lesích Malé Fatry setkat je tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), který dorůstá délky až přes 5 cm! Vedle těchto uvedených druhů můžeme ale na Malé Fatře potkat i řadu méně nápadných zástupců brouků jako jsou různé druhy kovaříků, slunéček, krasců a četných dalších.

Tyto druhy pozná určitě každý. Vždyť o kolik by byla ochuzena příroda bez slunéčka sedmitečného (Coccinella septempunctata) s typickými rudými krovkami a sedmi puntíky, které jí daly pojmenování. Slunéčko sedmitečné dorůstá délky až 8 milimetrů a je představitelem asi 100 druhů v Evropě žijících slunéčkovitých. Z méně známých druhů si uveďme ještě slunéčko čtrnáctitečné (Propylea quatuordecimpunctata), slunéčko (Psyllobora vigintiduopunctata) aj.

Pavouci

Poslední skupinou, o které se tady poněkud obsáhleji zmíníme jsou pavouci. Ti však nepatří do třídy hmyzu (Insecta), ale do třídy pavoukovců (Arachnida). Pavouci (Araneida) jsou řádem, který významným způsobem pomáhá regulovat ekologickou rovnováhu v přírodě. Na světě je jich dnes známo asi 30 000 druhů! Přestože většina lidí si pavouky oškliví, jsou ve skutečnosti docela krásní. Někteří možná až velice.

Určitě nejznámějším druhem pavouka je křižák obecný (Araneus diadematus), s jehož pevnými kruhovými sítěmi se můžeme setkat v nižších polohách Malé Fatry. Za svou známost vděčí tento druh typické kresbě na horní části těla. Dalším nápadným druhem je křižák čtyřskvrnný (Araneus quadratus) s délkou těla až 1 cm. Staví velice pevné sítě, do kterých je schopen polapit i včelu či vosu.

Vysoko do hor vystupuje křižák vířivý (Cyclosa conica). Zato maloočku smaragdovou (Micrommata rosea) spatřil asi jen málokdo, neboť díky svému zelenému zbarvení dokonale splývá se svým podkladem. Tento druh pavouka si nestaví sítě, ale svou kořist si loví rychlým útokem. Podobně svou kořist loví i různé druhy slíďáků, kteří dorůstají velikosti až několika centimetrů, sekáči (Opilionida) a další. Vedle těchto druhů se na Malé Fatře objevují i druhy vzácné, jako např. druh Metopobactrus rayi a Saloca kulczynskii aj.

Malá Fatra, flóra

Podívejme se ještě na flóru Malé Fatry, která díky velice pestrému geologickému podkladu a členitému terénu je značně bohatá. V alpínském a subalpínském pásmu Malé Fatry nalezneme velkou spoustu alpinek známých z Alp, Pyrenejí, Asie, Ameriky. Ty tady našly vhodné životní podmínky po ústupu ledovců na konci posledního glaciálu (doby ledové). V takovýchto případech pak mluvíme o glaciálních reliktech.

Na území Malé Fatry se objevují nejen západokarpatské paleoendemity, neoendemity či karpatské endemity, ale také subendemity a několik druhů karpatsko-panonských endemitů. Bohatě jsou zastoupeny nejen alpínské, subalpínské či dealpínské a horské druhy, ale své místo si na Malé Fatře našly i druhy teplomilné. Přitom existují velké rozdíly v druhové bohatosti vegetačního krytu Kriváňské Fatry a Lúčanské Fatry. Lúčanská Fatra totiž nemá tak pestrý geologický podklad jako Kriváňská Fatra s čímž souvisí menší druhová bohatost místní flóry. Jedinou podstatnou výjimkou je vápencový masív Kľaku, kde našla útočiště velká řada vzácných druhů.

Ve vysokých polohách nalezneme takové druhy jako je řeřuška alpská (Hutchinsia alpina), devaterník alpský (Helianthemum alpinum), lomikámen okrouhlolistý (Saxifraga r otundifolia) a lomikámen karpatský (Saxifraga carpatica), pěchava tatranská (Sesleria tatrae) či huseník Hornunguv (Arabis hornungiana). K vzácným rostlinným druhům patří kozinec norský (Astragalus oroboides) a kozinec jižní (Astragalus australis), plesnivec alpínský (Leontopodium alpinum) či koniklec slovenský (Pulsatilla slavica).

Pokud jde o druh jestřábník Morisův (Hieracium morisianum), pak Malá Fatra je jediným známým místem na Slovensku, kde tento druh roste. Z dalších vzácných druhů si musíme uvést jetel luční Kotulův (Trifolium pratense kotulae). Když jsme si již psali o glaciálních reliktech, pak je nutné se zmínit o tom, že k nim patří i takové dřeviny jako je borovice lesní (Pinus silvestris) a bříza bělokorá (Betula alba) či líska obecná (Corylus avellana).

Na horských loukách se objevují různé druhy vstavačů či zvonků. Také šafran Heufellův (Crocus heuffelianus), dřípatka karpatská (Soldanella carpatica), hořec Clusiův (Gentiana clusii) a hořec jarní (Gentiana verna), větrnice narcisokvětá (Anemone narcissiflora), hořepník tolitovitý (Gentiana asclepiadea), oměj modrý (Aconitum napellus) aj.

Zajímavou rostlinkou je jarmanka větší (Astrantia major), trvalá bylina se stonkem vysokým 30 až 70, někdy dokonce 100 cm. Bílé až červenkavé květy. Vidět ji lze ale často i v kosodřevině a nebo listnatých či smíšených lesích. Následují kakost lesní (Geranium sylvaticum), knotovka červená (Melandrium silvestre), prvosenka vyšší (Primula elatior), řeřišničník Hallerův (Cardaminopsis halleri) a další.

Mokřadní systémy si oblíbila masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a rosnatka anglická (Drosera anglica), bublinatka obecná (Utricularia vulgaris), ostřice Davallova (Carex davalliana), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), prvosenka pomoučená (Primula farinosa) a řada dalších druhů. Ve výčtu rostlinných druhů bychom mohli pokračovat ještě dlouho, proto náš jej raději ukončíme.

Všechny tyto ekosystémy jsou velice citlivé na vnější zásahy. Přestože mnoho rostlin je uzpůsobeno k samoopylení (autogamie) či opylení větrem, mnoho z nich k opylení využívá hmyz. V subalpínském a alpínském stupni jsou hlavními opylovači motýli a čmeláci, z části i mouchy. Četné druhy si zaslouží naší ochranu, protože narušení ekosystému může vést i k jejich zániku. Zejména horské druhy vyšších poloh mají ke svému rozmnožování pouze krátké vegetační období vysokohorského jara a léta, navíc na ně mají zvýšený vliv sluneční svit a vyšší dávky UV záření, zvýšený odpar vody, vítr, nízké teploty a další faktory.