Martes foina (kuna skalní), šelmy Česka

Kuna skalní (Martes foina) - soužití s kunou skalní

Rozhodl jsem se trochu proniknout do života kuny skalní (Martes foina). Vždyť informace o kuně mám už dlouhá léta téměř na dosah ruky. Kuna skalní žije u nás doma, zrovna tam, kde bydlím se svojí rodinou. Od kuny jsme ale trochu oddělení, zatímco my lidé žijeme v přízemí, kuny obsadily prostor pod střechou.

Není to však tak daleko, většinou nás dělí jen strop o tloušťce 4 centimetry. V dutině stropu kuny běhají a vychovávají mláďata, přímo nad naší kuchyní, kde manželka vaří. Zpočátku jsme se nemohli shodnout, zda kuny necháme s námi v jednom společenství, nebo je prostě vyženeme. A o tom, jak to všechno dopadlo, vám nyní povyprávím.

Hned v počátečních pozorováních jsem zjistil, že samice obsadila a označila trusem nejen naši půdu, ale trus se nacházel i v zahradě, uvnitř sousedovic stodoly, v sousedním dvoře - všude na viditelném místě, často přímo na betonových chodnících kudy přes dvůr chodíme. Ze třinácti špalíčků trusu bylo jedenáct vytvarovaných do tvaru dýmky a dva byly rovné s jedním ostrým koncem. Kuna si trusem značí své loviště na otevřeném vyvýšeném místě nejen na okraji, ale i uvnitř svého výsostného území.

Čtěte také: Ježek, populární zástupce řádu hmyzožravců

Při zkoumání této problematiky jsem odhalil jednu důležitou skutečnost: Samice si ještě před říjí vytvořila z trusu jakousi cestu, která pravděpodobně představuje hlavní pachovou zónu. Vedla od sousední stodoly, přes naši zahradu a kůlnu až k nám na půdu. Na jednom otevřeném místě uprostřed půdy se v kruhu o průměru 50 cm nacházely na husto rozmístěné hromádky trusu, silně potřísněné močí. Kuna si tak zřejmě značí centrum páření nebo nějaký význačný bod pro společné setkání se samcem.

O tom, že naši půdu obsadila jako první samice, jsem se přesvědčil tím, že už v červnu před říjí upravovala pelíšek. Šramotila občas i během dne, ale nejvíce rušila noční ticho neustálým běháním a dupáním. V průběhu měsíce června se hlučná aktivita samice stupňovala a navíc si viditelná místa značila kapkami moči.

Jednou v podvečer náhle vyběhla přes zadní otvor na střechu, snižovala při chůzi tělo do plazení a břicho otírala o střešní tašky a hřebenáče. Původně jsem si myslel, že si zde tvoří pachové značky, ale mohou to být běžné projevy chování před říjí, které symbolizují kopulaci.

Při běžných ranních procházkách mezi naší půdou a sousedním dvorem kuna neprojevovala žádné známky plachosti, když jsem opodál tiše seděl na lavičce. Ale jakmile jsem se pohnul a vzal do ruky fotoaparát, odskočila a rychle utekla.

Ale abychom si zvíře, se kterým máme co dočinění, trochu představili. Kuna skalní je lasicovitá šelma, samec bývá o něco větší než samice, od kuny lesní se liší zejména velikostí bílé náprsenky, která se táhne od brady a vidlicovitě se rozšiřuje až k předním končetinám. Kuna skalní se vyskytuje často v blízkosti lidských obydlí a na rozdíl od kuny lesní její početnost v posledních letech vzrůstá.

• řád šelmy, čeleď lasicovití (Mustelidae)
• hmotnost: 0,9 - 2,1 kg
• délka těla: 40 - 50 cm
• délka ocasu: 23 - 27 cm
• samice rodí 2 - 4 mláďata
• mláďata pohlavně dospívají ve 2 - 3 letech
• dožívá se asi 10 let
• lovný druh zvěře (1. XI. - 28. II.)

Kuna u nás natrvalo zdomácněla. Okruh, jenž byl pečlivě označen trusem a močí, jsem nazval hnízdním místem. Jinak její lovné území je mnohem větší, což jsem zjistil podle potravních zásob, které nosila na naši půdu. V noci chodila po okolních kurnících a holubnících, neboť na viditelných místech se objevovala nová a nová slepičí vejce. Když donesla i holubí vejce, zjišťoval jsem, kdo má v širokém okolí holuby.

Podle velikosti a barvy vajec jsem přibližně zjistil - ve spolupráci s místními chovateli - jak velké lovné území kuna obhospodařuje. Vyšlo mi asi 600 × 200 m.

Jednou jsem přinesl manželce z půdy zcela čerstvé slepičí vejce, co donesla kuna, myslel jsem, že když my slepice nemáme, vejce ji potěší. Přestože zrovna vařila, kategoricky odsoudila moji spoluúčast s kunou na rozkrádání majetku našich sousedů i to, jak hluboko jsem klesl, když jsem i ji chtěl zatáhnout do tohoto špinavého komplotu. Vejce bylo neobvykle velké, a tak jsem se divil, jak ho kuna přenesla.

Když jsem si mravně zdeptaný přehazoval rozpačitě odcizené vejce v rukou, hladil jsem ho, všiml jsem si, že má na skořápce jemné jamky, kde se kuna zřejmě dotýkala svými zuby - trháky. Tedy, kuna nosí vejce v tlamě. Čerstvé vejce si kuna schovává déle a ze zásob žere vždy starší vejce. Pravděpodobně podle pachu pozná, které vejce již musí sežrat, protože staré zkažené vejce jsem na půdě mezi dvanácti vejci nenašel.

Darmo se neříká, že kuna si ve svém rajónu kořist nevyhubí. Zda si ji nechává na horší časy nebo nechce lovem prozradit blízkost doupěte s mláďaty, si netroufám posoudit. Kuna kromě vajec, které si odkládá do zásoby, chytá i drobné hospodářské zvířectvo. Myslím si ale, že slepice, které snášejí vejce, kuna neloví. Kuna mě ale docela naštvala tím, že si vůbec nevšímala našich myší a potkanů, přestože jich máme plnou kůlnu, neboť chováme prase (i když kuny běžně loví i potkany).

Jakmile se kuna dostane do králíkárny, majiteli zůstanou oči jen pro pláč. Tato šelma nadělá víc škody, než sežere. Při zjištění přebytečné kořisti se u ní projeví nezvratná krvelačnost. Tehdy je schopna usmrtit vše, co je v okolí živé. Někteří etologové říkají, že kuna v kurníku zadáví všechny slepice, když ve strachu propadne panice z rozruchu způsobeného slepicemi. Já si však myslím, že podstata tohoto chování spočívá v něčem jiném. Vždyť pokud by kuna propadla strachu a panice, tak by nezačala zabíjet, ale rychle by uprchla.

Zajímavý byl pohled na kunu, která nad ránem při rozbřesku pobíhala na vrcholu naší střechy a vyskakovala vysoko do vzduchu. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem zjistil, že kuna loví netopýry, kteří naletovali nízko nad střechu a lovili na rozpálených taškách noční motýly.

V červenci jsem spatřil na naší půdě nové značky kuního trusu a moči. Zvečera se rozpoutaly předsvatební radovánky. Vyšel jsem potichu na půdu, v přítmí podkroví stojí kuna a tiše mňouká. Zpočátku měkký zvuk zpříjemňoval ovzduší zaprášené půdy, po chvíli se však zvuk přitvrdil a vyostřil.

Zpoza komína se objevil samec, tehdy samice zavřískla, podobně jako sojka v lese, když spatří člověka. Pak skočila do volného prostoru uprostřed půdy a samec jí už byl v patách. Běžela rychlým tryskem přes různé překážky, které máme rozházené nebo uložené pod střechou. Některé předměty padaly, to ji trochu vylekalo a vběhla do štěrbiny mezi stropními trámy. Samec skočil za ní. Na chvíli se obě kuny uklidnily a po chvíli už slyším jakési mručení. Ucho mám přiložené k desce a pár centimetrů od ucha se ozývá rytmické předení. Kuní páreček má dnes pravděpodobně seznamovací večírek před pářením.

Při pozorování svatebních her v následujícím roce se rámus na naší půdě projevoval velmi hlasitě. V noci jsem vyběhl na půdu a rozsvítil světlo, vidím, že za samicí běží najednou dva samci. Tehdy mi to připomínalo hárání zajíců. Chvílemi se rozpoutal boj o samici. Najednou se samci u komína zastavili a vrhli se na sebe. Projevovali svou sílu vrčením a hryzáním, každý chtěl být nadřazený tomu druhému. Bitva trvala asi půl minuty, potom běželi znovu za samicí, která je lákala pachem přes různé překážky. Tandem proběhl přes přední půdu na zadní, pak i na střechu kůlny. Slyšel jsem, jak seběhly i na zem a tam lomozily po zahradě.

Utíkal jsem dolů z půdy za nimi. Honička nepřestávala. Jednou dobíhá samici jeden samec a po chvíli zase druhý. Ani jeden se však, co jsem viděl, samice nedotkl. Chvílemi zůstali samci zase proti sobě, cenili zuby a zvláštně nadouvali hrudník, jako by chtěli zastrašit soka. Střety samců se neobešly ani bez skřeků, vrčení a pištění. Pak se situace poněkud zklidnila, jeden samec se cítil více ohrožen, s jakousi pokorou vydával žalostnější signál s bolestným přízvukem. Bylo již zjevně vidět, že mele z posledního, nakonec vysoce zavyl a uprchl ze hry.

Tento rámus se tehdy již opravdu znelíbil mé ženě a začala jednat na vlastní pěst. Zatímco já se staral o to, abych získal co nejcennější poznatky o chování kuny, ona se starala, jak odehnat nepřítele. Vynesla na půdu tranzistorové rádio a pustila ho na plné obrátky, jak se jen dalo, rádio hrálo, dokud nedošly baterky. Kuny se popravdě vyplašily, na půdě bylo pár dní ticho. Ale pud sebezáchovy zaúřadoval a kuny se zanedlouho opět vrátily do svého rajónu.

Samice se po honičkách zastavila až tehdy, když se jí samec dotkl nosem na kořeni ocasu, na zádech. Zde je vidět, že opravdu hmat je největším dráždidlem. Po tomto dotyku a objetí, které spočívá v přiložení předních nohou samce na boky zadní části hřbetu, je pravděpodobně manželství uzavřeno. Po slavnostním aktu již mezi sebou partneři navzájem přestali hlasově komunikovat. U kuního páru musí nejprve dojít k časovému sladění pohlavní aktivity, než dojde k samotnému páření. To se uskutečnilo až po celých dvou týdnech od příchodu samce k samici.

Koncem léta i na podzim byl klid a ticho, jen občas proběhla kuna přes náš dvůr, nebo běžela i přes frekventovanou cestu večer na druhou stranu do opuštěného domku. Tehdy jsem už i měl takový utajený strach, jestli náhodou nehledá kuna jiné místo na kladení mláďat. Ale ne! Pak se vrátila. Jednou jsem ji dokonce pozoroval na stromě v naší zahradě, vyběhla i na jabloň a kousala jablka.

Rušné chvíle začaly opět koncem ledna. Na půdě se začaly projevovat nové příznaky lásky, nové a nové vizitky, hlavně tlusté palice trusu, které jsem rozpoznal již ze zkušenosti, že patří samci. Samice měla trus mnohem tenčí a vždy rovný, s ostrým hrotem na konci. Samec má trus hrubý, kratší a trochu zahnutý do dýmky. Co jiné to mělo znamenat, než že samec přišel znovu za samicí na námluvy.

Stalo se však cosi nepředvídaného. Samice, pravděpodobně když spatřila samce, vyběhla z půdy na naši plechovou stříšku před okny ložnice, kde jsme právě s manželkou spali. A v tom, jakoby hrom udeřil do plechu. Kuny se zde honily, skřekaly tak silně, jak jen mohly. Mezi skřeky se ozývalo i skučení, podobné skučení malého pejska.

Začal jsem uvažovat, co se asi mohlo stát. Kuny se páří v červenci, ale oplodněné vajíčko v těle matky zůstává utajeno. Až sedm měsíců trvá tzv. latentní stadium, přes zimu potom přichází nepravé páření nebo falešné či vedlejší páření, při kterém se kuny navzájem honí, i k dotyku dojde, ba i ke střetům, kde se cení zuby. Když se samec pokouší o páření a samice je již těhotná, vřeští, jakoby ji z kůže dral. Může se ale stát, že samice při letním páření nezůstane oplodněna. Tato samice se pak páří v lednu.

Když se v mezeře mezi deskami stropu nad naší kuchyní v březnu vykotila mláďata, zůstalo chvíli ticho. Jako kdyby tam nebyla, jen občas v noci jsem slyšel jemné šramocení, což mě potěšilo, že žijí. Vážnější ruch začal až v květnu, kuna chodila častěji po stropě i k mláďatům a koncem května již bylo velmi rušno.

Z pozorování hravého chování mladých kun vyplývá, že ani jeden druh šelem se nechová tak divoce, hlasitě a dravě, ba ani tak drsně jako mláďata kuny skalní, a to ještě za spolupráce své matky. Například mláďata lišky či divoké kočky jejich matka při hrách neovlivňuje, nechá je řádit samotná. Kuna je při hrách mláďat v bezprostřední blízkosti a zapojuje se do každé malé šarvátky.

Mláďata předvádějí své hravé chování spíše bojovně, vůbec ne mírumilovně. Dvě a dvě se pustí do sebe a koušou se tak bolestivě, že přitom hlasitě vřeští, zvukem podobným sojce, ale ve vyšším stupni intonace. Pokud mládě z hlubokého hlasu do vysoka vyvřískne, matka je hned přitom. Jestliže mládě skučí nebo mručí monotónním hlasem, matka je ukryta nebo se jen dívá. Jakmile se jedno mládě rozběhne vysoko na trám, druhé je již zavěšeno na jeho ocase.

Pokud se některé převalí na záda, dá krátkým vřeštivým signálem najevo začátek další bitvy. A pak je to opravdová bitva. Člověk, který se zblízka dívá na toto počínání, si opravdu může myslet, že tady jde spíše o vraždu, než o hru. Ve skutečnosti to ale tak není. Samice je pro mláďata spolehlivým partnerem a investuje velmi mnoho námahy do formování svých dětí. Zvyšuje tak šanci na jejich přežití. Z hravých a bojových projevů můžeme vyčíst jen jedno: je to drsná vojenská příprava na lov s přísným velitelem, k poranění však asi nikdy nedojde.

Hry a boje mláďat se v dalších dnech natolik stupňují, že kuna nejenže napomíná mláďata hlasitým projevem, ale skáče mezi ně a zlobivé i pokouše. Pokousané mládě však neustoupí z boje, jak bychom asi očekávali, ale vrhá se ještě urputněji do svého protivníka. Při těchto nezvyklých pohnutkách jsem si uvědomil, že matka tímto způsobem pravděpodobně nahrazuje kousnutí mláděte kořistí, například lasičkou, krysou či potkanem, čímž mládě zformuje k obrannému útoku. Mladé kuny se nakonec při hrách naučí od matky i kousat, že pak koušou i všechny dostupné měkké předměty - gumu, dřevo, hadry.

Jeden rok bylo hravé chování mláďat na naší půdě nad kuchyní tak nesnesitelné, že už i mně došla trpělivost. Rozhodl jsem se, že přes noc zacpu otvor do hnízda s mláďaty. Kuny v noci dělaly velký rámus. Ráno jsem pak otvor uvolnil. Ale pomohlo to! V podvečer vidím kunu, jak prošla od naší kůlny vedle plotu do sousedovy zahrady, až vběhla do stodoly.

Když tam už byla kuna dlouho, přikradl jsem se k dřevěné stodole a poslouchal. Šelest slámy naznačovala, že kuna uklízí, najednou vykoukla, vyskočila na strom a přikrčila se na větvi.

Další noc se nad naší kuchyní něco dělo. Kuna chodila nahoru a dolů, ven a do skrýše s mláďaty. Vyběhl jsem na půdu a úplně mnou otřáslo. Ve světle proti mně se zjevily dvě černé, lesklé oči a kuní tlama, ve které se neslo mládě. Vyběhl jsem na dvůr, kuna u plotu mládě odložila a utíkala pro druhé. Ostatní mláďata kuna popřenášela do sousedovic stodoly.

V ohradě pro slepice jsem ráno našel jedno mládě, proč ho tam kuna nechala, nevím. Vyfotografoval jsem ho a položil do naší kůlny, v noci si pravděpodobně přišla i pro toto, protože tam už nebylo. Touto poslední epizodou skončilo naše soužití s kunou. Alespoň pro letošní sezónu…

• Převzato se svolením z časopisu Naše příroda, www.nasepriroda.cz