Kudlanka a pakudlanka, skuteční rytíři české přírody

Kudlanky a pakudlanky - zajímavosti ze života dokonalých predátorů

Kdyby se kterýkoli z dravých druhohorních veleještěrů vyvinul tak, že by kromě děsivých zubů v tlamě měl ještě přední končetiny podobné "svěrákům" kudlanky či pakudlanky, byl by to nepochybně nejlépe vyzbrojený a nejobávanější tvor v historii naší planety. Zvláště kudlanky, ač dosahují jen centimetrových rozměrů, dovedou někdy svým chováním nahnat strach i člověku.

Z asi dvou tisíc druhů kudlanek na celém světě žije u nás pouze jediný, a to kudlanka nábožná (Mantis religiosa). I když mnoho českých názvů hmyzu není příliš zdařilých, rozhodně jak rodové jméno "kudlanka", tak i druhové "nábožná" mezi ně určitě nepatří.

Na vnitřních okrajích trnitě ozubená stehna i holeně předních nohou, jež jsou zavěšeny na extrémně prodloužených kyčlích, velmi nápadně připomínají čepele a střenky zavíracích nožů. Pomocí nich hbitým nápřahem a poté stiskem loví kudlanka hmyz. Stejně pozoruhodné jsou rovněž zmíněné dlouhé kyčle. Bez nich by se jí mnohem hůře lovilo i manipulovalo s kořistí.

Čtěte také: Kudlanka nábožná, neuvěřitelně dokonalý hmyzí predátor

Účelnost stavby celé přední nohy tak náleží k doslova mistrovským dílům matky přírody. A pozorujeme-li kudlanku v loveckém střehu, kdy své pootevřené "kudly" přibližuje ke štíhlé předohrudi, vypadá skutečně, jako by se modlila.

Kudlanka nábožná má velmi široký areál zeměpisného rozšíření. Kromě části střední a celé jižní Evropy jsou to i rozsáhlá území subtropů a tropů Asie a Afriky. Jinde je považována za zavlečenou. Jde o teplomilný druh travnatých a řídce křovinatých stepních oblastí.

U nás se vyskytuje (kromě jediné lokality v jižních Čechách) na Moravě, ještě před pár desítkami let jen jižně od Žďárských vrchů a Chřibů, dnes ale již stále častěji víc k jejímu severu. Třebaže je i na moravských lokalitách někdy poměrně častá, přesto jde stále o ohroženou, faunisticky velmi významnou přírodní památku.

Dobře se jí daří a dodnes je místy hojná na jižním Slovensku, zvláště v chráněných lesostepních územích. Například v národních přírodních rezervacích v okolí Nitry a Štúrova jsem v druhé polovině minulého století pravidelně na jaře vídával spousty jejích larev (nymf). Rozmnožuje se totiž tzv. nedokonalou proměnou, kdy se z vajíček, které samička klade do velkých protáhlých pouzder (ooték), líhnou už malé kudlanky. Ty potom mezi několikerým svlékáním stále dorůstají, a tak se s dospělými jedinci lze setkat až od srpna.

Některé samičky působí docela robustně a dosahují délky až 8 cm, samečci jsou menší a útlejší. Barva kudlanek bývá nejčastěji světle zelená až žlutozelená, ale nezřídka i žlutohnědá až nahnědle šedá. Zejména samičky jsou neuvěřitelně nenasytné a jejich žravosti občas padne za oběť i sameček dokonce ještě v průběhu páření.

Za horkého srpnového odpoledne jsem to jednou pozoroval na Pohansku u Břeclavi. Kromě tykadel, křídel a noh nezbylo z něj během několika minut vůbec nic. A jakoby se zvláštním gustem si na závěr pochutnala na tvrdém chitinovém skeletu jeho hlavy (včetně očí) a předohrudi.

Nejoblíbenější potravou kudlanek jsou různé druhy lučních kobylek a sarančí. A protože nerady létají, jen váhavě se pohybují a barevně se svým okolím mezi bylinami a keři dokonale splývají, většinou tak lidskému oku uniknou.

Nemilosrdným dravcem je rovněž u nás ještě mnohem vzácnější a ohroženější pakudlanka jižní (Mantispa styriaca). Na první pohled ji lze zaměnit s dlouhošíjkou, avšak její přední nohy, utvářené podobně jako u kudlanky, hovoří za vše. Kudlance tak sice "loveckými kleštěmi" konkuruje, ale jinak (jako blízce příbuzná např. ploskorohům) patří do řádu síťokřídlého hmyzu, je drobnější (nejčastěji asi 2 cm) a křehčího vzhledu.

Její rozšíření sahá od severní Afriky přes celou jižní Evropu až na východ k Mongolsku. U nás žije jen v teplých polohách jižní Moravy, kdysi to ale bylo i v části Českého středohoří. Na rozdíl od kudlanky vyhledává místa s větším výskytem řídce rostoucích stromů. Také hmyz, který většinou loví v letu svými předními "šavlemi", bývá menší, úměrně k její velikosti.

Jako larva se pakudlanka vyvíjí v kokonech velkých pavouků slíďáků, kde jí slouží za potravu jejich vajíčka a mladí pavoučci. Nejvíce pakudlanek lze u nás zastihnout začátkem léta.

Je zajímavé, že ač oba druhy osídlují především sušší oblasti, v podmínkách Česka se udržují také v jihomoravském luhu. Velikost zdejších populací však v různých letech úzce závisí na mohutnosti občasných záplav. Zatímco malá lokální zamokření nemají výrazněji patrný vliv, po rozsáhlejších povodních vždy trvá několik let, než se početnost opět ustálí na obvyklé mezi. Je to následek zničení, poškození či (vzhledem k rozvoji místních populací) nežádoucího odplavení vývojových stadií velkou vodou, jak ve vaječných pouzdrech, tak v kokonech.

• Článek je publikován se svolením časopisu Naše příroda, www.nasepriroda.cz

Jezerní hory Retezat: Túra na Virful Bucura za výhledy…

Retezat patří k nejkrásnějším pohořím v Jižních Karpatech. Hřeben Retezatu se táhne jako nepřekonatelná…

Turistika v Krkonoších, túra na Výrovku a do Modrého dolu

V Krkonoších jsou turistické trasy notoricky známé, trasy známé poněkud méně a pak trasy téměř neznámé…

Sopky na Slovensku, přehled pohoří vulkanického původu

Aktivní sopky na Slovensku, stejně jako v České republice dnes nenalezneme. Avšak na rozdíl od sopek v…

Turistika na Šumavě: Křemelná, Sněžné jámy a bývalé Paště a…

Když se v souvislosti se Šumavou mluví o Křemelné, většině lidí se vybaví jedna ze zdejších…