Krahujec obecný (Accipiter nisus), slovensky jastrab krahulec,
nepatří mezi nijak hojné ptáky. Krahujec obecný dorůstá velikosti holuba, který se velice
dobře adaptoval i na městské prostředí. Stavbou těla i tvarem zobáku připomínají krahujci
jestřába lesního (Accipiter gentilis) a nebo ostříže lesního (Falco subbuteo).
Vždyť nakonec krahujce obecného řadíme do čeledi jestřábovitých (Accipitridae).
Krahujec obecný nejčastěji hnízdí v menších lesích. Své hnízdo si staví při kmeni
z chvojí a proutí. S oblibou ale obsazuje i stará hnízda vran a nebo holubů. Výjimečně
zahnízdí i ve městech, například hned u naší redakce… Hnízdí poměrně pozdě, až začátkem
června, kdy se ozývá jeho zlověstné "gigigig" nebo "gyí gyí gyí". To mezi drobným ptactvem,
které je jeho pravidelnou kořistí, budí doslova paniku. Není divu, že jej vlaštovky apod.
druhy doslova pronásledují, kdykoliv se ukáže.
Krahujec obecný, který ve svém hnízdě zpravidla vychovává čtyři až šest mláďat, loví
v okruhu dvou až pěti kilometrů. Za kořistí se odváží i do měst. Zpravidla loví drobné
druhy, na které se vrhá obrovskou rychlostí. Doslova jako střela. Troufá si i na větší
druhy jako je skřivan, špaček aj. V zimě si prý troufne i na sojku a nebo koroptve!
Rozpětí křídel krahujce obecného dosahuje 55 až 70 cm, hmotnost od 140 po 320 g.
Podobně jako u řady dalších dravců jsou samice větší než samci. Samci i samice mají
svrchní peří tmavé šedého odstínu. S tím kontrastuje světlé peří s hustým černým
pruhováním na hrudi a břiše. S olemováním oranžového nádechu. Krahujci mají silně
zahnutý zobák a dlouhé končetiny žluté barvy.
Areál rozšíření krahujce obecného je značný. Pokrývá Evropu a severní Afriku, Asii.
Přesto počty tohoto dravce nejsou nijak vysoké. Asi proto, že jej člověk díky jeho
jídelníčku považoval odpradávna za škodnou a intenzivně je lovil. V ČR je dnes krahujec
obecný chráněn jako silně ohrožený druh. V přírodě se tento druh obvykle dožívá 3 až
4 let. Nejstarší známý jedinec se ale dožil 15 let.
