Když krajina plane

Podzim je pro řadu lidí obdobím smutku, plískanic, stále "populárnějších" depresí a koncem slunečných dnů. Je to období odumírání v přírodě, kdy umlkl čilý zpěv ptactva, jen sporadicky se ozve z dáli zakrákání vrány či hekot hejna stěhovavých husí, které v aerodynamickém šiku letí vstříc slunci do jižních krajin. Jen ojedinělý bzukot hmyzu či zamávání motýlích křídel přeruší lesní ticho narušované jen šustotem listí pod nohama, které volně se vznášejíc vzduchem postupně vytváří na zemi hebký a barevný koberec.

Pan malíř Podzim umí skutečně čarovat. Namíchat tak pestrou paletu hřejivých barev, kterou si mnohdy nedokážete představit ani v těch nejdivočejších snech. Paletu barev, kterou míchá jen s pomocí změny venkovních teplot a v listech probíhajících chemických procesů. A proč vlastně listy vůbec padají a mění svou barvu?

Každá rostlina přijímá denně velké množství vody. Ta ji slouží nejen jako potrava, ale také jako transportní prostředek pro přepravu látek načerpaných z půdy. Velkou část rostlina opět odpaří. Tak například středně vzrostlá bříza, typická dřevina našich luhů a hájů, odpaří za den v průměru okolo 60 litrů vody. Za velmi parných dnů může tento objem vody mnohonásobně stoupnout a dosáhnout nepředstavitelného množství 400 litrů. Vodu strom odpařuje prostřednictvím listů, resp. Průduchů – drobných otvorů v pokožce listů. Kořeny rostliny takto odpařenou vodu neustále nahrazují. Ovšem jen do doby, než nastanou mrazy, tehdy se příjem vody z půdy prakticky zastaví. Avšak výpar vody neustále pokračuje. Proto se rostlina musí zbavit svého olistění, jinak by uschla.

A jaké barvy se v podzimní přírodě objevují? Javory a buky se barví do obvykle do sírově žluté již koncem léta. Později je následují ořešáky, jírovce, jilmy a jasany, jejichž žlutá barva se postupně mění přes různé odstíny rudé po nenápadnou hněď. S postupujícím podzimem se naše krajina stává stále pestřejší a barevnější. Na okrajích lesů a na mezích se zalesknou purpurovou barvou listy ostružiníku, jeřáby se zahalí do fialového roucha a světu na odiv ukazují své rudé plody. Ale stále nevíme jak a proč k těmto barevným změnám dochází.

Za všechno mohou malá nenápadná buněčná tělíska zvaná chloroplasty. Buněčná stavba listu je značně složitá a v tomto krátkém článku se pro její popis nedostává místa. Proto si jen uveďme, že chloroplasty jsou malá zelená tělíska o průměru nějakých 5 mikrometrů, tedy pěti tisícin milimetru. Přestože jsou tato tělíska takto nepatrná, jsou pro život rostliny životně důležitá. V chloroplastech totiž probíhá děj, kterému odborně říkáme fotosyntéza, která produkuje pro rostlinu řadu nezbytných látek a pro nás naopak nezbytný kyslík … Vedle chlorofylu jsou v chloroplastech uložena i další barviva jako žlutý xantofyl, fialový antokyan či červený karotin. A právě tato barviva začínají po odumření listu hrát první housle. Zelený chlorofyl podléhá velice rychle rozkladu a uvolňuje místo paletě výše jmenovaných barviv, která mají na svědomí všechny ty odstíny oranžové, žluté, červené, fialové a hnědé barvy. Jejich vzájemnou kombinací vznikají všechny ty pestré barvy, ta úžasná paleta charakterizující podzimní čas.