Babočka osiková (Nymphalis antiopa), slovensky babôčka osiková,
je naší největší babočkou s rozpětím křídel 55 - 80 mm. Babočky osikové, lidově zvané
černopláštník, jsou skutečnou ozdobou našich zahrad, luk i lesů. Často je můžeme spatřit,
jak hodují na spadaném ovoci společně s dalšími druhy hmyzu. Pokojně vedle much, vos
a dokonce i nebezpečných sršňů.
Babočka osiková osídlila ohromnou oblast Euroasie i Severní Ameriky. Spatřit ji můžeme
téměř v celé Evropě, v mírných oblastech Asie i v Severní Americe včetně Kanady. S babočkou
osikovou se můžeme setkat nejen v nížinách, ale i v horských oblastech. Spatřit ji můžeme
v Jeseníkách, v Krkonoších
či na Slovensku na Velké Fatře,
v Nízkých Tatrách i ve
Vysokých Tatrách.
Dospělá babočka osiková u nás často přezimuje. V přirozených dutinách, ale také na
půdách domů. Zimní úkryty opouští časně zjara, mnohdy již v březnu. S babočkou
kopřivovou, babočkou paví oko
či žluťáskem řešetlákovým tak patří
k našim nejčasnějším motýlům.
Přezimovavši dospělci mají lem křídel bílý, kdežto čerstvě vylíhlá imaga mají lem
nápadně žlutý. To je způsobeno opotřebením křídel a stíráním jemných šupinek pokrývajících
motýlí křídla. Žlutý lem doplňují nápadné modré skvrnky objevující se i u některých dalších
druhů baboček (babočka jilmová, babočka vrbová či babočka kopřivová). Zbytek křídel je
nápadně hnědočerný.
Housenky baboček osikových žijí zpravidla na osikách, břízách, topolech či vrbách.
Proto si dospělí motýli nejvíce oblíbili stanoviště v lužních lesích či v blízkosti
vodních toků a rybníků. Tam je dostatek výše zmíněných dřevin s dostatkem potravy
pro černě zbarvené housenky s řadou nápadných červených skvrn na hřbetě.
