Skialpinismus krok za krokem očima začátečníka

Je polovina února, čili paní zima by měla být v plném proudu. Ale není. Ve městech je 10 °C běžná věc a "měšťáci" se už naladili na blížící se jaro. Sníh se letos objevil v nížinách jen jako ukázka bílého poprašku s okamžitou přeměnou na všemi nenáviděnou břečku. I přes všechny znaky odcházející zimy jsme se vypravili směr Nízké Tatry Chopok Juh.

Díky vševědoucímu internetu máme informací až dost: Sněhová pokrývka 1,8 m, lavinové nebezpečí č. 2 (čili mírné přesto nebezpečné) a celý víkend má být slunečno. Páteční ráno nás doprovází mírný stres a běžná otázka: Mám všechno? Na kterou existuje jediná odpověď: Co nemám nepotřebuji. Cestou přes Bratislavu míjíme pomalu pučící stromy a keře, které nás utvrzují v tom, že zimní spánek už nebude dlouho trvat.

Po čtyřech hodinách strávených v autě se studijním materiálem o nebezpečí lavin v klíně, už stoupáme po mírných serpentinách vzhůru a po sněhu ani vidu ani slechu!!! Jen v dáli vidíme zasněžené vrcholky hor. Ale na parkovišti pobíhá pár lidí s lyžemi přes rameno jako důkaz, že tady sníh je. Protáhnout přesezené údy, převléknout z městského stylu do sportovního, materiál na záda, lyže na nohy, na lyže pásy a hurá vzhůru. Za rohem se nám objevují úsměvy na tvářích, máme totiž před sebou bílou krásu, kterou dokáží ocenit jen milovníci zimních sportů. SNÍH! V hlavě mně však šrotuje jen malá otázečka: Opravdu budeme stoupat vzhůru, když vedle mě jezdí lanovka? Ne. Naštěstí. Páni vlekaři nám alespoň ulehčili 300 výškových metrů a pak už opravdu po svých. Zbývá 600 výškových metrů.

Rada 1.: čím míň toho máš, tím líp pro tebe, míň se nadřeš

Stylem cik cak po sjezdovce nás Kamenná chata ve 2 000 m n.m. přivítala asi za 1 a 1/2 hodiny svojí přívětivou náručí i s miskou kapustnice a panákem horca. S přibývající hodinou se nám sešli na "Kaménce" všichni účastníci skialpového kurzu natěšeni na nové informace.

Rada 2.: říkej si, že už je to jen kousek, uvěříš tomu sám

Sobotní ráno nás oslnilo nejen bílou sněhovou pokrývkou, ale hlavně rozzářeným sluncem po celých Nízkých Tatrách. V tomto případě nelze nevzpomenout na Homolkovic rodinu: "Mámo, to jsou panoramata!!!" Na programu má být jakási přednáška a metodika, to bude nuda, už abychom byli na lyžích. Z tohoto omylu mě rázem vyvádí člen záchranné horské služby. Vypráví nám skutečné příběhy horských záchranářů o lavinách s dobrým i špatným koncem a jeho černý humor mně trochu cuká s koutkem úst, ale hlavně budí respekt.

Rada 3.: teorie, teorie, teorie, tak se dozvíš o horách co nejvíc

Nejenže se nám Roman snaží říct co nevíc nebezpečných faktorů, ale především se jich vyvarovat a předcházet. Hrozba valící se laviny je tak velká, že bez dechu nasloucháme jak udělat sněhový profil, jak rozpoznat která vrstva sněhu je pro nás nebezpečná, co všechno zjistit a podniknout před túrou.

Rada 4.: informací není nikdy dost

Na žádnou túru nikdy nechoď bez základních znalostí. A opět si musím vzpomenout na kamaráda, který říká: "Jóó, hory dávaj, hory berou!" Takže proč si chvíli nepostát v zimě a mrazu a nezkusit jak se pracuje s lavinovým vyhledávačem, sondou a lopatou? Odpověď na tuto otázku není. Jakási firma v Rakousku dělala statistiku, kolik lidí vlastní lavinový vyhledávač: 75%. Úžasné, řeknete si, ale bohužel jen pouhopouhých 12% jej umí používat. A to už je smutné. Každý si řekne, já vyhledávač mám, tak mě najdou. Ale co když já budu na místě a pod sněhem budou moji kamarádi. A proto

Rada 5.: vyhledávač, sonda a lopata je svatá trojice každého skialpinisty stejně jako peněženka, klíče, telefon každého z nás

Skialpinismus

Co je to skialpinismus? Pod tímto pojmeme si můžeme představit obecně pohyb na lyžích - nahoru a dolu ve vysokohorském terénu. Charakteristickým znakem je výbava (zcela jiná než pro běžecké lyžování) - lyže konstrukci velmi blízké sjezdovým lyžím, stoupací pásy pro strmé výstupy a vázání umožňující chůzi a bezpečný sjezd. Boty jsou kompromisem mezi sjezdovými botami a plastovými pohorkami (duplexy) … «

Takže za chvíli všichni nadšeně pobíháme po vyznačeném "laviništi" a hledáme svými vyhledávači zasypaného kamaráda. Někdo dřív někdo později, ale všichni pochopili důležitost nácviku. Jde opravdu o minuty a při představě, že jsem pod sněhem já, hltám každou informaci.

Teorii máme za sebou, nácvik taktéž, takže se můžeme pustit do malé túrky. Počasí nám přeje, nadšení nevyprchalo a respekt se zvětšil. Možná jen ta fyzička pokulhává. Plodný den. Večer na nás už čeká chatár s rozlitým horcom a s otázkou co s načatým večerem? Každý se s tím popral po svém, jen se mi nabízí další rada.

Rada 6.: ať vypiješ co vypiješ, hory mají léčivou moc

Proto nedělní ráno nebylo tak strašné co se týče bolehlavu, ale venku byl "Sajgon", že nebylo vidět na krok. Takže všechno znovu. Získat co nejvíc informací o lavinovém nebezpečí. Sněhový profil několika metodami, zkontrolovat vyhledávače, do batohu nabalit lopatu i sondu a hlavně nezapomenout pásy a kdo má pro strach uděláno může se spustit do prudkého žlabu bez konce. Vítr nám na moment dovolí nahlédnout na dno sjezdu a za chvíli jej zase zahalí do mléčné mlhy.

Rada 7.: jako skupina vyrážíš, jako skupina se vrátíš

Mlha spolkla všechny moje kamarády a řada je už jen na mně, pár metrů pod skalkou všichni čekají a jedeme dál. Žlab nemá chybu, ale dolů to jde vždycky rychle a dřina začíná ze spodu. Opět se ukáže jak jsme na tom s fyzičkou. I vítr se nemilosrdný. Lehce odfoukne 50 kg zátěže. To znamená: přikrčit se a pomalými krůčky stoupat vzhůru. Opět stylem cik cak. Protože povrch kopce má ledovou krustu stoupáme pomalu a ani vítr nám nepomáhá. Z klasické hodinové túry je dvouhodinová, ale nevadí alespoň máme čas přemýšlet zda skialpinismus je či není ten pravý sport. Ale to nechám na každém z vás. Jen vám musím říct, že kdo nezkusí neví o co přichází.

Rada 8.: krásu skialpinismu najdeš jen na horách

Velký dík za teoretickou i praktickou průpravu základů skialpinismu patří Romanovi ze záchranné horské služby a zaměstnancům firmy Alpsport. Více viz www.eliass.net.