Jesenicko-králický sudetský trek na Jeřáb (1 003 m n. m.)

Jesenicko-králický sudetský trek (1), přechod na horu Jeřáb

Jeden slovenský kamarád mi před časem tvrdil, že v horách České republiky nejdou podnikat tak zajímavé treky jako na Slovensku. Dovolím si tvrdit, že neměl tak zcela pravdu, neboť i v našich horách se dají podniknout náročné vícedenní treky, které se s těmi slovenskými mohou směle rovnat a mohou být "českou" obdobou Karpattreků.

Jak již podnadpis napovídá, minimálně jeden z treků se dá podniknout v "Jesenicko-králické" oblasti, tedy v bývalých Sudetech. Česká kartografie, na rozdíl například od polské pojem Sudety nezná, avšak nejen v povědomí turistů zůstává tento název dodnes. Proto jsem si vypůjčil pojem Sudety z historického orografického členění dnešní České republiky.

Zajímavý pětidenní okruh po jedněch z nejkrásnějších českých (pardon, moravských a slezských) vrchů vede čtyřmi geomorfologickými celky. Jsou to Hanušovická vrchovina, Králický Sněžník, Rychlebské hory a Hrubý Jeseník. Trasa měří asi 140 km a dosahuje převýšení přes 5 km. Přesné kilometráže budou uvedeny u jednotlivých etap a v závěru tohoto seriálu.

Čtěte také: Znáte Bialské a Rychlebské hory? Netradiční přechod Králického…

Protože se jedná o okruh, je možné na tuto trasu nastoupit prakticky kdekoliv. Podle dojezdu např. v Králíkách, v Prostřední Lipce, na Ramzové či v sedle Skřítek. Do všech míst však vedou pouze nepříliš četné spoje, celá oblast je (co se týče veřejné dopravy) obsloužena poměrně špatně. Já nakonec zvolil za startovní (i cílový) bod Severomoravskou chatu v Hanušovické vrchovině, ke které se dá dojet autem.

Jeřáb, Val a Dolní Hedeč

Po příjezdu k Severomoravské chatě (850 m) stojící na plochém návrší Pohořelec (851 m) je poněkud pošmourno, takže jdu raději do chaty dát startovní pivo a polévku. Počasí se ale brzy umoudří a z mraků vykoukne sluníčko. To již ale mířím přes rozcestí U Severomoravské chaty (859 m) a Nad pramenem Rudolf (881 m) k Mariánské poutní kapli Svatá trojice z roku 1898 míjejíc přitom chatu Wolfka.

Poutní kaple stojí na modré turistické značce směřující k vrcholu hory Jeřáb, která je nejvyšší horou celé Hanušovické vrchoviny a vlastně i jedinou tisícovkou tohoto pohoří. Všechny ostatní vršky se svou výškou přes tisícimetrovou hladinu nepřehoupnou.

Hustým smrkovým lesem se cesta vine dále přes rozcestí Pod Jeřábem (921 m) na pěkný hřebínek s dobrými výhledy ke Králickému Sněžníku. V dáli vidím i dnešní cíl, vrchol hory Klepý s rozhlednou. Na vrchol Jeřábu (1 003 m), na který vede turistická značka teprve od roku 2010 je to kousek. Cestou se všude modrají borůvky, kterým nelze odolat…

Na vrcholu Jeřábu se zdržuji jen krátce, užil jsem si jej na podzim v roce 2011, kdy jsme tady pořádali XXVII. setkání na vrcholech. Modrá turistická značka pokračuje za občasných výhledů jižním směrem k prameni Tiché Orlice (865 m) jenž je upraven. Po vzoru řady pramenů jiných řek a říček.

Na rozcestí Pod pramenem Tiché Orlice (820 m) se dostávám na lesní cestu, která vede až na louky u rozcestí Horní Orlice (761 m). Velice pěkný úsek s občasnými výhledy. Ne nadarmo se tento kraj stal Přírodním parkem nesoucí jméno Jeřáb.

Na rozcestí vycházím na úzkou asfaltečku, která se jako obří anakonda kroutí mezi pěknými pastvinami k plochému návrší Val (790 m) se stejnojmennou rozhlednou. Z ní se otevírají fantastické výhledy nejen směrem ke Králickému Sněžníku, ale také na Orlické hory i vrchy Hanušovické vrchoviny či vzdálenější Rychlebské hory a Hrubý Jeseník. Obhlédnout odsud mohu téměř celou plánovanou trasu.

Vidím také další tři rozhledny. Tu na Klepáči na severozápadě, na Suchém vrchu v sousedních Orlických horách na západě a jižním směrem nesměle vykukuje krásná rozhledna na Křížovém vrchu nad Červenou Vodou.

Od rozhledny Val (také Valy) je to již jen kousek do obce Dolní Hedeč resp. na Mariánský kopec (770 m) kde se nachází velký klášter Hedeč a rodinný hotel Kačenka, do kterého na půlhodinku zapadnu na pšeničné pivo. Venku totiž pěkně připaluje a teploměr ukazuje něco přes 30 °C. Ve stínu. Nevím, že mám na každém vícedenním treku takové štěstí na tropické teploty. To však není stížnost, pouze konstatování…

Králíky, Klepý

Za hotelem Kačenka navštěvuji hřbitov, na kterém se zachovaly staré náhrobky z minulých věků. S jasnou převahou tady dominují německá jména. Prostě Sudety. Jen v levém horním rohu jsou nové náhrobky s převahou jmen českých.

Míjím klášter a pěknou alejí sestupuji do města Králíky na Malé náměstí (572 m). Přes Velké náměstí mířím ale dále na červenou turistickou značku (pozor na odbočení na výpadovce na Lichkov), která mě již vede k Vojenskému muzeu (592 m) s množstvím pevností a dělostřeleckých tvrzí i bojové techniky prvorepublikového československého opevnění. Asi nejnavštěvovanější pevností je K-S14 U Cihelny. Jeho návštěvu si ale nechávám na příště, nyní mě honí menší dešťová přeháňka…

Kolem nádraží Prostřední Lipka (580 m) a přes stejnojmennou obec mířím opět po pěkných loukách k vrchu Roudný (677 m), kde mě zastihla další, tentokráte vydatnější přeháňka. Kapky, prevíti, padají přímo do objektivu, takže z focení pěkných výhledů směr Dolní Hedeč a Králíky moc není.

Podcházím další dvě návrší Na Vyhlídce (753 m) a Špička (755 m) a již jsem na rozcestí U Křížku (683 m), kterým prochází úzoučká silnička z Dolní Moravy k místním samotám. Společnost mi tady dělají pouze pasoucí se krávy které líně přežvykujíc svěže zelenou trávu nechápou, kam se tím velkým batohem vleču. Okolní pastviny podmanivě voní, určitě znáte tu opojnou vůní kvítí sluncem prohřátých letních luk.

Opět se vyjasnilo a sluníčko znovu připaluje. Asi abych si pořádně užil stoupání na rozcestí Pod Klepáčem (863 m), během kterého procházím po pěkných loukách a malé dřevěné zvonice a je tady malé parkoviště a turistický přístřešek.

Kolem pramene Lipkovského potoka (930 m) se pak dostávám konečně na hranici ČR/PL do sedla Horní Morava (940 m), kde byl ještě před Schengenem pěší hraniční přechod. Pod sedlem (asi 40 minut) se nachází horská chata Jodlów a pramen Kladské Nisy, já mám však namířeno po hranici vcelku výživným stoupáním až na vrchol hory Klepý či Klepáč (1 143 m) v Polsku zvané Trojmorski Wierch (od roku 1946). Trojmorsku Wierch proto, že se tady nachází rozvodí Černého, Severního a Baltského moře.

Na západním úbočí se nachází velké kamenné moře, které je dobře viditelné z vrcholových skalek a ještě lépe z místní rozhledny. Ta slouží zároveň jako protipožární strážní věž. Dnes tady budu strážit já, protože mám na rozhledně plánován bivak. Sice na vršku pěkně protahuje, ale protože je docela teplo, tak to přežiji. Chci si užít západu sluníčka i noční oblohy. Před západem se kochám výhledy do Kladska, na siluetu Orlických hor, ale i Krkonoš. Nádhera.

Obojí nakonec vychází skvěle. Západ Slunce byl fantastický, obloha hrála všemi barvami a mraky vytvářely dramatické scenérie. Noční obloha byla krásná, bohužel po půlnoci silně rušena svitem Měsíce. A ten východ Slunce a ranní mlhy…

Kilometráž první etapy

• Pokračování článku

Další související články: