Hřebenovka Kysuckých Beskyd

Beskydský Karpattrek (5)

Přestože včerejší etapa byla velice náročná, jsem vzhůru již před šestou hodinou ranní. Slunce se nesměle prodírá skrz hustý opar a otevřeným oknem proudí do pokoje chladný a vlhký horský vzduch. Rychle balím batoh a opouštím ztichlou chatu Wielka Racza, která mi poskytla příjemné útočiště pro tuto noc, kterou jsem trávil na nejvyšším vrcholu Kysuckých Beskyd.

Kysucké Beskydy jsou plochou poměrně malým pohořím, dosahují rozlohy jen asi 150 km². Nejvyšším vrcholem je Veľká Rača (1 236 m), dalšími významnými vrcholy jsou Rycierova hora (1 226 m), Malá Rača (1 156 m), Bugaj (1 140 m), Kykuľa (1 087 m) aj. Kysucké Beskydy jsou již třetím geomorfologickým celkem na mém treku. Přehoupl jsem se do nich již včera odpoledne v Serafínově poté, co jsem opustil Jablunkovské mezihoří.

Směr Schronisko Rycierzova

Nejprve se znovu zastavuji na vrcholu Velké Rače. Využívám místní rozhledničky postavené na troskách staré německé vojenské pozorovatelny a kochám se parádními výhledy. Je sice docela silné kouřmo, přesto vidím dobře Velkou Čantoryji, Lysou horu v Beskydech, Čadcu, Ľadonhoru (999 m) v Kysucké vrchovině, hřeben Malé Fatry s nápadnými vrcholy Veľký Kriváň (1 709 m), Stoh a Veľký Rozsutec (1 608 m), dále k severu i Pilsko (1 557 m), třetí nejvyšší vrchol Oravských Beskyd. Horu nejvyšší zvanou Babia hora ale bohužel vidět není.

Čtěte také: Beskydský Karpattrek (4) ve znamení Jablunkovského mezihoří

Po kochačce výhledy a tichou ranní krajinou bez lidí opět nahazuji na záda bágl a vydávám se spořádat další porci kilometrů. Dnes to bude "pouhých" 36 kilometrů při asi 1 600 metrovém převýšení. To za předpokladu, že se mi podaří dorazit až na chatu Krawcowy Wierch. Tedy vcelku pohoda…

Nyní před sedmou ranní je ještě docela chládek, takže postupuji poměrně rychle. Odpoledne to ale již taková sranda nebude, neboť Slunce stále nelení a pořádně přikládá pod kotlem. Kdyby bylo o deset stupňů méně, šlapalo by se o něco lépe a hlavně při menší spotřebě vody…

Po široké cestě konečně opouštím malebný a borůvčím porostlý vrchol nejvyšší hory Kysuckých Beskyd a směřuji vstříc Malé Rači (1 153 m), na které mě vítají svěže zelené rozlehlé louky s dalekými výhledy. Podle trosek salaše dole vlevo se dá usuzovat, že i tady se v minulosti vydatně páslo. Pastevectví ale asi bylo se vznikem CHKO Kysuce či Źywiecki Park Krajobrazowy vytlačeno.

Scházím do Sedla pod Orlom a po severním úbočí traverzuji zalesněný vrch Orol (1 118 m). Hranice jde přes vršek a podle staré mapy i stará slovenská zelená značka. Značky ze slovenské strany se ale asi již neudržují, v nových mapách nejsou zakresleny a v terénu jsem již včera registroval (například ve Vreščovském sedle), že jsou zamalovány. Což je nakonec rozumné, při režimu Schengenu není potřeba mít dvou souběžných značek po obou stranách hranice. Pamatuji si na jeden přechod před Schengenem, kdy jsme se prodírali křovím na slovenské straně hranice, protože na polskou stranu, kde byl krásný a široký chodník, jsme nemohli…

Docházím na krásnou polanu zvanou Hala Śrubita, která je součástí stejnojmenné přírodní rezervace. Naproti na okraji lesa je myslivecký posed, v dáli je vidět vrchol Velké a Malé Rači. Využívám krásné louky a pěkného výhledu a konečně si dopřávám snídaně. Mám solidní tempo, takže zastávku si dovolit mohu.

Po snídani pokračuji v hřebenovce Kysuckých Beskyd a traverzuji vrcholy Bugaj (1 140 m), Javorina (1 172 m) a Kikula (1 105 m), kde je několik vydatných potůčků, ze kterých je možno doplnit vodu. U nejvydatnějšího potůčku stojí mapa a narážím na značení Beskydské zelené cesty (Beskidzka zielona ścieźka), kterou jsem nenašel ani v nejnovější mapě.

Další cesta je lemována mohutnými porosty kapradin, které krásně prosvětlují les a jsou velice fotogenické. Kolem stezky stojí mohutná torza starých buků porostlých ohromnými choroši. Na jednom z nich právě přistál i datlík, jenž tady asi hledá něco k snědku.

Za vrcholem Kikula vycházím na velkou paseku, ze které se otevírají výhledy na Malou Fatru. Okolní stráně jsou téměř holé, pily těžařů se do zdejších bohatých lesů opravdu zakously s velkou vervou. A já myslel, že holoseče jsou dnes jen výsadou Nízkých Tater a Slovenského rudohoří.

Na hranicích, u pěkného posezení, se ze slovenské strany připojuje žlutá TZ (není v mapách), po které se dá dojít na Chatu na konci světa (1 h) a na Vychylovku (asi 1 a 1/2 h). Z hranice se široký chodník svažuje dále na rozcestí u chaty Przegibek, jejíž jasně zelená střecha probleskuje skrz stromy. Podobně jako vrchol Velká a Malé Rači. Nad chatou, na vrchu Bedoszka Wielka je postaven velký kříž, který tady ale určitě před dvěmi lety, kdy jsem tady byl naposled, nestál. To mi později potvrzuje i místní turista Gřegoř u chaty Rycerzowa.

Další cesta vede přes strmý vršek Májov (1 134 m), jenž poskytuje jen omezené výhledy. Mnoho se tady nezdržuji a rychle sestupuji do sedla, abych se opět vyšplhal na další vrch zvaný Rycierova hora (1 226 m). Z něj je to na chatu Rycierova jen kousek (asi 10 minut).

Z luk nad chatou se otevírají krásné výhledy na Oravské Beskydy, kterým odsud vévodí vrchol Pilska, dokonce je již vidět i Babí horu. Na chatě jsem před jedenáctou hodinou, takže je tady téměř prázdno. Dávám skvělý žurek s brambory a klobásou a k tomu nezbytné pivo. To se opravdu osvědčuje jako nenahraditelný iontový nápoj. To ovšem v přiměřeném množství, po deseti "jonťácích" by se v takovémto horku asi každému podlomila kolena…

Směr Oravské Beskydy, Úšust

Po krátkém odpočinku opět nahazuji "těžknoucí" batoh a stoupám nazpět na Rycierovu horu (1 226 m). Naposledy mávám skvělým panoramatům a vydávám se na strmý sestup do sedla Príslop (942 m), kterým prochází nejen státní hranice, ale i hranice mezi celky Kysuckých a Oravských Beskyd. Hřebenovku Kysuckých Beskyd mám tedy již za sebou a nadále se budu pohybovat v Oravských Beskydech. A tady se projevuje schizofrenie rozdílnosti gemorfologického členění. Poláci oba naše (slovenské) celky považují za jeden a nazývají jej Beskid Źywiecki…

V sedle Príslop se k červeně značené hřebenovce připojuje zelená TZ z Vychylovky (osada Šudovci, 3/4 h), je zde upravené posezení, ohniště a dvě boudy, které v minulosti sloužily jako strážní budky na hraničním turistickém přechodu. V případě nouze je lze využít k bivaku, plánovitě bych si tady ale nocleh nevolil, neboť boudy a okolí jsou plné odpadků. Takový malý (velký) hnus fialový…

Z Príslopu následuje docela výživné stoupání na horu Svitková (1 083 m), místy je to doslova po čtyřech. Je zvláštní, že tady značkaři "nevynalezli" serpentinu a chodníky vedou pouze po spádnicích… Z východního úbočí Svitkové se díky pasekám otevírají částečné výhledy, dále totiž cesta pokračuje povětšinou lesem.

Přes Talapkov Beskyd (1 077 m) pokračuje pěkná pěšina na další vrch prazvláštního jména Krkoškula (1 024 m). Poláci jej nazývají Panski Kopec (jak informuje opracovaný kamenný monolit pod dřevěnou stříškou s nápisem z roku 1888) či Panski Kamień. Za tímto vrcholem následuje opravdu příjemný a rovný úsek o minimálním převýšení. Snad i proto nese tato část hřebene Oravských Beskyd jméno Rovný Beskyd.

Rovný Beskyd je utnut pořádným zlomem v sedle Podúšust (956 m), ze kterého chodník, či spíše krpál, míří na vrchol Úšust (1 155 m), takový turistický strašák této části hřebene. Protože jsem si ale Úšustu užil v minulosti a navíc mi dochází voda, volím takový malý "švindl". Úšust vynechávám a od informační tabule o rezervaci (rezerwat Oszast) pokračuji po traverzovém chodníku přes rezervaci Oszast, kde doplňuji z vydatného potůčku vodu. S vodou to není radno v současném počasí podceňovat.

Krawcowy Wierch

Krásnou rezervací s mohutnými buky různého stáří se dostávám za vrch Úšustu a štráduji si to po hřebeni k vrcholu Javorina (1 043 m), polsky Jaworzyna. Zdejší rozcestník ukazuje do sedla Hlinka čas 2,45 h, což ale považuji za somarinu. Že to somarina je ukazuje fakt, že v sedle Hlinka (polsky Glinka či Ujsolska) jsem ani ne za hodinu a půl. Mimo jiné je dobře, že jsem se stavil pro vodu, neboť pramen za Úšustem byl nepoužitelný, hotové brouzdaliště pro zvěř. Blahořečím si, že jsem se na tento zdroj nespoléhal…

V sedle Hlinka je nulový provoz, stojí tady pouze jedno auto. Na Krawcowy Wierch mi zbývá slabá hodinka, takže jsem se na Slovači chtěl stavit na pivko. Jenže krámek nepremával… No nic, budu na chatě dříve a mohu si dát pivo za "pouhých" 7,5 zlotých. Z plechu a poněkud teplé…

Rozcestník v sedle Hlinka hlásá název Novoť, colnica (840 m) a čas na Pilsko necelých 5 hodin. Pilsko je však na pořadu dne až zítra, dnes mám před sebou poslední čtyři kilometry. Ty nejsou nijak náročné, byť zprvu vedou poměrně svižně do kopce. Na chatě Krawcowy Wierch jsem již v sedm hodin, takže na západ Slunce, relax a kochačku s panoramaty mám dostatek času. Na této chatě jsme byli s kolegou Medvědem předloni na podzim, takže vím, že je chata O.K. Dokonce nebylo ani moc lidí (někteří navíc spí ve stanech na louce za chatou), takže večer byl opravdu pohodový a já si mohl odpočinout před další náročnou etapou.

• Pokračování článku

» Nejnovější články, archiv