Jeskyňářský tábor Zúgó, Slovenský kras

V sobotu 2.8.2008 odjíždí velká část lidí na camp, na Zúgó. Já bohužel musím makat a tak čekám na telefonu, jestli budou nějaké novinky. V pátek se ozve Jirka, že roztrhl suchý oblek a že mu mám přivézt od kámoše manžetu na opravu. Pak si vymyslí několik dalších pár věcí a já v sobotu lítám po obchodech a sháním.

V neděli ráno mám v úmyslu vyrazit brzy, budík řinčí v 5:30, ale než se mi podaří naskládat kopu věcí, plus dvě děti do auta a rozloučit se s Jankou, je půl osmé. Cesta jako vždy hnusná a dlouhá. Konečně jsme na místě. Dozvídám se, že Aleš dnes proplaval skulinkou v místnůstce zvané Kobka, navázal se na starou šňůru, kterou tu zanechal potápěč při prvním a jediném průstupu před 15 lety a pak proplul asi čtyři metry pohodovým tunýlkem, který pokračoval dál, co dohlédl. Aby dodržel čas návratu, byl nucen otočit, protáhnout se do Kobky a vynořit se.

Tetínský dóm

Je pondělí. Vzhledem k tomu, že kluci mi natáhli do jeskyně výstupový sloup, omlouvám se dcerkám, že do jeskyně půjdou až další den. V Tetínském dómu s Jirkou nandáváme věci, já na lezení a on pod vodu. "Sejdeme se na druhé straně", směje se Jirka. No bylo by to fajn, ale moje šance jsou mizivé. Petr mě jistí a já lezu, místo sloupu jsme smontovali žebřík, takže to jde rychle.

Pode mnou brodí potápěči. Jestli žuchnu sejdeme se už tady. Komín není tak vysoký, jak jsme si mysleli. Nahoře ho uzavírá otvor asi půl metru, vyplněný odpadávajícím bahnem. Dohodnu se s Petrem, že nebudu dávat nýt a počkáme s čím přijdou potápěči. Nic mě tu už nedrží a tak jdu ven, kde čekají holky. Vykoupu se ve vyvěračce a pak blbneme na louce.

Večer vylézají potápěči. "Jirka proplaval", působí to jak balzám na uši. Taháme z něj co tam viděl. "No je to velký asi jako Tetíňák" básní Jirka, "strop přes 20 metrů, 2/3 tvoří jezero a plno výzdoby. Byl jsem jenom asi dvě minuty na hladině, otočil jsem se dokola a mazal zpátky." Jedem na stadión se vykoupat, já dávám pivko a jedu s zpátky, musím uspat děti. Večer jsou panenky na grilu. Padají hvězdy - těžká romantika.

Do tábora dorazil beran

V úterý 12.8. dorazil do tábora beran, potíráme ho česnekem a balíme do alobalu. Potápěči jdou dovnitř. Kupodivu nikomu se dneska potápět nechtělo, ale Aleš přemluvil Jirku, že něco nafotí za sifonem a tak jdou. Chvilku po nich se soukáme s Terkou a Makulkou do jeskyně. Jejich dětské velikosti jsou tady výhodou, kde já jdu po čtyřech, oni jdou vzpřímeně, kde já se soukám puklinou, oni komínují. Jen občas pomoci dát nožku do stupu, nebo přizvednout zadeček. Pod Tetíňákem, kde začínají lanové mosty, za velkých protestů obracím. Místo toho je vedu ještě do Horní chodby, kde je nádherná výzdoba. A jsme zase venku, sice špinavý, ale nadšený.

Průšvih, Aleš uvízl za sifónem

Mezitím beran na grilu pomalu dozrává, podlévám ho pivkem. Přijíždí Jaro a i když abstinent veze sebou, jak slíbil, šampus na oslavu. Bandy přijede traktorem a na valníku stůl a lavice. Oslava začíná, potápěči dorazí co nevidět. Nalévám do sebe marhulovici, příjemně voní a zahřívá i v tomhle tropickém vedru. Já zapálím poslední cigaretu, jak jsem slíbil holkám. Je skoro devět, když u jeskyně zaznamenáváme pohyb. Vylézá EOS, "kluci průser Aleš zůstal na druhý straně".

Oslava končí, aniž vlastně začala. Jsem první v overalu, přede mnou dva vaky, v jednou spacák a teplé věci, ve druhém lékárna. Petr mi je spouští do díry a čeká, až vyleze Jirka s Helenou, že by vzal, co je potřeba. Na cestě potkávám Jirku s Helčou, říkají abych vzal jen ty suché věci. S lékárnou dorazí Petr necelou hodinu po mě. Já s Ondrou mizíme ven, Ondra si jde odpočinout a já pro něco na sebe. Ukrojím kus berana, dám kafe a před jednou jsem u sifonu. Jaro odjel domů pro věci a v půl druhé nás střídá u sifonu s Vladem. Hlídky jsou nutné, kdyby se přeci jen Aleš vynořil, aby bylo o něj postaráno. U ohně se najím a jdu spát. Jsou tři hodiny.

V pět mě Jirka budí. Je dohodnuto, že se počká 12 hodin, na odkalení a když se pak Aleš nevynoří, půjde pro něj Jirka. Čas vypršel a Jirka jde pod vodu. Je dohodnuto, že mají tři hodiny čas, pak se spustí záchranná akce. Čekáme schoulený s Helčou a Petrem na karimatkách, přikrytí termofólií. A vedeme debatu, jak se bude tvářit Jirka až se vynoří a najde Helenu, v tak těsné blízkosti dvou chlapů. "Dneska není s těma zatracenejma loděma něco v pořádku", řekl admirál Beatty, když mu dvě během půlhodiny zmizely pod hladinou.

Záchranná akce pokračuje

Jirka se po třech hodinách nevynořil a mě napadá, co se to s těmi potápěči děje. Střídá nás slovenská dvojka Jaro - Vlado. Helena jako jediný potápěč a jediný člověk, co zná cestu sifonem, organizuje pomoc. Já jedu s Klárkou, Jirkovou dvanáctiletou dcerou do Rožňavy pro nějaké zásoby, pro to množství lidí, co se sem právě přesouvá. Ve městě ruším svůj slib a kupuji cigarety. Cestou zpátky si říkám, že zalezu někam do stínu a chvilku pospím. Ale je to jinak. Dorazil Mišo potápěč ze záchranky a já mám jít s ním a s Grigem, protože neznají cestu jeskyní. Klárka se ujímá role zapisovatelky a díky ní máme přesný záznam, jak dlouho, kdo a kdy byl v jeskyni. A také kdykoliv někdo vyleze ven, má připravený ešus polévky a čaj. Ještě než zalezu, Jaro nabízí, že mi jeho paní pohlídá děti. Bleskově se loučím, tolik jsme se těšili, jak budeme dělat výlety a nakonec tátu skoro ani neuvidí.

Zatímco potápěč se v Tetíňáku nastrojuje, já střídám Ondru a lehám na karimatku. Přes sebe fólii a přemýšlím, jak jsou na tom kluci, pár desítek metrů odtud, ale na druhé straně. Ještě slyším potápěče, jak se oblékají a na chvilku usínám. Ve 22.00 mě střídá Helena se speleo záchrankou. Mišo se chystá do sifonu a já si jdu oddychnout ven. Protáhnu se dírou na čerstvý vzduch a oslní mě několik reflektorů. Novináři se na mě vrhají, ale já nemám chuť se bavit a tak jdu beze slova do tábora. Sundám overal a snažím se odvětrat triko. Přijde EOS: "je mi to blbý, ale nešel bys tam s kluky natáhnout telefon"? Rychle stlačím chleba s paštikou, dám něco k pití a jdu zase dovnitř. Mezitím přijíždí Honza Sirotek a jde pod hladinu. S telefonem dorazíme k sifonu, akorát když se s Mišou vynořují. Shání se po Helče, ale ta je venku. Už po telefonu upřesňují podrobnosti cesty pod vodou. Jdu s kluky ven. Tam zase novináři a také ministr vnitra Robert Kaliňák.

Vše dopadlo dobře

Jdu se vykoupat, pak sedám k ohni a kecám chvíli s Helčou, chvíli s EOSem, upíjím při tom pivko. Sedím a kouřím je po třetí hodině, když se přede mnou vynoří Račko - náčelník HS, "Honza to proplaval, mluvil s klukama, oba jsou v pořádku". Napětí a nervozita jsou pryč, organizuje se transport lahví, ale lidí je dost, jdu tedy spát. Dohodnul jsem se, že mě vzbudí, až se půjde pro kluky, ale nebudí mě. Vzbudím se až když slyším, že kluci lezou ven. Vypotácím se ze stanu. Z lesa vychází skupina utahaných lidí. Jen dva z nich vypadají čerstvě - Jirka a Aleš.

Co se stalo? Při cestě zpět Jirka nepostupoval a zdálo se že má problém. Aleš, který myslel že je zamotaný do šňůr, je chtěl vyřezat, v nulové viditelnosti, bohužel ale uřízl tu vodící. Se záložní lahví se znovu pokusil najít cestu, ale bez úspěchu. Vrátil se proto do dómu za sifonem a Jirka proplul ven. Po 12 hodinách, jak bylo domluveno, Jirka nesl další láhev, ale ztratil přeříznutou šňůru a musel zůstat s Alešem. Pro kluky teď začíná kolotoč rozhovorů a pózování, já si všímám občerstvení od starosty Kunové Teplice a poprvé a pravděpodobně i naposled v životě vidím Jara, jak otvírá šampus a připíjí na objev a hlavně na šťastný konec.

Na závěr bych rád poděkoval všem co se zúčastnili záchranné akce v Zúgó, potápěčům, speleo - záchrance, HS a hasičům. Poděkování patří také panu ministru Kaliňákovi, za jeho zájem o záchranné práce a za věnování polního telefonu, který nám usnadnil komunikaci a určitě poslouží i do budoucna. A nakonec přátelům z Kunové Teplice, kteří nám po celou dobu drželi palce.

Vzhledem k tomu, že se jedná o dlouhodobý výzkum této unikátní lokality, rád bych touto cestou oslovil jak firmy, tak i jednotlivce, kteří by byli ochotní formou sponzoringu zúčastnit se těchto akcí, aby mě kontaktovali na adresu krpet@volny.cz.