Výstup na Zinalrothorn (4 221 m), túra ve Walliských Alpách

Túra na impozantní čtyřtisícovku Zinalrothorn ve Walliských Alpách

Zinalrothorn (4 221 m n. m.) leží ve Walliských Alpách a vypíná se vysoko nad dolinami Mattertal a Val d'Anniviers. Místní jej nazývají zkráceně Rothorn, což v překladu znamená červený štít či chcete-li červený roh.

Při pohledu z východních vrcholů působí Zinalrothorn tak trochu nevýrazně, jelikož pozornost našich očí přitahují robustnější kopce jako Matterhorn a Weisshorn. Bližší pohled však napoví, že opak je pravdou. Jedná se o strmý skalní zub, který nabízí exponované lezení v pevné skále.

Rok se sešel s rokem a opět přicházejí na řadu naše vysněné plány. Letošní léto v Alpách je divoké na počasí a bohaté na sněhové srážky, alespoň v porovnání s předchozími lety. V polohách nad 4 000 metrů leží značné množství sněhu, což má za důsledek, že některé vrcholy už dlouho nespatřily živou duši.

Zermatt

Po aklimatizačním výstupu na Allalinhorn se přesouváme do doliny Mattertal, konkrétně pak do Zermattu. Horského městečka, jež je obklopeno více než třiceti čtyřtisícovými vrcholy.

Centrem Zermattu po tzv. Bahnhofstrasse se prodíráme co nejrychleji a za místním kostelíkem uhýbáme doprava a úzkými starými uličkami kolem zastrčených baráčků směřujeme k Rothornhütte, která leží o 1 600 metrů výš.

Vodítkem nám bude červená značka, jež nás přes horské louky a četné serpentiny vinoucí se řídkým lesem nad potokem Triftbach dovede až k hostinci Alterhaupt.

Směr Rothornhütte

Dále pokračujeme roklí po levé straně, po chvíli v místě zvaném Stellistein překonáme přes dřevěný mostek potok Triftbach a po pravé straně rokle pokračujeme až k horskému hotelu Trift. To už stojíme ve výšce více než 2 300 metrů a naskýtají se pohledy na okolní krajinu.

Nad námi je sice modré nebe, ale většina okolních vrcholů je okupována mraky, jež se čas od času trhnou a ukáže se alespoň protější Wellenkuppe a občas i Ober Gabelhorn.

Čtěte také: Monte Rosa (1) neboli Dufourspitze, Walliské Alpy

Od Triftu stoupáme po zelených horských loukách, které přímo vybízejí alespoň ke krátké pauzičce. Čokoládovými tyčinkami si oslazujeme život a pokračujeme až k místu zvaném Vieliboden. Místo, kde se stéká několik ledovcových potůčků a říček. Brodíme se přes pár z nich na druhou stranu a po strmé moréně stoupáme vzhůru.

Několik strmě se klikatících serpentin nás dovede až pod skalní palici Eseltschuggen, kde stojí ve výšce 3 198 metrů chata Rothornhütte. Dnešní cíl je za námi a s ním i 1 600 výškových metrů.

Pozdní odpoledne potom trávíme na skalní zídce před chatou, kde pozorujeme hru mraků s okolními vrcholy a přitom si vychutnáváme zasloužené pivečko. Po vydatné večeři uleháme s prosíkem, aby nám počasí a štěstíčko následující den přálo.

Budíček a ledovec Rothorn

Budíček přichází o půl čtvrté ráno. Následuje klasický rituál, rychlá alpská snídaně, batoh na záda a s polo rozespalým "ksichtem" vyrážíme tmou vstříc vrcholu. Po východní straně Eseltschuggenu stoupáme nejprve po suťovém svahu, než dojdeme k ledovci Rothorn.

Nasazujeme mačky a strmějším svahem se ubíráme vzhůru blíže k hřebeni. Ve výšce asi 3 470 metrů je třeba překonat asi dvaceti metrový komín a stoupat mírně doleva přes několik polic a žeber až na jižní výběžek jihovýchodního hřebene. To už stojíme ve výšce bezmála 3 600 metrů.

Pomalu se začíná rozednívat a naskýtají se první pohledy na okolní čtyřtisícové vrcholy. Naše oči nejvíce přitahuje severní stěna Matterhornu. Po rozedraném svahu, kde se střídá suť se skalními plotnami, míříme přímo nahoru.

Výše traverzujeme více doleva na lavinový svah a přes něj šlapeme až na úzký jihovýchodní hřeben. Po něm se dostaneme až pod skalní vrcholovou věž.

Dáváme si krátkou pauzu na převléknutí a fotografovaní. Kdesi na jihovýchodě už se klube sluníčko a horizont chytá oranžový nádech. Jsme ve výšce něco málo přes 3 900 metrů.

Kuloár

Za optimálních podmínek se zbývající část výstupu obejde bez maček a leze se víceméně po suché skále. Dnes je tomu ovšem jinak, jelikož sněhu je požehnaně.

Traverzujeme pod kuloár, zprvu to jde jako po másle, ale těsně pod kuloárem musíme překonat ledový žlábek a pár ploten. Nejspíš nevolíme zrovna tu správnou linii.

V patách je nám nějaký sólista a ten to bere po sněhovém pásu asi dvacet metrů pod námi. Celkem risk lézt tady bez jištění. Zpátky to zkusíme raději v jeho stopách, ale už teď je jasné, že až sníh povolí, bude to docela zajímavé.

Kuloár vypadá zespodu přijatelně, lezeme přímo prostředkem po zmrzlém sněhu až k vidlici v jihozápadním hřebeni (tzv. zářez Gabel). Jakmile dosáhneme jihozápadního hřebene, jsme nemilosrdně bičováni ledovým západním větrem.

Biner - Platte

V těchto místech se sólo lezec, který nás v kuloáru předběhl, otáčí a slaňuje dolů. My však pokračujeme ze zářezu Gabel přes několik skalních stupňů asi jednu délku až k patě prudkého výšvihu, poté dále doleva pod tzv. Biner - Platte. Zde už je orientace o poznání lepší.

Spárou a místy po ledu přímo nahoru na hřeben. Na dvou místech jsou osazeny borháky asi po dvaceti metrech. Po hřebeni, vyfoukaném do převějí, postupujeme po západní hraně až pod předvrchol - tzv. věž Kanzel.

Odtud doprava a po široké římse přímo nad východní stěnou, která padá téměř 800 metrů kolmo dolů, oblezeme skalní věž. Poté slézáme mírně dolů a sněhovým hřebínkem pod vrcholovou věž, na kterou vylezeme zleva po sněhu.

Stojíme u vrcholového kříže

Poslední kroky a stojíme u vrcholového kříže ve výšce 4 221 metrů. Přichází obrovská vnitřní radost, jelikož se nám plní další sen a to stát na tomhle famózním vrcholku.

Pohledy dolů jsou dech beroucí, všude kam oko dohlédne jen samé hory. Alpské velikány jakou jsou Matterhorn, Dent Blanche, Weisshorn, Dom či Monte Rosu máme jako na dlani.

Po chvíli focení a vychutnávání si výhledů opouštíme skromnou vrcholovou plošinku a mažeme dolů. Sestup probíhá prakticky po výstupové trase a od horní části Biner - Platte až pod kuloár slaňujeme.

Pod kuloárem nastává nepříjemný a obzvlášť nebezpečný traverz zpět na jihovýchodní hřeben. Sníh je rozbředlý na kaši a tak postupujeme obzvlášť opatrně.

Sestup v nižších partiích nás stojí ještě dost sil, hlavně když se na některých místech propadáme až po stehna. Přesto si užíváme sestup plnými doušky. Je krásně a zpět na chatu už to máme, co by kamenem dohodil.

Opět na Rothornhütte

Na Rothornhütte dorážíme něco málo před třetí hodinou a znamená to, že výstup a sestup nám zabral více než deset hodin. Vyprahlí z náročného výstupu si dopřáváme chlazené pivo a jsme rádi, že dnes už nikam nemusíme.

Následující den máme v plánu pokusit se o protější Ober Gabelhorn. Píši pokusit se, jelikož z téhle strany na vrchol již více než dva týdny nikdo nešel a ostrý hřebínek mezi Wellenkuppe a Ober Gabelhornem nás dost možná zastaví.

Nakonec se vše vyvíjí úplně jinak a i přes perfektní předpověď se večer zatahuje a začíná poletovat sníh. V noci sněžení nabralo na síle a ráno leží u chaty více než dvacet centimetrů sněhu. Nyní už není co řešit a stejně jako všichni ostatní sestupujeme během dopoledne zpět do Zermattu. Postupem času se však počasí umoudřuje a nad námi vládne azurová obloha.

Po dlouhé době opouštíme hory za krásného počasí. Mísí se v nás pocity radosti, spokojenosti, ale trochu i zklamání. Radost a spokojenost z toho, že jsme měli možnost pohlédnout na svět z vrcholku Zinalrothornu a zklamaní, jelikož jsme se nemohli alespoň pokusit o výstup na Ober Gabelhorn. Za daných podmínek by to ale bylo příliš riskantní. A tak ještě naposledy z rokle od potoka Triftbach vzhlížíme k vrcholu Ober Gabelhornu a loučíme se se slovy "snad někdy příště".

Mapy

• Kompass 1:50 000 (117 Zermatt - Saas Fee)
• Landeskarte der Schweiz 1:50 000, listy 283 Arolla, 284 Mischabel
• Landeskarte der Schweiz 1:25 000, list 2515 Zermatt

Klasifikace

• Obtížnost ZS (poměrně obtížná), skála III. - IV. stupeň UIAA

Převýšení

• Zermatt - Rothornhütte: 1 600 m
• Rothornhütte - Zinalrothorn: 1 030 m