Olperer (3 476 m), Zillertálské Alpy

Ač není nejvyšší horou Zillertálských Alp a nachází se mimo hlavní hřeben, přesto je považován za dominantní horu Zillertálu a je častým cílem horolezců. Skalnatý vrchol se tyčí nad čtyřmi ledovci. Na severní straně se rozkládá ledovec Gefrorene Wand Kees, na západní Olperer Ferner, na jižní Unterschrammachkees a na východní Grosses Riepenkees. Z vrcholu k severovýchodu vede hřeben Tuxer Hauptkamm přes Riepensattel k vrcholu Gefrorene Wand-Spitzen (3 288 m) a dále k výraznému vrcholu Hoher Riffler (3 231 m). K jihozápadu pokračuje hřeben Kaserergrat přes sedlo Wildlahnerscharte k Falcher Keserer (3 255 m) a dále na Grosser Keserer (3 263 m).

První pokusy o dosažení vrcholu spadají do první poloviny 19. století, kdy se zajímal o prvovýstup kněz Peter Carl Thurwieser, nestor rakouských horolezců. Nenašel však mezi místními lovci a pastevci nikoho, kdo by ho doprovázel. Také pokus sedláky Felixe Hannese v rámci katastrálního vyměřování Tyrol v polovině padesátých let 19. století nebyl úspěšný.

V srpnu 1866 přijel do údolí Smirner Tal vídeňský advokát a president rakouského alpského spolku Dr. Anton von Ruthner a vyhledal bratry Felixe a Toniho Hannesovy. 26.8.1866 zahájil výstup údolím Wildlahnertal a přenocovali v jednom seníku. Následujícího dne hodlali vystoupit severním hřebenem, ale bez úspěchu. Přešli na jihovýchodní stranu a dostali se k firnové kupě (Schnee – Gupf), asi 2 000 metrů pod vrcholem, ale strmé vrcholové skály nepřekonali. O výstup na Olperer usiloval i vídeňský horolezec, spoluzakladatel rakouského alpského spolku Paul Grohmann. Měl za sebou již četné úspěšné výstupy v Dolomitech, když 10.9.1867 podnikl s Georgem Samerem a Jacklem Gainerem pokus o výstup z údolí Zamsertal.

Vystoupili na ledovec Riepenkees a po jihovýchodním hřebeni se dostali do místa "Schnee-Gupf", přes které se jejich předchůdci nedostali. Grohmann traverzoval na jižní stranu až našel pět metrů vysoký komín. Po jeho zdolání následovalo lezení po hřebeni. Poslední překážkou byl hladký skalní blok, který obešli za severu a vystoupili na vrchol. O další variantu se zasloužil pražský horolezec Dr. Ferdinand Löwl. V roce 1881 postavila sekce Prag rakouského alpského spolku chatu v místě dnešní Olpererhütte. Velkolepý přechod celého Tuxského hřebene uskutečnil v srpnu 1893 pražský horolezec Eduard Wagner s vůdcem Hansem Hörhagerem, když za 42 hodin vystoupili na všechny vrcholy tohoto hřebene.

Východiště

Hlavním východištěm do celých Zillertálských Alp je obec a turistické středisko

Mayerhofen (630 m, 3 000 obyvatel) – příjezd po silnici č. B 169 je možný po odbočení z dálnice Kufstein – Insbruck na výjezdu "Zillertal". Vlakem úzkorozchodnou tratí (32 km ) z rychlíkové stanice Jenbach. V místě jsou dva kempy a velká nabídka různého ubytování. Nachází se zde "Europahaus" (Evropský dům), velké výstavní centrum s dokonalým technickým vybavením pro pořádání výstav a různých jednání. Pět sálů různé velikosti má úhrnou plochu 800 m². Za pozornost stojí kostel Panny Marie z roku 1590, renovován a rozšířen byl v roce 1969 mistrem řezbářem Clemensem. Zajímavý je reliéf Zillertálských Alp v měřítku 1:10 000 od Ing. Fritze Ebstera, vystaven je ve zvláštní hale. Možnost prohlídky po celý den.

Hintertux (1 494 m) – turistické a zejména lyžařské středisko. Jsou zde termální prameny (22 °C). Na ledovec Gefrorene Wand Kees vede lanovka, umožňuje výborné lyžování po celý rok a značně usnadňuje výstup na Olperer severním hřebenem.

Jausenstation Zamsgatterl a parkoviště u přehradního jezera Schlegeisspeicher je východištěm pro výstup od jihovýchodu. Vede sem silnice s mýtem. Z Mayerhofenu autobusové spojení.

Chaty

Olpererhütte (2 389 m), DAV, 48 lůžek – otevřena od poloviny června do začátku října. Nachází se ve skalním kotli Riepenkar, asi 1,5 km pod ledovcem Grosses Riepenkees.

Přístup: Od parkoviště u přehradního jezera Schlegeisspeicher (1 785 m) asi 500 metrů po silnici k SV, kde odbočuje značená cesta podél podél potoka Riepenbach vzhůru k chatě, 1 a ½ hodiny.

Spanagelhaus (2 528 m), ÖTK, 58 lůžek – v provozu celoročně. Stojí při dolním okraji ledovce Gefroren Wand-Kees.

1. Od horní stanice lanovky z Hintertuxu, 10 minut
2. Z Hintertuxu od parkoviště u dolní stanice lanovky po zančené cestě č. 526, 3 a ½ až 4 hodiny, namáhavé.

Geraer Hütte (2 324 m), DAV, 98 lůžek – v provozu od konce června do konce září.

Přístup: Ze St. Jodok am Brenner (1 129 m) po cestě č. 502 údolím Valser Tal, 4 hodiny.

Výstupy

Všechny výstupy vyžadují zkušenost a určité lezecké schopnosti (II. stupeň obtížnosti). Na obou hřebenech jsou umělé stupy, částečně jistící ocelové lano, nikoli souvisle. Od blesku bývá poškozeno. Při námraze nebezpečné. Pod vrcholové skalní partie vede z obou stran přístup přes ledovec. Nutná výzbroj: stoupací železa, cepín, úvazek, lano a karabiny.

Spanagelhaus (2 528 m) – Wildlahnerscharte (3 220 m), 3 hodiny – sev. hřebenem Olperer, 4 a ½ hodiny

Od chaty se jde po značené cestě k J na okraj morény a na ledovec. Postupuje se podél sedačkové lanovky a od jejího konce jz. směrem do sedla Wildlahnerscharte. Pozor na trhliny! Ze sedla po záp. straně hřebene. Ve spodní části bývá dosti firnu. Po překonání okrajové trhliny se vystupuje po skále s umělými stupy až na vrchol – obtížné. Výstup lze zkrátit použitím lanovky na ledovec až do výšky asi 2 920 m. Lanovka však jezdí až od 9:00 hodin. Při nocování na chatě Spanagelhaus je možné jít pěšky.

Gerner Hütte (2 324 m) – Wildlahnerscherte (3 220 m), 3 a ½ hodiny – sev. hřeben Olperer, 5 hodin

Od chaty po značené cestě č. 525 a po asi 500 mm se odbočí vpravo, na chodník "Olpererweg" Ten vyústí na ledovec Olperer Ferner a po ledovci ke skalnímu hřebeni Wildlahnergrat. Po překonání hřebene se přejde opět na ledovec a po něm do sedla Wildlahnerscharte. Dále k vrcholu jako v předešlém popisu – obtížné.

Alternativa

Po dosažení ledovce Grosses Riepenkees se nestoupá do sedla jako v předchozím popisu, ale postupuje se vlevo k úpatí JV skalního hřebene. Po hřebeni strmě vzhůru k ploché firnové kupě (Schneegupfů). Dále po krátkém firnovém hřebínku ke skalám, poněkud vlevo ke komínu. Vystoupí se jím pomocí umělých stupů na hřeben. Dále po hřebeni, strmý skalní blok se překoná pomocí umělých stupňů a následuje lezení až na vrchol – obtížné.