Mönch (4 107 m), Bernské Alpy, alpské čtyřtisícovky

O domluvě a přípravě snad jen pár slov, protože každý ví jak to chodí – spousta telefonátů, esemesek, mailů, spousta strávených hodin nad mapami, internetem a v neposlední řadě nad pivem, aby celá akce měla patřičný říz. Ve středu 23.6. je vše nakoupeno, zabaleno a připraveno.

Ve čtvrtek vyjíždí z Ostravy tři auta, přičemž v jednom z nich, které vyjíždí časně ráno sedí Zdeněk – můj známý, ostatní neznám. Když jsem totiž Zdeňkovi nabídl místo v našem autě, případně ještě jedno pro nějakého jeho kámoše, dopadlo to tak, že jich nakonec bylo osm, z nichž nikdo ještě nebyl ve 4 000. Já s přítelkyní Janou, Radimem a Honzou vyrážíme až kolem 17 hodin a bereme to přes Makro (povinné plato piv).

Honzu vidím taky poprvé v životě a taktéž nebyl nikdy na laně, s cepem a v mačkách. S Radimem se střídáme v řízení a bez větší pauzy dorážíme do malého městečka Brig, kde jsme měli mít sraz s ostatními. Protože nechceme do sedla Jungfrau vyjet vláčkem, nýbrž metry poctivě nastoupat, po radě místního alpinisty z tamějšího obchůdku odjíždíme za pomocí vlakového trajektu do údolí Lötschental. Kolem 15 hodiny parkujeme auto na konci dolí v malé vísce Fafleralp (1 787 m n.m.), přebalujeme bágly, oblékáme se a poté, co po několika telefonátech zjišťujeme, že ostatní si hrubě dávají na čas, vyrážíme na trek.

Asi nejznámější cesta z jihovýchodu vede po nejdelším evropském ledovci Aletschgletscher, avšak naše trasa vede trochu kratší variantou po ledovci Lang, dále přes sedlo Lötschenlücke (3 173 m) na další ledovec Grosser Aletschfirn, po němž se klesá 450 výškových metrů až na plató Konkordia. Tam se cesta napojuje na výstupovku po ledovci Aletschgletsher a pokračuje se severovýchodně po ledovci Jungfraufirn až do sedla Jungfrau. Tady pod sedlo bylo v plánu dorazit večer následujícího dne, rozbít tábor a dalšího dne ráno udělat nalehko Mönch a další den já s Radimem ještě Jungfrau.

Tak toto byl náš plán, ale vraťme se zpět na nástup. Cesta vede nejprve výživným suťoviskem, asi ve 2 500 m přechází v trvalý sníh, kde si s Radimem navazujeme skelety, ať je nemusíme tahat na hrbu. V podvečer docházíme na kótu cca 2 700 a stavíme stany. Ráno se budíme, když kolem prochází naše druhá partička, která spala asi o 300 výškových metrů níže, balíme stany, snídáme, nasazujeme mačky, navazujeme se a za hezkého počasí (už docela pozdě na přechod ledovce) se brodíme rozbředlým sněhem kolem velkých trhlin. V závěrečném stupni před sedlem kleji jak pohan, neboť dělám 2 kroky dopředu a 1,5 zpět.

V sedle docházíme ostatní, konečně se seznamujeme, odpočíváme a posilňujeme se. Zdeněk s kamarády šlapou stopu až na Konkordia plató (dobrá práce), kde už toho mají dost a staví stany. Naše čtyřka se drží plánu, a proto pokračujeme až těsně pod sedlo Jungfrau (3 471 m), kdy za silného větru, soumraku, únavy a hladu rozbíjíme tábor. Po několika doušcích kalvádosu, spíme jak polena. Následující den nás čeká jen necelých 600 m převýšení nalehko, takže si opět dopřáváme dlouhý spánek.

Ráno stále fouká, ale přesto kolem 9.00 vyrážíme s Janou směrem k Mönchu. Radim s Honzou se rozhodli pro odpočinkový den s plánem vylézt na vrchol Mnicha nebo společně na Jungfrau příštího dne. Cesta vede skrz obrovský a nevzhledný komplex Sphinxstollen, kde je přehršel různých obchodů, služeb a mimo jiné i observatoř a konečná stanice vláčku. Tady zjišťujeme počasí na další dva dny a pokračujeme mírnou urolbovanou cestou až pod nástup, kde si nasazujeme sedáky, mačky a vytahujeme cepíny.

První úsek je docela strmý a vede sněhem rovnou na ostrý hřeben. Začíná sněžit, tvoří se hustá mlha a v první třetině hřebene potkáváme poslední lidi jdoucí z vrcholu. Tady se navazujeme a postupně zdoláváme první, druhou a asi pátou délku ostré hrany, jde to docela fajn, stupeň se zvolňuje a bez větších potíží už v mírnějším sklonu ve vyšlapaném žlábku docházíme na vrchol za neutichávajícího větru a husté mlhy tak, že by se dala krájet. Fotky.

Dolů slaňujeme přes slaňovací tyče a až na malý problém s lepením sněhu na mačky, bezpečně scházíme ke stanům. Oblačnost klesla, začíná hustě padat sníh s deštěm a my jsme rádi, že jsme "doma". Radim s Honzou nám gratulují a sdělují, že dorazila i druhá partička, ale vzápětí se otočila na patě a scházela zpět. Následujícího dne sněží a fouká silný vítr, což je pro nás jasným impulsem k zabalení a sestupu. Jdeme stejnou cestou zpět až do kempu. V poledne se to protrhává a sluníčko společně s temnými oblaky nabízí hezké a dramatické scenérie – s focením nezahálíme!

Na ledovci Lang Radim nejprve zapadá po pás do úzké trhliny, která ústí do prostorné komnaty a potom vedle nás ještě spadnou dvě kamenné lavinky z vrcholu Schinhorn. Až na tyto drobné události, po nekonečném dni pochodu konečně dorážíme do kempu – sprcha – jídlo – pivo – oslava – nocleh – snídaně – odjezd – Ostrava – vana – jídlo z talíře – české čepované – všední život.