Hintergrat na Ortler

Původně se mělo jet na severní stěnu Wildspitze, pak se do toho vložil Honza a spekulovalo se o nějakých severních ledových stěnách v okolí Glockneru a nakonec Arnold přišel s tím, že jeho kamarádi jedou na Ortler na Hintergrat a my se přidali.

Ortler je kopec na kterém jsem měl dva pytle. Poprvé v lednu 94 nás přívaly sněhu pustily akorát do sedla Barenjoch (2 877 m), jako náhradním cílem jsme vzali za vděk, vedle stojící Baarenkopf (2 938 m - v italštině krásně M. del Orso) a jeli domů. O pár let později v dubnu jsme tu zase, tentokrát nás vánice sundala kousek nad Payer hütte. Loni jsme skupinu Ortler navštívili znovu, ale přímo vršek nebyl náš cíl. Takže tentokrát do třetice.

Výstup Hintergratem na Ortler není těžká cesta, ale není to ani normálka. Pár metrů je to za 4 a dost úseků mezi 2. - 3. st. UIAA. K lezení se člověk dostane až před vrcholem, kdy toho začíná mít dost (alespoň já měl). Cesta je to dost často lezena, v době našeho výstupu, bylo víc lidí na Hintergratu, než na normálce. V každém případě to chce lano a nějaké smyčky, nebo friendy (radši větší) na zajištění. Sestup taky není zadarmo, člověk je utahaný a i když je část sestupu zajištěna, najde se pár nepříjemně oklouzaných míst, kde se dá ulítnout.

V pátek kolem desáté vyrážíme, před sebou máme 630 kiláků a v sobotu kolem poledního jsme na místě. Cestou na Hintergrat hütte se dusíme ve vlastní šťávě. Jarda - náš meteorolog říkal, že bude teplo, ale s 20 °C nikdo nepočítal!!! Chata ten den otvírala a tak je trochu zmatek při ubytovávání. A ta doba než přinesou pivo. Na chatě jsme se potkali s trojicí, se kterou jsme plánovali výstup. Kluci jdou omrknout nástup, ale já zůstávám. Nějak jsem nezvládl to vedro a výšlap k chatě.

Spíme v čistém oranžovém povlečení. Ráno ve 3:30 chatařka nemilosrdně budí všechny, co jdou Hintergrat. Rozpatlávám ospalky s krémem na opalování a srkám čaj ze včerejška, zatím co nový vaříme do termosek. Vzhledem k tomu, že ostatní mají snídani přichystanou, zaujímáme s přehledem poslední místo v řadě asi dvaceti uchazečů o vrchol. Ani v noci teplota neklesla pod nulu, takže sníh je měkký. Stoupáme suťovým žlebem na hřeben a po firnu dál a výš, pořád udržujíce si asi hodinový dištanc od ostatních. Přichází lehké skalky s krátkým max. 3 UIAA úsekem a zase firnový hřeben. Ten končí na výrazné věži napravo od vrcholu.

Slaněním z věže jsme se dostali před první problém, pár metrů spárka asi za 4. Honza to přemlaskl bez báglu a v pohodě, já to ale viděl jinak, napřed jsem to zkusil volně, ale nakonec jsem to vyjel s jümarem. Vytáhnu bágly a pokračuji dál, zatím co kluci lezou spáru. Cesta pokračuje hřebínkem, který komplet jistíme. Na šest lidí máme tři lana. První dvojka zajišťuje hřeben a ostatní lezou po fixu, buď volně, nebo pomocí jistítka.

Nesehraností nám zůstává materiál a lana vzadu a čelní dvojka musí dlouho čekat na jejich přísun. Začíná narůstat naše zpoždění a smiřujeme se, že vrchol nezvládneme do poledne. Následuje další sněhové pole sníh je horší a horší, postupem dochází k drobným sesuvům. Dostáváme se pod výraznou trojúhelníkovou stěnu asi za 3 UIAA, tady natáhneme plnou délku. Další sněhové pole a zase stěnka, tentokrát poslední. Kolem třetí jsme všichni na vrcholu. Většina toho má už po krk. Po ledovci sestupujeme na bivak ve 3 300 m Přestože bylo v plánu sestoupit až na Payer hütte, nikdo nemá náladu se trmácet dál.

Ráno trošku lenošíme a pozorujeme českou dvojku, co leze severní stěnu Ortleru. Nejhorší mají za sebou. Pak jdeme ještě ohlédnout ledovcovou jeskyňku a sestupujeme na Payer hütte. Čekali jsme pohodový sestup, ale místa na skalnatém hřebínku byla oklouzaná a dost exponovaná, takže zase jistíme. Konečně jsme na "Payerce". Dáváme pivko a kecáme s Čechem - společníkem dvojky v "severce". Ti zatím dokončili výstup a sestupují na chatu. Navečer dorazíme k autu, uděláme piknik, opláchneme se v říčce a mažeme domů, ráno v osm mám být u zubaře.

» Nejnovější články, archiv