Grand Combin a Dent Blanche, Walliské Alpy

Když se řekne Walliské Alpy, každý si představí Zermatt a známý pohled Matterhornu, upravené chodníky se spoustou turistů, laviček na posezení a úhledných a často vysypávaných odpadkových košů. Možná právě proto jsme svůj zájem orientovali poněkud západněji.

Plán jsme si dali grandiózní, vyžadující skvělé počasí a dobrou kondici. Chtěli jsme projít od průsmyku Grand St. Bernard po několika ledovcích až k Matterhornu a cestou navštívit dva významné vrcholy Walliských Alp, Grand Combin a Dent Blanche. K realizaci jsme si vybrali začátek prázdnin a to se ukázalo jako optimální rozhodnutí. Jednak probíhalo mistrovství světa ve fotbale, a možná právě proto byly hory liduprázdné, a jednak nad Evropou již týden seděla tlaková výše.

Autem jsme dojeli do Bourg St. Pierre a během jednoho dne jsme nastoupali 1 800 metrů výšky údolím Le Valsorey do bivaku Mussu (3 661 m). Den to byl namáhavý, batohy s lany, stany, jídlem a mnoha dalšími pomůckami nás ubíjely a zvláště v závěru ledového žlabu bylo stoupání na předních hrotech maček značně namáhavé. Podle průvodce se jednalo o 8 hodin, ale my jsme dorazili až v 21:00 hodin.

Druhého dne jsme "nalehko" vylezli rozlámanou skalní hranou na předvrchol Grand Combin de Valsorey (4 184 m) a po sněhu jsme došli na hlavní vrchol Grand Combinu (4 314 m). Cesta je v průvodci klasifikována II. – III.stupněm obtížnosti a 6 hodinami. My jsme, jako již tradičně, dorazili na vrchol v 18:00 hodin a cestou zpět jsme se nechali inspirovat starou stopou, která vedla jinudy než jsme původně sestup zamýšleli. Do bivaku Mussu jsme se po překonání sedla a ledového žlabu dostali až ve 2:00 hodiny.

Po jednodenním odpočinku jsme pokračovali na východ dolů ledovcem Glacier du Mont Durand, do údolí Charmotane za využití mapy Kompass, která odvážně tečkovala sestupovou cestu, avšak o terénu poskytovala minimální informace, a švýcarské speciálky 1:25.000, kde cesta nebyla značena, ale byly zde zachyceny přesné vrstevnice a významnější trhlinová pole. Byla tam asi týden stará stopa, která nás zavedla až na okraj asi 100 metrového séraku. Dále jsme raději preferovali vlastní orientační schopnosti. V údolí Charmotane jsme přespali v bývalé salaši.

Dále jsme pokračovali opět na východ ledovcem Glacier ď Otemma přes dvě sedla Col du Petit M. Collon (3 292 m) a Col de ľ Eveque (3 392 m) na Ref. des Bouquetins (2 980 m), úsek celkem přehledný a snadnější než jsme očekávali. Chata obydlená čtveřicí Francouzů byla komfortně vybavena a vytopena. Nejprve jsme si uvařili, najedli se a potom jsme usoudili, že cena za nocleh je pro nás (dva učitele, studenta a nezaměstnaného) dost vysoká a začali jsme venku stavět stany.

Francouzi to zaregistrovali a ukázali nám ve druhé chatce palandu nad dřevníkem, kde lze spát zdarma. Ráno jsme za krásného počasí překonali dvě sedla Col du M. Brule (3 213 m) a Col de Valpine (3 568 m) a došli od západu k Matterhornu, tam jsme se stočili na sever a po dvou hodinách chůze jsme na moréně nedaleko od Cab. De la Dent Blanche postavili stany.

Na druhý den nám počasí přálo a proto jsme provedli obhlídku normální cesty na Dent Blanche klasifikované II. stupněm UIAA a časem 4 hodiny, abychom se mohli další den pokusit o vrchol. Ráno jsme vyrazili ve 4:15 h, rozednění nás zastihlo již na hřebeni. Pohledy na hlavní hřeben Alp od Monte Rosy přes Lyskamm, Castor a Pollux, Breithorn, Matterhorn a Dent ď Herens při východu Slunce a potom po celý den byly úchvatné. Kolem 6:30 h jsme se dostali do trojkového terénu v pevné skále dobře zajištěné NC. Po asi patnácti délkách následoval přechod na firn a po něm jsme došli asi ve 14:00 h na vrchol (4 356 m). Přes nedostatek času jsme půlhodinu věnovali focení, jídlu a kochání se výhledy a pak jsme zahájili sestup. Ke stanu jsme došli až po půlnoci. Následoval den odpočinku a potom čtyřdenní přechod zpět na západ k autu.

To víte, jsme třicátníci, mládí jsme prožili v Rumunsku a asi právě proto se nám Zermatt nebo Chamonix zdají trochu přecpány turisty, hotely, obchody… Ale i ve Walliských Alpách lze najít prázdnější doliny, třeba západně od Zermattu jsou čtyři.