Dachstein, lezení v okolí Adamekhütte

Masiv Dachsteinu je nejvyšší částí východní alpské oblasti ležící mezi Vídní a Salzburgem. Jeho nejvyšší vrchol Hoher Dachstein dosahuje výšky 2 995 m n.m. Okolí této poměrně snadno dostupné skoro - třítisícovky je rájem pro provozování snad všech sportů, které alespoň trochu souvisí s horami. Na své si zde přijdou lezci, horolezci, vysokohorští turisté, skialpinisté, lyžaři i cyklisté. Oblast Dachsteinu je snadno dostupná z dálnice. Je protkána sítí cest s horskými chatami. K nejznámějším chatám patří Simonyhütte pod Halštatským ledovcem a Adamekhütte pod ledovcem Gossauským. A právě v okolí Adamekhütte jsme podnikli akci, která vám může být příjemným tipem.

V několika internetových odkazech jsem se dočetl o prima lezení v okolí Adamekhütte. A k tomu, věřte nevěřte, kompletně zajištěných. Vzhledem k absenci mých praktických zkušeností s lezením v horách se mi zajiskřilo v očích, a řekl jsem si: "…to bude dobrý úvod…". Předpověď počasí byla velmi optimistická a tak jsme se kamarádem Honzou jali plánovat akci. Místo v autě doplnili kamarádi z Brna. Chtěli si potrénovat nějaké ty ledové a firnové terény před svou expedicí na Kavkaz. No a v kuloáru Eisrinne v severní stěně Torsteinu přece jen ještě ze zimy něco zbylo.

Tak si to jedeme známou cestou vstříc velehorám s cílem večer dorazit a ráno vystoupit k Adamekhütte. Nasnadě je známá varianta dojet na parkoviště u Gossauského jezera, tam přenocovat a ráno vystoupit 1 200 výškových metrů na chatu. Ale protože jsme dobrodružné povahy, zamítáme tuto úmornou cestu a volíme výstup přes sedlo Windlegerscharte (2 401 m n.m.) s následným sestupem k Adamkovi. Z mapy jsme vyčetli, že lze autem vyjet až do výšky 1 400 m n.m. a ušetřit tak nějakých 400 metrů výstupu.

Výstup na Adamekhütte

V noci dorážíme do spícího Ramsau a hledáme místo k přenocování. To nám poskytuje místní přístřešek supermarketu Billa. Ráno dojíždíme k odbočce silnice vedoucí do Windlegerkaru. Nadšené úsměvy "jak jsme na to s výstupem vyzráli" nám zmrazuje závora přes silnici s nápisem: "Besser 3 Euro geben als 3 km pendelen", nebo něco podobného. Nedá se nic dělat, nasedáme do místní dodávky, která nás za ona 3 Eura přesune o 400 metrů výše. Odtud už ale po svých se suťoviskem škrábeme do sedla, odkud vypadá Adamek už docela blízko. Což je samozřejmě naprosto bláhové zdání.

Po dlouhém sestupu na morénu ledovce a dalším výstupu, shazujeme ve tři odpoledne batohy ze zad u Admekhütte a přemýšlíme, zda-li má cenu se ještě vydat něco lézt. Ptám se chataře, dá-li se ještě nastoupit něco ve stěně nad chatou a dojít za světla zpět, což mi potvrzuje. Prý máme za tři hodiny vylezeno, a pak jen rychle slanit nebo sejít po sestupové ferratě.

Diagonale za 5+

Kluci vyrážejí obhlídnout nástup do Torstein Eisrinne 55(. My nastupujeme do osmidélkové cesty Diagonale za 5+. Lezení moc pěkné, skála pevná, lokrů minimum, no a nýtek co pár metrů. Prostě pohoda. Jenom se už nějak blíží večer a podepisuje se na nás únava z předešlého trmácení k chatě. Po čtvrté délce se rozhodujeme, že toho už dnes necháme a svištíme si to slaněním dolů. Kluci dorážejí od ledovce. Jsou nadšení lezením na stěnách ledovcových trhlin. Protože jsme neměli rezervaci, čekáme až se nám uvolní místa v jídelnách na lavicích, fasujeme deky a konečně se trochu prospíme. Bylo toho dneska dost.

Westgratturm

Další den ráno vyrážíme směrem Gossauský ledovec. Nebe je vymetené a zima třeskutá. Máme namířeno na Westgratturm, kde si chceme vylézt Bergführerweg. Deset délek za rekreačních 4+. Však jsme nepřijeli pro čísla! K úpatí stěny se musí vylézt nějaké výškové metry po bočním sněhovém poli na okraji ledovce. Pole je ráno úplně zmrzlé a mačky by se víc než hodily. Sklon není naštěstí tak závratný a tak bez pádu docházíme pod stěnu. Už jen převléct, uschovat pohory pod převis a hurá do první délky. Délky taháme střídavě a po šesté délce stojíme na obrovské polici. Po ní se chodeckým terénem přejde k dalšímu štandu. Nad námi se zvedá velikánská plotna šedobílého vápence. Přitahovala naši pozornost už při nástupu. Vypadá úplně hladce.

Náhoda tomu asi chtěla, abych natrefil na štand sousední cesty Plattenparadies za 6. Nevědouce, vysílám Honzu do prvních metrů šedého zrcadla. Po chvíli lamentuje: "..týýjóó, tady je to nějaký těžký...". Tvrdím mu, že to je nesmysl, že se mu to jen zdá, že to je za 4+. Honza traverzuje vpravo do naší původní cesty a já mu záhy přitakávám, že ta linie fakt nebyla za 4+. Zbývají nám poslední 3 délky po této parádní plotně. Plotna je dost ukloněná, tak si to "šlapeme ve stylu Helfštýn" na vrchol Westgraturmu.

Vrchol tvoří úzké ostří, na kterém se dá sedět jako na koni, a na obě strany máte pod sebou 300 metrů volného prostoru a ledovec. Fantastický výhled. Po svačině slaňujeme zpět k nástupu. Cesta k chatě rychle uběhla a při večerním vaření docházejí kluci z Torsteinu. Vypadají úplně zničení. Radek má navíc zafačovanou ruku, do které chytil zásah od padajícího kamene. V Eisrinně už prý moc ledu a firnu nebylo, tak to šli místy po skalách. Bylo to dost morálové.

Dnes se i pro nás udělalo v lagerzimmeru místo. Po luxusním noclehu na matracích ráno sestupujeme a vyrážíme zpět domů. Všichni skoro téměř v pořádku, za sebou pěkné polezení za prima počasí. Co si přát víc? Takže pokud si chcete zalézt v krásných horách a vklíněnce, friendy a bivaky nejsou vaši důvěrní známí, zajeďte si na Adamka. K chatě je to sice nějaký ten výškový kilometr... no, ale jsme přece v těch horách ne?

Popis oblasti

Adamekhütte

Adamekhütte. Chata Adamekhütte je otevřená pouze sezónně, obvykle od konce května do konce září. Mimo tuto dobu je k dispozici pouze zimní prostor - winterraum s kapacitou pouhých 7 míst. K jeho
otevření je ovšem potřebný AV klíč! V chatě jsou pokoje s 25 lůžky a pak společná noclehárna - matrazenlager s kapacitou «

Adamek je pěkná chata v majestku Alpenvereinu. Leží kousek pod ledovcem a výstup přes Gosauský ledovec na Hoher Dachstein se dá odtud zvládnout za nějaké 2,5 hodiny. Ale to, kvůli čemu jsme sem přijeli, je podstatně blíže. Od chaty se dá do hodiny, a často mnohem méně, dostat k nástupům lezeckých túr. V obtížnosti si lze vybrat od trojky až do osmičky, přičemž většina cest se pohybuje v obtížnosti od 4 do 6.

No a délka? Od jednodélkových v místním klettergartenu, přes desetidélkové cesty přímo nad ledovcem, po třináctidélkový "Gosausee Triatlon". Místní chatař Hans Gapp se činil a spolu s pomocníky vybavil spoustu cest fixním jištěním. Zamýšlel tím zřejmě přilákat větší počet lezoucích návštěvníků na chatu.

Kupodivu jsme ale během našeho třídenního pobytu žádné lezce neviděli, krom turistů a ledošrouby vybavených alpinistů zdolávajících Hoher Dachstein.

Nejvýznamnější sektory, kde můžeme tyto nýty a borháky vybité cesty najít, napočítáme čtyři. Hned za chatou se zvedá 300 metrová stěna Niedere Schreiberwand, vede v ní 9 cest, z nichž nejlehčí je Hüttenpfeiler 3-4 a nejtěžší Der schönne Hugo za 7-. Z chaty jste u nástupů za 10 minut. Další oblastí je Schreiberwandeck s pěti cestami. Nejtěžší je tu Goetterdaemmerung za 8. Naproti chatě na jihu vyrůstá krásný hřeben Hohe Schneebergwand se šesti věžemi. Lze tu lézt sedm jištěných cest od 4 do 7-.

Posledním významným sektorem je hřeben Schreiberwand - Gratturm s pěti cestami. Zde se dá naplno užít vysokohorské lezení, celou dobu vám bude dělat společnost kulisa panoramatu hřebenu Schneebergwand, mohutného Torsteinu a nejvyššího vrcholu Hoher Dachsteinu. Dole se zase leskne Gossauský ledovec. A navíc nemusíte až tak přemýšlet, jestli jste poslední vklíněnec či friend založili správně. Prostě to cvakáte a lezete si to nahoru po drsném kompaktním vápenci. Vezměte si s sebou 10 expresek, pro jistotu i nějakého toho vklíněnce. Stačit vám bude padesátka lano, slaňovací borháky jsou po 20-25 metrech. I když do hor pro jistotu lano dvojité, že. No a samozřejmě - na hlavu přilbu!

Literatura