Výlet na Slezskou Hartu a Kružberk

Mám dovolenou a večer když jdu spát tak uvažuji co sní udělám. V hlavě mě napadají různá místa kam by se dalo vyrazit, ale letos jsem už v našem okolí všude byl a tak nakonec zvolím Slezskou Hartu. Je to kousek dál, ale už mám letos něco na kole naježděno tak to nevadí.

Vyrážím brzy ráno. Jedu přes Nový Dvůr, kde míjím zdejší krásné arboretum a pokračuji do Hlavnice. Tady si udělám malou zastávku. Stavuji se u bráchy v autodílně. Prohodíme pár slov, řeknu mu kam mám v plánu jet a pokračuji dál a za zády slyším větu: "Ty jsi blázen, takovou štreku".

Cesta do Jakartovic, Slezská Harta a Velký Roudný

Z Hlavnice vyrážím směrem na Bratříkovice. Kousek před touto vesnicí odbočím na Jakartovice. Do Jakartovic se jede pěkně z kopce, tak si to vychutnávám, protože vím, že za chvíli to bude naopak. Z Jakartovic si to namířím na Bohdanovice. Cesta je to trošku náročnější, jde o zdlouhavý stoupák lesem. Ale jede se docela příjemně.

Dorazím do Bohdanovic a stoupám dál do kopců až překonám horizont a již se klesá k Slezské Hartě. Tady přijedete na křižovatku. Doleva na hráz, doprava Leskovec nad Moravicí. Jedu nejdříve do Leskovce. Přijedu do vesnice a sjedu ke zdejší zátoce Slezské Harty. Je to hezké klidné místo. Kotví tady loďky a nad zátokou se tyčí kostelík s hřbitovem. Na druhém břehu se zrcadlí Velký Roudný. Velký Roudný je vyhaslá sopka naposledy činná asi před dvěmi miliony lety.

Zátoka mi připomíná jedno místo v Chorvatsku. A zdejší atmosféra klidu to jen podtrhuje. Zakotvím tady na terase zdejší restaurace a kochám se tím pohledem a atmosférou. Dám si jedno a pokračuji dál. Nejdříve zajedu ke kostelíku a na hřbitov. Opět mi to připomíná to místo v Chorvatsku. Prostě kostel, hřbitov a pod tím malebná zátoka s loďkami. Chvilku koukám a pak jedu dál podél břehu přehrady. Zvažuji, že bych ji objel celou, ale po pár kilometrech to vzdávám, protože si na to netroufám. Cestu zpět mám naplánovanou přes Kružberk a dál přes Hradec nad Moravicí. A s objetím celé přehrady, jejíž část končí skoro u Bruntálu, by to byla těžká dřina. Takže se vracím zpět do Leskovce nad Moravicí. Projedu vesnicí a mířím na hráz přehrady kam po chvílí dojedu.

Po malém odpočinku přejedu na druhou stranu hráze, prohlednu si informační tabule a dál se chci zpustit pod hráz. Tady je zákaz vjezdu cyklistům. Tak jdu dolů pěšky, snad to nevadí. Zespod vypadá toto dílo ještě více megalomansky. Je to obrovská sypaná hráz. A když si představím co by se stalo, kdyby povolila, tak odtud raději mizím. Tahle přehrada se měla napouštět dvanáct let, ale díky povodním tuším v rove 1997 se naplnila za pár týdnů, což zachránilo vesnice a města na řece Moravici před jistou zkázou. A nikdo neví jak by na ty masy zareagovala přehrada Kružberk, která leží níž a na kterou nabírám směr.

Kerhartice, Kružberk, Kružberská přehrada

Od Slezská Harty jedu tedy na Kružberk. Cestou musím překonat cestu, která vede na Olomouc. Když jsem tou cestou jezdil na vojnu, tak tady stával kostel. Dnes už tady není, totálně podlehl zkáze a jeho trosky jsou zarostlé někde v křoví. Cestu do Olomouce jen přejedu a jedu dál směrem na Kerhartice. Nepříliš kvalitní cesta lesem mě přivádí do malé osady a později na cestu, které už vede na hráz Kružberské přehrady. Tu kdysi proslavil seriál Velké Sedlo v hlavní roli s Pavlem Novým. Než k přehradě dojedu tak musím překonat ještě nějaký ten kopec. Teče ze mne jako z konve. Nadávám sám na sebe, že se takhle dřu, ale vím, že bez toho neumím být. Přepadá mě žízeň a hlad. Všechny zásoby už jsem spotřeboval.

Přijedu tedy na hráz Kružberské přehrady. Udělám tady pár fotek a jedu kousek zpátky. Tady odbočím na cestu, která mě přivede pod hráz. Na další zajímavé místo. Je tady skála na které cvičí horolezci. Myslím si, že tuhle skálu zná snad každý i slavný horolezec, protože o ní mluví ve svých dokumentech. Navíc ve skále je jeskyně, která taky stojí za shlédnutí. Ale není moc čistá. Kousek za skálou je restaurace, kde si dám oběd a říkám si, že teď po tom jídle bude těžké dostat se opět do tempa.

Jánské Koupele, Melč a Hradec nad Moravicí

Přijíždím do vesnice Kružberk a po stezce pokračuji do Jánských Koupelí. Po nemalém stoupání lesem opět sjíždím k řece Moravici. Překonávám pár vyvrácených stromů, kterých je poslední dobou v těchto lesích opravdu nespočet. Poté dojedu na asfaltku, která mě již přivede do Jánských Koupelí. Místa, kde to kdysi žilo lázeňstvím, ale dnes už to tady jen chátrá.

Jánské Koupele projedu a jedu směrem na Melč. Míjím zdejší známe místo Holubici. Dále mě čeká drsný stoupák až nad Melč. Připomínám, že teplota vzduchu je kolem 30 stupňů. No lije ze mne jako z bouřkového mraku. A v tom slyším zvuk pro cyklistu nepříjemný csss, cssss. Nadávám. Píchnul jsem. V polovině stoupání odbočuji do lesa. Najdu stín a pouštím se do opravy. Oprava defektu nebývá problém, je to otázka pár minut. Problém je v tom, že ze mne teče voda jako ze sprchy a vše mi klouže z rukou. A do toho mraky otravných komárů. Chvíli vyčkám až se srovnám a vyrážím dál. Vyšlapu kopec. Spustím se do Melče a tady se rozhoduji, že dál pojedu přes Demoradovice do Hradce nad Moravicí. V Demoradovicích má totiž chatu, můj bratranec. Říkal jsem si, že tam snad bude a dáme řeč. Bohužel tam nebyl. Tak jsem pokračoval dál na Hradec. Nejdříve sjezd serpentinami do Žimrovic a pak rovinka přes Císařské louky na Hradec n. M.

Tady se osvěžím v restauraci na hřišti, trošku se divím tomu,že si mě lidé nějak moc prohlíží. Říkám si že asi vypadám ztrhaně po té štrece. Zvednu se jedu dál po cyklostezce, která vede do Opavy. No a z Opavy naberu směr Stěbořice, kde jsem doma. A když přijedu domů tak v koupelně zjišťuji proč ti lidé tak koukali. Při opravě defektu jsem se nějak zamazal i v obličeji. Musel to být hrozný pohled. Ale to nevadí. Já jsem prožil krásný den, který jsem završil napsáním tohoto článku. Sportu zdar a cyklistice zvláště. Po malých úpravách trasy se tento výlet dá uskutečnit i autem, takže všem doporučuji.

» Nejnovější články, archiv