Krajem Podorlickým na kole

Dnes vás pozvu na projížďku krajem, který postrádá dramatických tvarů, zato nepostrádá příjemné atmosféry a milé krajiny. Podhůří Orlických hor je zvlněno do mnoha kopečků, mezi které člověk od dávných dob a po chvíle zcela nedávné zasadil mnoho stop své činnosti, za kterými se sem rozhodně vyplatí vyrazit. Naši cyklistickou výpravu, která nezabere více než dva dny, započneme ve městě Králíky a ukončíme ve vesnici Doudleby o mnoho kilometrů dále.

I když by Králíky stály samy o sobě za půldenní návštěvu, vyrazíme ihned po příjezdu z náměstí po silnici k jihu, směrem na Červenou vodu a Štíty, abychom nenarušili náš časový plán. Po levé ruce budeme mít kopeček s kalvárií a kostelem sv. Trojice, po ruce pravé dlouhý a jen mírně zvlněný hřeben Suchého vrchu a za zády? Tam se bude tyčit třetí nejvyšší pohoří naší malé republiky – Králický Sněžník.

Z vesničky Červená Voda zahájíme nejhorší stoupání na celé trase našeho výletu. Nespočet serpentin hlavní silnice vede do Červenovodského sedla ve výšce 815 m nad mořem. Hřebenem mezi Bukovou horou a Suchým vrchem prochází zeleně značená stezka. Protože jsme však na kolech, využijeme pro přístup na vrchol zásobovací asfaltku, která značku vedoucí přímo po hřebeni kopíruje. Les už působí horským dojmem, protože je řídký a podrost tvoří vysoká tráva. Na Suchém vrchu je chata i rozhledna, ne vždy ovšem fungují oba objekty pro veřejnost. Zde asfalt končí, a proto dále již můžeme postupovat jen po značených lesních cestách a stezkách, které jsou místy tak rozbité, že se kola musí tlačit. Přes Bradlo se skalkou na vrcholu sjedeme na rozcestí pod vrcholem Bouda, kde uhneme doleva na cestu vedoucí k dělostřelecké tvrzi Bouda.

Dělostřelecká tvrz Bouda je jedním z nejlépe dochovaných objektů československého pohraničního opevnění budovaného po roce 1935. Dnes jej již nespravuje armáda, ale sdružení lidí, kteří neváhají pro zachování našich pohraničních pevností obětovat nemálo ze svých prostředků i volného času. Hodinová prohlídka tvrze nabízí dvoukilometrový pochod podzemím vrcholu Bouda až do objektu výsuvné dělostřelecké věže na jeho druhé straně, která je otočena směrem k hranicím, tedy potenciálnímu nepříteli. Před vstupním objektem podzemní tvrze stojí ukázky dobové vojenské techniky.

Zelená značka pokračuje z hor dolů do doliny Tiché Orlice. My se vydáme proti jejímu proudu a přes Mladkov začneme stoupat na návrší Adam, kde se nachází další vojenské opevnění z dob 1. ČSR, tentokrát bohužel nepřístupné veřejnosti. V sedle je turistický hraniční přechod s Polskem. Přes České Petrovice následuje dlouhý sjezd kolem chaty na Čiháku k Zemské bráně.

Zemská brána je průlom Divoké Orlice do českého území a její údolí od hranic až po Klášterec nad Orlicí je cyklistickou lahůdkou. Trasa kolem mělké řeky začíná u kamenného mostu a po přenesení kol přes skalky již vede pohodlně spolu s naučným chodníkem (území je přírodní rezervací) kolem mnoha skalních útvarů, malého pěchotního bunkru a pře Pašeráckou lávku až o Klášterce. Za Kláštercem již jen jedeme kolem horské přehrady Pastviny a vybereme si po dlouhém dni některý z autokempů pro nocleh a odpočinek do druhého dne. První den trasa měří asi 55 km.

Druhý den vyrazíme po mostě nad přehradou po silnici do Žamberka, což je pěkné maloměsto vhodné alespoň ke krátké zastávce. Z náměstí se budeme držet modré značky, která nás velmi pohodlným terénem kolem řeky a železniční trati přes pole a lesy dovede do vsi Litice. Zde je na ostrohu nad meandrem řeky Divoká Orlice zřícenina hradu z konce 13. století. Hrad se zachoval do té míry, že je na něm zřízen prohlídkový okruh a není možné se zde pohybovat zcela volně. Každopádně se jedná o jeden z těch zachovalejších kousků středověkého stavitelství a díky poloze v pěkné krajině se jedná o oblíbený cíl turistů pěších i na kolech.

Z Litic je to coby kamenem dohodil do Potštejna, vesnice s další zříceninou. Cesta však není vždy zcela jasná a orientaci je třeba věnovat na tomto úseku větší pozornost než obvykle. Zatímco hrad Litice byl zastřešený a působil tak poměrně zachovalým dojmem, hrad Potštejn je již nefalšovanou zříceninou, proto zřízení prohlídkového okruhu s průvodcem i zde již zaráží. O zaplacení vstupného nejde, každý přece rád přispěje na údržbu našeho kulturního dědictví, ale povinnost pohybovat se po areálu ruiny se skupinou a průvodcem je podivná. Většina turistů by dala přednost volnosti pohybu a možnosti se zastavit na libovolně dlouhou dobu tam, kde je to zrovna zaujme.

Z Potštejna nepokračujeme dále po silnici, ale raději po žluté značce, která vede pohodlným terénem a vyhýbá se dopravnímu ruchu. Po chvíli dojedeme do Doudleb nad Orlicí, kde mají pěkný renesanční zámek, ve kterém se v minulosti nacházelo muzeum krajky, ale dnes již návštěvníkům nabízí "standardní" zámecké interiéry. Každopádně se však jedná o architektonicky zajímavou stavbu umístěnou v malé parčíku. Dnešní etapa měřila rovněž 55 km a protože návštěvou dalších památek regionu, kterých je zde opravdu hodně, by hrozilo přepamátkování sebe sama, raději putování podorlickým krajem ukončíme.