Toulky kolem Želivského kláštera

Horké léto lze odpočinkově ale také docela zajímavě prožít na západním okraji Českomoravské vrchoviny (Křemešnická vrchovina), v kraji kolem Želivu. Je pro to mnoho pádných důvodů - zdejší známý klášter je historicky velmi významný a v okolí jsou i další památky, v těsné blízkosti je plno vody na koupání, rybaření, vodní sporty atd.

Vodní nádrž Želiv nebo též Trnávka, vyrovnávací nádrž na Želivce a vodní nádrž Sedlice, do zdejšího kraje zasadili tvůrcové jedné české komedie osudy svých hrdinů (…se odstěhoval do Humpolce, …rodiče jsou až z Kojčic u Pelhřimova…) a velmi důležitý je také fakt, že tento kraj je moudře zkultivován nápoji přítele Bernarda a na správných místech lze narazit i na produkty, které se opět vaří podle dávné receptury mlsných mnichů. Ale vše popořádku.

Dobrým místem pro start (i cíl) poznávacího cyklookruhu je prostranství (něco jako nádvoří) v areálu kláštera, které je volně přístupné. Zde se stačí postavit, rozhlížet a pokusit se nasát něco ze zbytku atmosféry starých časů, která se zde aspoň částečně zachovala.

Člověk zde stojící by si měl uvědomit, že zde opravdu kráčela historie, neboť klášter byl založen r. 1139 (!) Soběslavem I. a původně sloužil benediktinům, o několik let později se zde usídlili premonstráti a tento řád s určitými dějinnými peripetiemi zde sídlí dodnes. 1420 a 1424 - samozřejmě terčem dobyvatelských a ničitelských choutek husitů, v 18. století poslední významné úpravy v duchu tzv. barokní gotiky, které zrealizoval expert nejpovolanější - Jan Blažej Santini.

Součástí areálu jsou dva kostely Narození Panny Marie a Sv. Petra a Pavla (také z r. 1139) a vcelku netradičně i tzv. Trčkův hrad. Tento hrad byl jako pozdně gotický vystavěn r. 1468 a s využití klášterních zdí sloužil opatovi jako obranné centrum. V polovině 16. stol. byl renesančně přestavěn, ve 20. století vyhořel a později v "divných letech" sloužil (a samozřejmě i celý klášter) jako lazaret, dívčí škola, psychiatrická léčebna, internační tábor pro nepohodlné řeholníky i řeholnice. Dnes už celý areál postupně prochází rozsáhlou rekonstrukcí a od 8.2.2010 je vyhlášený Národní kulturní památkou.

Není bez zajímavosti, že v jedné z bytovek přímo v areálu a patřících také dnes klášteru žije i populární zpěvačka Naďa Urbánková. Samotný Želiv, obec na soutoku Želivky a Trnávky (405 m n.m.), kdysi také zřejmě přitahovala pozornost významných osob, působili zde nebo aspoň přebývali Gustav Mahler, Bohuslav Martinů, Josef Čapek a je považován za rodiště významného husitského kazatele Jana Želivského.

Dost bylo ale historie, je třeba zavelet do sedel a vyrazit na kole poznávat malebné okolí. Zajímavostí Želivu je i to, že "leží v dolíku", proto na všechny strany to "hned stoupá". Takže nejprve na jihozápad, cestou jsem si nemohl nechat ujít prohlídku (dnes bohužel suchého) umělého vodáckého slalomářského kanálu, podle množství a charakteru překážek je jasné, že pokud se otevře správné stavidlo u přehrady, voda zde solidně běsní.

Rychlý sjezd a již je zde dost netradičně vybudovaný velmi nízký most a komunikace přes přehradu Želiv. Všude koupající se rekreanti, experti líčící nástrahy na neopatrné kapříky, cejny a candáty. V Červené Řečici na druhé straně přehrady každého určitě zaujme chátrající objekt doposud ale malebného zámku, původně arcibiskupského hradu, dodnes vyzdobeného krásnými sgrafity.

Asi by se měl stát zázrak a objevit se finanční obnos určený k záchraně pěkného objektu (ale vím, že na takový zázrak čeká velké množství dalších fantastických objektů)… Odtud vede dál cesta malebnými vesnicemi se zajímavými výhledy na nižší partie Českomoravské vrchoviny, hlavně uzoučkými okreskami, pro občasné zpestření zemědělskými cestami nebo po KČT - éčkách. Takže Popelištná, Brtná - odtud na západ po žluté až k silnici, po ní na jih do Svépravic.

Dále na jih přes Pobistrýce (přemýšlím o původu jména) a Krasíkovice, dál na jih už nepojedu takže po červené přes Poříčský Dvůr až do Kojčic, odkud jak je známo z již uvedené české komedie pocházeli rodiče jednoho žáka, kteří měli jezdit na třídní schůzky… Z Kojčic nejprve po zemědělské, později i po normální silnici tentokrát již na sever znovu do Svépravic.

V následující vesnici - Sedlici, jsem si udělal malou odbočku k hrázi Sedlické přehady. Ta je zajímavá i tím, že se v ní smíchají vody Hejlovky a Hejnického potoka, ale z přehrady už vytékají jako Želivka… Zpět do Sedlice a odtud po červené údolím Želivky a později i podél vyrovnávací nádrže výjimečně pěkným údolím, kde si člověk opravdu chvílemi připadal jako u kanadského jezera.

Pěkné pasáže i pro horské kolo, kupodivu velmi málo lidí (buď se jinde koupali, nebo chytali ryby a nebo nejčastěji vzhledem k horkému počasí v hospodách popíjeli zde nejrozšířenější kvalitní produkt). Taky bych si někde dal, ale nejprve musím dojet do Želivu a potom mám plánu objet ještě jednu vychytávku a až následně budu teprve řešit tu těžkou otázku - na které.

Kolem další dnešní přehradní hráze, pěknými pasážemi v lese, pode mnou klikatící se Želivka s pěknými peřejkami. Sem tam chata, jsem rád, že je jich zde kupodivu vzhledem ke kráse zdejšího údolí velmi málo a proto krajina není těmito typicky českými objekty zdevastovaná. Již je zde opět Želiv, hrdinně odolám svodům zdejších opravdu útulných restaurací (obzvláště v podvečer horkého letního dne) a vyrazím ještě na sever směr Vitice.

Dávám pozor a asi po kilometru odbočím vlevo tedy na západ na zemědělskou účelovou cestu směr Kameník, což je malá osada pod lesem. Tady si opět dávám pozor, neboť nesmím minout další polní cestu tentokrát na jih, na tu jsem dostal typ od jednoho domorodce (jak jinak než u piva), a že si tam mám zajet až k Božím Mukám - tzv. Kalvárii, zaručeně je odtud krásný výhled do údolí a na klášter.

A taky ano, kousek od sakrální stavbičky mám pod sebou celý klášter jako na dlani, vidím krásné okolní zalesněné kopce, romantický soutok Želivky a Trnávky, okolní vesnice. Trochu jsem poseděl a vyrazil zpět po polničce, dál přes Bolechov jsem dnes uzavřel příjemný 53 km dlouhý okruh v jedné příjemné želivské restauraci u daru přítele Bernarda.

Ještě dlužím vysvětlení, jak je to s těmi produkty podle receptury mlsných mnichů. Ve středověké historii kláštera se vyskytli tři významní muži - opati. Gottschalk, Castullus a Siard Falco. Nikdy už se nedozvím, jací ve skutečnosti byli, ale docela určitě vzhledem k těžké době, ve které žili, to neměli s řízením kláštera jednoduché.

A tak mi připadá jako docela dobrý nápad, že tři druhy vynikajícího čtrnáctistupňového piva (černého, medovinového a višňového) byly pojmenovány po těchto třech prelátech. Domů jsem si dovezl několik lahví tohoto piva, dnes už mi zbyly pouze nálepky na památku. Občas se na ně podívám a přemýšlím, jestli se ještě někdy do tohoto kraje podívám…

Doporučuji každému tulákovi romantikovi, který se vypraví např. do Posázaví, udělat si čas i na tato místa, okolní krajina je opravdu přívětivá jak k pěším, tak i k bikerům. Dobře se dá v ní orientovat podle množství map a průvodců, kteří jsou vzorně zpracováni na každé návsi. Logickým způsobem dopravy do těchto míst je např. využití D1 a sjezd na exitu u Humpolce.