Na kole skoro z Prahy až na západ, cykloturistika po Česku

Přes Rakovník, Plzeň, Stříbro a Lázně Kynžvart

Na tento výlet vyrážím z práce kolem 20. hodiny, takže o cyklostezkách z Prahy (z Horoměřic) na západ k Lánské oboře nemá moc smysl se tu rozepsávat. Snad jedině že silnice byly v tuto dobu vcelku prázdné a noc teplá… V Unhošti otevřený vietnamský krámek do pozdních hodin a tak trošku zajímavější etapa i s hvězdama nad hlavou. Tam taky někde končím a složím hlavu.

I. Horoměřice - Rakovník - Jesenice - Rabštejn - Manětín

Po ránu je mlha ale vcelku teplo. Pokračuji Lánskou oborou po silnici 116 cyklostezka 201. Hned mě potká cykloštěstí v podobě pána, který stojí dole v příkopu u kola a něco zoufale opravuje. Půjčuji mu lepidlo atd… Že se dočkám odměny za takovou normální záležitost mě vcelku překvapuje, ale neodmítám… na cestách se vždycky hodí. Tak tolik o cykloštěstí a teď zpět k Lánské oboře.

Průjezd Lánskou po 201 patří rozhodně k zajímavým úsekům, vede sice po větší silnici, která ale mám dojem, nepatří pořád k frekventovanějším, zvlášť ne teď po ránu. Z mlhy se mi otevírají hlubiny lesa. Pokračuji přes Amálii, krásný cyklokopec takhle po ránu (stále 201), teprve těsně před Rakovníkem se najede na silnici s hustějším provozem.

Čtěte také: Na kole kolem České republiky, cyklovýprava za pár korun

Rakovník už je přímo pod dohledem slunečního jasu až z toho začínám dostávat takovou línou ranní procházecí náladu. Tak zamykám kolo kdesi na náměstí a postupně obcházím krámy a provádím kaufen i prohlídku městských bran atd. Překvapuje i otevřený cykloservis přímo na náměstí, který ani nevypadá jako vysavač peněženek.

Na nádraží sichruji zpáteční lístek z Plané. Prodavačka je vcelku vtipná a můj požadavek na lístek Planá - Praha bere jako svého druhu extrémní situaci, která může na nádraží Rakovník nastat jen jednou za… Působí to spíš jako kdybych po ní chtěl lístek z Moskvy. Ale nakonec dostanu jak lístek tak i vodu.

Zpět k cyklocyklům a cykloinformacím. Přímo z Rakovníka vede cyklostezka 351, která vás protáhne celým Jesenickem (konkr. Jesenice - Žihle - Rabštejn - Manětín). Nejedu ji poprvé a škoda o tom psát, projeďte si ji. Ve středních Čechách se jedná prozatím o jednu pro mě z nejlepších výletních oblastí, možná právě díky tomu, že je neobjevená. Jesenicko a povodí Střely. Pro každého kdo má rád bludné kameny rozvalené v lesích, výhledy do nesčetných údolí, neustále kolem dokola přítomné rozpadající se baroko a doteky opuštěnosti.

Cyklotrasa 351 vás myslím protáhne opravdu vděčně. Upozornění se týká pouze toho, že trasa často vede ehm… ehm… lesními cestami, které jsou od ehm… ehm… tahání dřeva nepodobné čemukoliv co by se mělo nazvat cyklostezkou. Ovšem toto upozornění platí spíše pro ty, kteří si jako já naloží na svoje trekové kolečko plné brašny a spacák a pak se bojí při každém kameni o osmičku. Jinak samozřejmě vše lze objet i po silnicích a myslím, že tím rozhodně o nic nepřijdete.

Turisticky nejvděčnější záležitost je samozřejmě Rabštejn nad Střelou. V jeho okolních lesích se nachází takové ty chatičkové tábory pro mládež. Zřejmě z dob nedávno minulých. Ale pozor, stále velice udržované a využívané. Tak doporučuji všem nostalgikům po pionýrských dovolených.

V Rabštejně si dovoluji jedno cyklokafe v hospodě s terasou a výhledem do okolních lesů. Přichází i skupinky nějakých trampů, který se celkově zjevují zvláště v okolí Rabštejna. Piju kafe, je tu příjemně, ve dvoře pode mnou pobíhá množství obtloustlých slepic. Rabštejn má pořád výhodnou pozici. Je svým způsobem turistický, ale zároveň tu nenajdete předražené hospody číhající na majitele luxusních aut. Čas se tu prozatím zastavil.

Z Rabštejna pokračuji na Manětín po silnici 206 přes Stvolny. Opět velice cyklovděčná nefrekventovaná záležitost s výhledy. Za vašimi zády se třeba pěkně zvedá kopec Vladař. Manětín je krásný a barokní, ale zavřený a opuštěný. Z Manětína vyrážím trochu na blind.

Cyklostezka, která by měla vést přes Lipí se mi kdesi ztrácí a tak vláčím kolo terénem. Lze taky použít cyklotrasu 35, která odbočuje kousek od hlavního tahu 205 a vede téměř tím samým směrem. Já na ní najíždím v lesích Přírodního parku Manětínsko, které jsou tedy opravdu hluboké. Ukrývají jistě mnoho věcí, třeba studánku s železitou vodou.

Cyklostezka je tedy taková... kameny a tak, ale zase vás protáhne. U hájovny Dvůr Liběnov drasticky rychle vyměňuji píchlou duši, protože se blíží bouřka a já jsem úplně uprostřed lesa. Jinak podle zdejšího cyklorozcestí vede trasa 35 až do Plzně - nevím-neznám-ale. Zřejmě se může jednat o vcelku dobrý cyklopříjezd. Já chci ještě vidět Plasy a tak po dokončení zbytečně drastické opravy odbočuji směr Hvozd. Hřmí, ale z oblohy nic nepadá. Jedu lesem a zdejší borůvčí vypadá velice interesantně, škoda že je tak brzy.

Vesnice Hvozd poskytuje nádherné výhledy. Sedám si chvilku na zastávku, protože údolí směrem Plasy je celé v mraku. Sedím a koukám na sever a nakonec se pokusím o jeden výpad směr Osojno, ale výhrůžný blesk přede mnou mě odradí. Vracím se směr Hvozd a až někam zpět do Manětínských lesů, ve kterých přespávám. Po celou noc je klid.

II. Plasy - Plzeň - Stříbro - Chodová Planá

Ráno je zamlženo pořádně a já někde potratil zadní blikačku… Tak na sebe házím aspoň popelářskou vestu. Vyrážím přes Osojno směr Plasy. Trasa to bude zřejmě pěkná nicméně pro mě po ránu úplně zamlžená takže nevím. Trošku mě děsí stav silnice, po které přijíždím.

Objíždím ohromný barokní areál, který je ještě stále z větší části v rozkladu a v mlze. A jelikož mám být za hodinu v Plzni volím silnici směr na Rybnici, Kaznějov a Třemošnou, která není náročná a směrem do Plzně vede z větší části z kopce. Ale přeci jen se jedná o jeden z hlavních tahů, i když teď v neděli po ránu nijak přeexponovaný. Nedoporučuji, do Plzně se určitě najdou lepší cesty.

Pilsen se jakž takž projet dá. Překvapuje mě větší množství bezdomovců a vůbec atmosféra zvláštní antikvality městského života. Jako byste smrskli Prahu ale všechno negativní nechali. Na nádraží mám treffen s cyklokamarádem a vyrážíme z Pilsen stále na západ. I když vymotat se z Pilsen není zas taková legrace.

Bereme to instinktivně. Máme jet směr jakýsi Dinopark. Pak někde natrefujeme turistickou zelenou značku a necháváme se vést příplzeňským lesíkem až do Malesic. Odtud pokračujeme na Město Touškov (bohužel neuvěřitelně rozpadlá záležitost). Zabočíme do Kozolup a kousek po hlavním tahu 605 do Bdeněvsi, kde najíždíme na zelenou značku podél Mže do Plešnice a Pňovan - dobré výhledy směr západ. Cyklostezka nás vede k nádraží Pňovany, odkud pokračuje lesem až do Stříbra.

Před Stříbrem lze zahlédnout řadu Bunkrů a taky štolu Michael. Nám to ale nedá abychom ještě v lesích nezabočili na trať do Konstantinovek a nedošli po ní kousek k mostu nad Mží, odkud lze pořídit krásné fotky se skálami vznášejícími se nad hladinou. Když tu ejhle, parta lezců pod námi leze na pilíř a provádí z něho experimentální skoky. "Děláme vejškovky" s rozmáchlou sebejistotou říká jeden z nich a pak zase zalejzá pod železniční trať a dál se věnuje experimentálním skokům z mostního pilíře vstříc hladině. Pořizujeme fotky a padáme do Stříbra.

Stříbro určitě stojí za prohlédnutí. Vypadá to, že zde zrovna nešetřili a náměstí má kupodivu vkusně vyřešené osvětlení. K dominantě patří zřejmě radnice s renesančními sgrafity. Vstupní brána ve zbytcích městského opevnění také stojí za povšimnutí.

Ze Stříbra se nedržíme žádné cyklostezky. Jedeme výpadovkou 230 na Těchlovice. Silnice ještě ve Stříbre vyšplhá do menší serpentiny, z níž je pak krásný fotografický výhled na celé historické centrum. V Těchlovicích odbočujeme na Otročín - opět dobré výhledy. Tam najíždíme na cyklostezku 213, která padá pěkně dolů ke Mži do vesnice Svojšín, kde mi okamžitě padne do oka poloskrytý a polospravený zámek. Až z toho dostávám chuť na prozkoumání zámeckých stěn.

Z přilehlé zahrady už nás bedlivě pozoruje zdejší sympatická zámecká paní. Vstup za 30 Kč a pozor! Na zámku se nabízí i ubytování za pouhých 150 Kč. Průvodce odmítám, což trochu posmutní zámeckou paní. Nejde mi o to nechat se zavalit informacemi ze šlechtické historie, ale chci si jen nachvíli zameditovat mezi zdmi rozpadlého času. A těch pár přístupných interiérů ve Svojšíně opravdu zavání něčím takovým. Samozřejmě nejedná se o žádný Karlštajn či Konopiště, o to víc osobitějšího kouzla to má.

Zdejší kraj, jak se z výstavky dozvídám (i když stačí se jenom koukat kolem) se jenom hemží po různu rozpadlými šlechtickým sídly a to v různém stavu, někdy v hrůzném… No ale to už jsou holt stopy času. V zahradě ještě vysedáváme a hřejeme se u čaje a klábosíme se zámeckou paní.

Ze Svojšína pokračujeme po cyklostezce 2222 která nás provádí strmýmy zalesněnými svahy podél řeky Mže. No opět se jedná o terén lesnické cesty ale okolí stojí za to. Cyklostezka navazuje na další č. 2205, která pěkně vystoupá k rozcestí Nad Záhořím odkud se nabízí výhled s popiskem "best off" především na údolí Kosího potoka a Mže a při dobré vyditelnosti i na vzdálené kopce Českého lesa.

Cyklostezka dále zahýbá do vesnice Třebel - kde nám cestu přeběhla nefalšovaná pravá liška - a pokračuje kousek po silnici 230 ze které vzápětí zase mizí. My ale, už opravdu řádně vyklepaní z cyklostezek, které sice vedou pěknými úseky, ale terénem vskutku nevalným pro naložená kola, se vzdáváme dalších lesních úseků a jedeme po silnici.

Ta se vyšplhá do pořádných serpentýn. Zajímavé je, že úseky vcelku dost široké silnice jsou ještě sem tam vyzdobeny kočičíma hlavama - a pak pokračuje už příhraniční samotářskou krajinou až do Plané. Provoz je minimální a výhledy výborné. Především pak na za zády dominantní Vlčí horu.

V Plané se napojujeme na silnici 21, která tedy rozhodně nepatří k žádným cykloromantickým záležitostem. Provoz je zde hustý a kamionový, ale až do Chodové Plané vede cyklostezka podél silnice. A do Chodové Plané na popud mého cyklokamaráda spěcháme, protože se zde nachází onen legendární Chodovar a restaurace ve skále.

Chodovarská skalní restaurace patří rozhodně k místním turistickým nebo snad spíš zájezdovým extra pointům. Vsadím se, že se tu staví každý autobus naložený němci z blízkého pohraničí a nebo rusy z blízkých Karlových Varů. Pro mě to bylo trošku jako zjevení v krajině pohraniční odsunutosti a Nguyenů (majitelů všech místních potravin) se tu najednou posadím jak v Praze U Pinkasů. Tomu odpovídají samozřejmě i ceny i total perfekt obsluha.

Takže… no každý podle toho co chce… já osobně říkám - stačilo jednou. Navíc tu tedy nenápadně napíšu, že v restauraci na náměstí - mám dojem Hotel Slunce - točí Chodovara za mnohem levnější ceny (autor stejně není pivař), ale zas máte zakouřeno no. Navíc přes den je na náměstí otevřen obchod, ve kterém prodávají Chodo lahvové plus nějakou místní minerálku a to vše neuvěřitelně levně.

Pro přespání si vybíráme místní nádraží, zvlášť když si všimneme, že na poměrně nízkou plochou střechu vede žebřík a spát na střechách je náš oblíbený sport. I tentokrát by bylo dobré, kdyby nezačalo pršet. No tak to jdeme dospat do nástupních a výstupních budek.

III. Přes Slavkovský les - Lázně Kynžvart - po svazích Českého lesa zpět do Plané

Budíme se do poměrně zataženého dne, ale na permanentní déšť to nevypadá. Hlavně když takový cyklista má před sebou výhled na to jak po ránu šplhá do kopců Slavkovského lesa. Tak nad čím by váhal. Ne? A bereme to po 2138 na Michalovy Hory což je vyjížďka vskutku probouzecí. A všem milovníkům rozpadajícího se vesnického baroka můžu Michalovy Hory pouze doporučit zvlášť kostel sv. Michaela Archanděla.

A dál dál direkt do kopců Slavkovského lesa. Odměnou všech výšek jsou samozřejmě výhledy a tak i tady než se dostanete do zalesněných oblastí nad Mariánskými Lázněmi, je stále na co hledět. Kousek od vesnice Pístov je památník pochodu smrti. Je dobré si připomínat tuto historii zvlášť v dnešní skřípající současnosti.

Pokračujeme po stále stejné cyklotrase až k rozcestí u parku Bohemium nad Mariánskými Lázněmi. Odsud pokračujeme po 2139 obkroužíme monstr budovu Krakonoš a golfové hřiště a mizíme v lesích v opravdu pořádných lesích přes Strážiště až k rozcestí Prameny. Celý úsek patří k nejhezčím lesním momentům v ČR. Zde především k jehličnatým. Mimo jiné za povšimnutí stojí, že jsou tu značené i běžkařské trasy.

Od Pramenů zahýbáme na cyklostezku 2135 směrem na Kladskou a Lázně Kynžvart. Opět se jedná o naprosto lesní úsek podél střídajících se říček s okolím které pomalu připomíná Šumavu. Pro milovníky lovecké architektury stojí určitě za to shlédnout Lovecký zámeček v Kladské. My ale jedeme dál vstříc lázeňské architektuře a tak za chvíli padáme cyklisticky vděčným spádem do Lázní Kynžvart které také stojí za vidění. Navíc se zřejmě nejedná o turisticky nejprotěžovanější lokalitu takže tu lze i najít spoustu levnějších hospodských stravovacích zařízení.

Z Lázní Kynžvart pokračujeme stále po 2135 přes údolí mezi Slavkoským a Českým lesem do vesnice Stará Voda, ze které vede pěkný stoupák k rozcestí U Helmutova kříže. Odtamtuď cyklostezkou 2069 na Tři Sekery a pak po 2137 přes Chodovskou Huť do Broumova. Mám dojem, že se kompletně jedná o cyklotrasu 36. Cesta vede místy po svazích Českého lesa a tak poskytuje výhled na úctyhodné kopce protějšího Slavkovského lesa.

V Broumově pokračuje můj cyklokamarád po silnici 201 směrem na Tirschenreuth. Já s ním ještě dojíždím na hranice. Cyklisticky ovšem nic moc - kamionová projížděčka v lesích. Vracím se zpět do Broumova a po silnici 201 se přes Zadní Chodov a Kyjov dostávám do Plané a do půl hodiny už zavěšuji kolo na sofistikované háky v cyklovagónu.

Suma sumárum. Cyklysticky nejzajímavější oblasti z celé výpravy zůstávají: určitě a stále Jesenicko. Za Plzní pak spíše až úsek mezi Stříbrem a Planou a samozřejmě Slavkovský les. Za předání ještě stojí poznatek, že s výjimkou Slavkovského lesa vás některé cyklostezky sice provedou zajímavými místy, ale po cestách rozbrázděných lesní technikou či bůhvíčím. Takže tyto možná nejsou úplně ideální volbou pokud máte trekové kolo s naloženými brašnami. Nicméně… žádnou osmičku jsem neměl.

Další související články: