Hřebečský hřbet na kole

Pokud něco spolehlivě funguje v dnešním divném světě, potom jsou to zákony schválnosti. Jeden z nich přesně charakterizuje počasí, to znamená, že vždy je nejkrásnější tehdy, když nemáme dovolenou, popřípadě jsme v práci, nebo jsme nemocní. Prostě tehdy, když nemáme čas na své určitě ušlechtilé záliby.

Spoléhajíce se na předpověď meteorologů, že mi bude zima a pořádně promoknu, využil jsem nějakého volna, které se mi naskytlo a konečně na kole vyrazil do míst, které jsem už dlouho toužil poznat - na Hřebečský hřbet (v literatuře nebo na mapě KČT 50 Svitavsko lze nalézt i pojmenování Hřebečovský hřbet, na místních popisech se ale používá Hřebečský, tak jej používám i já ).

Osvědčenou lokálkou krásnou Nectavskou dolinou z Prostějova do Chornice. Přímo proti zdejší železniční stanici se mračí rozložitý Hušák (626 m n.m.), jako kdyby také sliboval pořádnou deštivou zálivku. Silný vítr mi dává co proto, ve smyslu výše popisovaných zákonů schválnosti mě až do Moravské Třebové trápí v protisměru, takže stále makám jako do kopce. Nad městem jsem zaregistroval novou rozhlednu, proto už mám další námět na zimní toulání (ano, jde o rozhlednu Pastýřka na Pastvisku, pozn. red).

Moravská Třebová

Na náměstí s krásnými renesančními portály si jako vždy obdivně povzdechnu při pohledu na nádherný arkýř a pokračuji směr Sušice. Zde jsem již před třemi roky začal pátrat (i za pomoci zděšených mnichů z moravskotřebovského kláštera - byli totiž překvapeni, že takovou vzácnost ze "své kompetence" neznají) po dvouch smírčích křížích.

Samozřejmě mě domorodci jako vždy posílali všude možně a nakonec mi dobře poradil na konci Sušice jeden umouněný klempíř. Zcela podle očekávání mě poslal zpět do míst kde jsem již pátral a asi 30 (!) metrů od domu, kde mi jeden zdejší rodák - chytrolín tvrdil, že zde nic podobného není, jsem jeden kříž našel. Doufám, že v průběhu několika dalších let objevím i ten druhý.

Staré Město, Radišov, Rychnov na Moravě a konečně Mladějov na Moravě, ze Sušice po cyklostezce 521 a 4062 Podorlickou pahorkatinou, spojitá zástavba ve vesnicích (tzv. ulicovky), která se mi nijak zvláště nelíbí, nahrazena roztroušenou se stále častějšími krásnými dřevěnými chaloupkami často i v původním stavu. Typické hnědé ukazatele vedou spolehlivě až do Mladějova k muzeu a nádraží úzkorozchodné železnice. V masívu Hřebečského hřbetu probíhaly odedávna těžby vzácných nerostných surovin - kamene (pískovec a opuka), nerosty (pyrit a markazit potřebné na výrobu kyseliny sírové), uhlí a hlavně podzemní dobývání keramických jílovců a lupků (až do devadesátých let 20. století).

Mladějovská dráha

Prvotní podnikání drobných podnikatelů z okolí soustředil do svých ruk někdy v roce 1880 němec Gerhard Mauve. Nejprve se vytěžená a částečně zpracovaná surovina dopravovala na železnici povoznickým způsobem, ale stejně jako dnes tím trpěly tehdejší komunikace. Proto Mauve vybudoval několik visutých lanovek, které nějakou dobu dopravu řešily. Po určitých tahanicích vytvořil v roce 1912 společný podnik s knížetem Lichtensteinem, na jehož pozemcích těžba probíhala.

Nová společnost se rozhodla zvýšit produkci vybudováním další lanovky, ale tento zámysl byl pro velkou nákladnost změněn na projekt vybudování úzkorozchodné železnice. Takže byla v letech 1917 - 1920 ve směru od Hřebče po Mladějov vybudována úzkorozchodná železnice (rozchod 600 mm) o délce 10,98 km s největším stoupáním 32 promile. První trakce byla parní, motorové se neosvědčily a kvůli rumunským speciálům se musel dokonce zpevňovat kolejový svršek, aby o rok později - v červenci 1991 byl provoz Moravských šamotových a lupkových závodů ukončen…

Dnes zde skupina nadšenců provozuje úzkorozchodnou železnici podle jízdního řádu, při vyhlídkových jízdách vagonky s návštěvníky tahají malé parní nebo motorové mašinky. Zájemcům o razítko prý poskytnou v případě zájmu stejnou službu jako výpravčí Hubička ve filmu Ostře sledované vlaky… měl jsem zájem pouze v tom případě, že by se jednalo o mladou výpravčí s rozměry 90 - 60 - 90 a pokud možno ne blondýnu, prý výhledově… Chlapi, kteým se lesknou oči jako malým klukům, zde shromáždili další kvanta různých vozidel a materiálu, to vše má být použito v unikátním vznikajícím průmyslovém muzeu.

Hřebečský hřbet

Pivo na cestu a 2,5 km opravdu hodně strmého stoupání po žluté KČT až na rozcestí Nad Vískou (593 m n.m.). Z některých zatím ještě nezarostlých průseků jsou velmi zajímavé výhledy, hlavně na Podorlickou pahorkatinu a Zábřežskou vrchovinu. Mimochodem stoupání mělo takové "grády", že nahoře již bylo pivo vypoceno bezezbytku!

Ačkoliv jsem nevěděl, co můžu očekávat od slíbené předpovědi počasí a také další trasa byla velkou neznámou, byl jsem mile překvapen. Podle turistických ukazatelů mě čekalo 16 km po Hřebečském hřebeni, stále po červené. Do karet mi také hrálo, že cesty, cestičky i stezky byly vesměs suché, ujeté, nějaká ta loužička ani křoví s číhajícími krvelačnými klíšťaty, kudy občas vedla značka, se nepočítají.

Žádné dramatické sjezdy ani další extrémní hrabání do kopců, příjemné střídání povrchů, to vše stále ve výšce kolem 600 m n.m. Takže byl čas se kochat okolní krajinou a hmatatelně se seznámit, co to vlastně ten Hřebečský hřbet je.

Tento geologický útvar je v podstatě hradbou mezi Českou tabulí a Podorlickou pahorkatinou. Protože má výrazně nesouměrný profil, bývá také označován jako kuesta. Východní i severovýchodní svahy jsou velmi strmé a často skalnaté, s převýšením až 250 m. Červená často vede těsně na jejich hraně, značné nebezpečí vyplývá z velké poddolovanosti východní hrany a tím pádem z častých propadů a sesuvů. V některých dlouhých úsecích bylo i namontované výrazné zábradlí, nebo drátěné zábrany s fáborky, velmi často jsou umístěny výstražné tabulky. Bylo zcela evidentní, že pád na tuto stranu by měl fatální následky s předem stanoveným výsledkem. Naopak na západ se hřbet sklání pozvolna, přechází do ústecké a Svitavské brázdy.

Vlastní hřbet je vcelku souvislý, vybíhají z něj výběžky, zvané také hřívy - např. Hřebcov (635 m n.m.), Hřebečov (623 m n.m.), Horka (638 m n.m.) a nejvyšší zdejší vrchol - Roh (660 m n.m.), podle kterého je také pojmenována PR Rohová, situovaná na východní svahy hřbetu. O předmětu této rezervace, geologii, těžbách a dalších zajímavostech je na trase rozmístěno plno kvalitních informačních tabulí.

Výhled na Podorlickou pahorkatinu

Krásným čistým lesem s občasnými omezenými výhledy na východ, stále po červené KČT asi 8 km až do sedla Hřebeč - Koclířov. Kdysi zde vedla formanská cesta, později i "normální", dnes je masiv provrtán tunelem, který usnadňuje jízdu překvapujícímu množství aut. Přímo nad vstupním portálem tunelu z východní strany je vyhlídková plošina s množstvím informačních tabulí, odkud je opravdu nádherný výhled směrem k Moravské Třebové, na Podorlickou pahorkatinu (např. Dubinu - 536 m n.m., Dvorskou 594 m n.m., Hušák, na jihu na Roh a mnohé další).

V sedle je dnes pouze parkoviště, sympatická hospoda U tety a malý kostelík přímo nad 350 m dlouhým tunelem. Zde někde poblíž ve středověku stával hrad Boršov, který koncem 13. století dobyl se svým vojskem osobně král Václav II. Na západ je výhled omezený, louky a pole směrem ke Koclířovu.

Ze sedla pokračuji dál po červené, nejprve na okraj vesnice Kamenná Horka a dále na jih. Na okamžik se otevřel výhled na Svitavskou brázdu, ale za chvíli je zde opět známý pěkný les. Červená KČT je zde společná s cyklostezkou 4029. Od rozcestí Horecký hřbet se stezka opět přiblížila k už zmiňované hraně hřbetu, v některých místech vedla opravdu poměrně těsně nad hlubokým padákem, takže si dávám docela pozor, abych kolem neseskočil ze srázu…

Překvapení

Někde v těchto místech jsem potkal starší manželský pár (jediní turisté za celý den!), kteří byli stejně jako já překvapeni, že do této velmi pěkné lokality vůbec někdo zabloudil…

Cesta rychle ubíhá, jsem velmi rád, že je sucho. Hodně úseků je zpevněných, nebo dokonce i asfaltových, ale kdyby zapršelo nebo bylo po dešti, část cesty by byla velmi nepříjemná ba až obtížná.

Míjím další rozcestí - U Mariánského obrázku a za chvíli je zde rozcestí Křenovská cesta, to je křižovatka mé cyklostezky s okreskou spojující Pohledy a Křenov. Jsem rád, že jsem zdolal na dnes naplánovaný úsek Hřebečského hřbetu a pro dnešek jej opouštím po zmiňované silnici vlevo do Křenova (také cyklostezky 4024 a 4029).

Rychlý krásný sjezd, na lukách na okraji lesa další pěkné výhledy a již pod sebou vidím charakteristický načervenalý obrys barokního kostela z dílny Santiniho. Brzdím na návsi, chci si vyfotit další zdejší vzácnost - pranýř z roku 1732 a on nikde. V hospodě potom nevěřícně naslouchám vysvětlení zdejší mladé servírky, že obec se rozhodla zdejší morový (!) sloup zrestaurovat… Doufám, že po navrácení vzácné památky na původní místo bude doplněna o vysvětlující tabulku o způsobu používání, době vzniku atd., aby potom zdejší obyvatelé "nekrmili uši" návštěvníků blbinami.

Trochu zklamaný, ale žádné drama, protože určitě sem brzo znovu vyrazím, naopak příjemně zavlažený kupodivu velmi dobrým řezákem z Černé Hory, vyrážím dál směr Jevíčko. Konečně potkávám několik lidí na kolech i dva borce na celopérech, co chtějí "mou" trasu dát v protisměru, takže mohu slíbit, že se jim to bude líbit.

Zadní Arnoštov a Jevíčko

Po silnici pod slovanským Křenovským (nebo též Mařínským) hradiskem přijíždím do Zadního Arnoštova. Tato obec je opravdu stará, stejně jako severnější Přední Arnoštov byla založena již roku 1258 německými kolonisty, původně se jmenovala Hinter Ehrnsdorf, ještě i dnes je zde vidět několik něměckých křížů.

Jevíčko, původně stará slovanská tržní osada s mýtem uváděná již r. 1145, královským městem r. 1258. Oválná dispozice se čtvercovým náměstím je ojedinělý pozdrav středověkých stavitelů. V blízkém okolí se nachází také pozůstatky terénních úprav, které prováděli Němci za II. sv. války z důvodu plánované výstavby dálnice Vratislav - Vídeň, tato trasa je údajně územně chráněná, protože co kdyby náhodou někdo někdy chtěl ve stavbě pokračovat… Několik zbývajících kilometrů na severovýchod a již je zde opět Chornice, kde v restauraci naproti nádraží jsem gambáčem uzavřel dnešní fantastickou trasu 74 km dlouhou.

"Sláva" úředníkům!

Strašně mě mrzí, že v tisku se čím dál tím více objevují výhružné zprávy, že úředníci sousedících krajů mají v plánu z finančních důvodů přetrhnout železniční trať mezi Konicí a Chornicí. Tímto superopatřením, pokud bude zrealizováno, opět uskuteční další významný krok, aby lidem znepříjemnili život, omezili dopravní obslužnost, omezili turistický ruch a zasloužili si svůj určitě nemalý plat…

Takže je třeba si opatřit mapu KČT č. 50 1:50 000 Svitavsko nebo Shocart č. 143 1:60.000 také Svitavsko a vyrazit. Kolem Mladějova je vybudováno také lokální značení, které provede návštěvníka po hornických stezkách, je možné též využívat tzv. Hugonavigaci s GPS souřadnicemi zajímavých míst. Tato krajina opravdu stojí za návštěvu.

Samozřejmě podle zákona schválnosti ten den nespadla z nebe ani kapička a naopak ještě svítilo nakonec slunce…