1. ročník 3M Nutrend horal tour a 10. ročník Dema horal alto MTB maratón

U příležitosti 10. ročníku DEMA HORAL ALTO MTB maratónu se jel i premiérový ročník tříetapového závodu 3M NUTREND HORAL TOUR. Centum závodu bylo situováno do města Svit, ležícího asi 5 km západně od Popradu v Podtatranské kotlině. Všechny tři etapy se odehrávaly v oblasti Nízkých Tater, z části i přímo v Národním parku Nízké Tatry (NAPANT), kde se běžně na kole nesmí.

Závodníci měli na výběr, buď jet třídenní etapový závod nebo se zúčastnit pouze sobotního HORALA. Díky novince, tříetapovém závodu, se klasický HORAL, jedoucí se současně jako 2. etapa, sice zkrátil ze 115 km s převýšením 3 200 m na 83 km s převýšením 2500 m, ale na kráse mu to rozhodně neubralo. Vždyť i pořadatelé ctí heslo "Zážitok zaručený...".

A letos konečně, po předchozích dvou propršených ročnících, vyšlo i počasí. Od pátku do neděle bylo polojasno, pofukoval svěží vítr a teplota se pohybovala okolo 20 °C, tedy ideální cyklistické počasí. V terénu bylo úplné sucho a výhledy na Tatry byly dokonalé!

1. etapa délka 43 km, převýšení 1 490 m, Pusté Pole (930 m) - Telgárt - Šumiac - Kráľova hoľa (1 948 m) - Telgárt - Pusté Pole

Start a cíl 1. etapy byl v Pustém Poli, ležícím přibližně 30 km jižně od Popradu, pod sedlem Vernár, které je rozhraním mezi Slovenským rájem a Nízkými Tatrami. Etapa to nebyla vůbec zahřívací, vždyť na závodníky čekala Kráľova hoľa, vysoká 1 948 metrů nad mořem, vůbec nejvýše dosažitelné místo v sedle kola ve střední Evropě! Na startu se sešla asi stovka odvážlivců, mezi nimi sedm zástupkyň něžného pohlaví. Mezi muži jsem byl hlavním favoritem na celkové vítězství já, obhájce prvenství z předchozích dvou ročníků 115 km HORALA, mezi ženami určitě slovenská olympionička Janka Štefková.

Etapový závod tedy odstartoval ve 13 hodin. Chvíli po startu se najelo do Zbojnické doliny, kde ihned následoval brod, ve kterém byla úplně ledová voda. Za brodem se začaly nabírat první výškové metry, na kopci už jsem jel s malým náskokem sám. Sjezd jsem jel opatrněji, šetřil jsem kolo na sobotu a tak mě pár kluků zase dojelo. Podjeli jsme železniční trať, kde v podjezdu bylo nejvíce bláta z celého etapáku. Následoval krátký přesun po asfaltu do vesnice Telgárt, proslulé našimi romskými spoluobčany. Za doprovodu policejního vozidla a fandění desítek těchto spoluobčanů, mnohých nahých, jsme projeli Telgártem a začali stoupat do dalšího kopce.

Přes kopec Brezinky, porostlého neskutečným množstvím borůvek a brusinek, jejichž sběrem se místní přiživují, jsme sjeli do vesnice Šumiac. To už jsem byl na čele úplně sám. Občerstvovačku jsem projel a napojil se na cestu vedoucí na nejvyšší vrchol celého tříetapového závodu Královu holi. Šumiac leží v nadmořské výšce 880 m, zatímco Kráľova hoľa je vysoká 1 948 m! Čekalo nás tedy 12 km stoupání s převýšením přes 1 000 m. Cesta byla zpočátku šotolinová, od Predného sedla (1 451 m) byl horší asfalt. Kopec mi trval 54 minut a jel jsem ho průměrem 176 tepů, nechtěl jsem se ale moc zrušit před sobotní etapou. Postupně jsme vyjeli z lesa, následovala kosodřevina, ve vrcholových partiích už jen holiny. Výhledy byly úžasné, akorát na vrcholu mě zrovna zastihl mrak.

Na Králové holi byla občerstvovačka, objeli jsme vysílač a začali sjíždět tou samou cestou. Výhodu to mělo tu, že jsme věděli jak jsme na tom v porovnání se soupeři. Měl jsem náskok přibližně dvě minuty na Tomáše Hausera a tři minuty na Tomáše Legnavského. V místech, kde kříží červená značka asfaltku, se usadila asi dvacítka trekařů, kteří všechny závodníky náležitě povzbuzovali. Nesjížděli jsme však až do Šumiace, ale kousek pod Predným sedlem odbočili doleva na traverz, který nás dovedl až na červenou turistickou značku, vedoucí z Králové hole do Telgártu. Po červené, tzv. Zbojnickým chodníkem, byl úplně luxusní prudký sjezd, po velkých kamenech věčně se zadkem na zadním kole, moc jsem si to užíval.

Z Telgártu už trasa vedla v protisměru začátku etapy až do cíle v Pustém Poli. Do cíle jsem přijel nikým neohrožován v čase 1:59:48 h s rukama nad hlavou. Zhruba tři minuty za mnou dojel Tomáš Hauser, třetí již se šesti minutami ztráty Tomáš Legnavský. Mezi ženami vyhrála překvapivě Júlia Jurčová o 13 minut před Janou Madarászovou, neuvěřitelných 26 minut, díky dvěma defektům ztratila Janka Štefková.

2. etapa délka 82 km, převýšení 2 500 m, Svit (750) - Šuňava - Vikartovce - Smrečinské sedlo (1 442 m) - Liptovská Teplička - Panská hoľa (1 429 m) - Liptovská Teplička - Šuňava - Svit

V sobotu byly na výběr tratě Krejzi 82 km, Lejzi 55 km (mezi těmito dvěmi si mohli vybrat účastníci etapáku) a Senzi 39 km. Malinkou nevýhodu měli ti závodníci, kteří měli za sebou páteční etapu, poněvadž v sobotu v hlavním maratónu mohli startovat i ti, co se neúčastní etapáku. Na startu mi přibyla konkurence, zejména slovenský mistr v cross country Michal Lami, dále pak Radovan Bíroš, Zdeněk Fáber. Mezi ženami Janka Štefková chtěla smazat ztrátu z předešlého dne zaviněnou defekty.

Po startu v 9 hodin se mnohem početnější startovní pole vydalo na trať nazývanou Krejzi. V prvním kopci se usadil na čele Michal Lami, hned za ním jsem se držel já, za mnou pak další závodníci. Po sjezdu na asfalku, vedoucí Veľkou Lopušnou dolinou už nás bylo na čele jen pět. Všichni hlavní favorité Lami, Bíroš, Hauser, Fáber a já. Po chvilce se odbočilo doprava, následoval nádherný brod potoku Lopušná a kopec převážně lesem, chvílemi po loukách. Trať se trochu zavlnila a klesla na asfaltku vedoucí do Šuňavy, kde také čekala první občerstvovačka. Zezadu nás dojel Tomáš Legnavský. Tempo nebylo nijak závratné a tak jsem zkusil v táhlejším stoupání zrychlit. Ohlédl jsem se a za mnou zůstali jen Michal Lami a Radovan Bíroš. V rozbitém sjezdu do Vikartovců jsem jim ujel.

Jak se posléze ukázalo, stálo mě to defekt zadního kola. Ještě chvíli jsem se držel s nimi, ale kolo bylo čím dál tím více prázdné a tak mi nezbylo nic jiného než zastavit a vyměnit defekt. Defekt jsem měnil skoro osm minut a propadl se na 13. pozici. To už jsem byl ale v nejdelším kopci 2. etapy ve stoupání k Smrečinskému sedlu (1 442 m). Zpočátku se stoupalo lesem po šotolině, posléze překrásnými loukami s výhledem přímo na Královou holi. Sjezd do doliny Veľký Brunov byl rozbitý po těžbě dřeva od lesáků, naštěstí však ne bahnitý. To už jsem se propracoval na 8. místo. Okolo Čierného Váhu jsme klesali již mírněji po rozbité asfaltce do Teplické kotliny.

V Liptovské Tepličce byla druhá občerstvovačka, v tu dobu jsem se pohyboval již na 5. místě. To co jsme klesli jsme museli opět nastoupat, tentokrát na Panskou holi (1 429 m). Stoupání pod sjezdovkami velmi znepříjemňoval nově navezený makadam. Propracoval jsem se už na 3. místo, před Tomáše Hausera a Zdeňka Fábera. Prudká odbočka vlevo, kopec byl čím dál prudší, naštěstí již po příjemnější lesní cestě. Z vrcholových partií Panské hoľe a Smrečin, porostlých horskými loukami se otevřely úžasné výhledy na Vysoké Tatry.

V prudkém rozbitém sjezdu podél sjezdovek do Liptovské Tepličky k další občerstvovačce jsem trochu riskoval, chtěl jsem co nejvíce smazat ztrátu na Lamiho a Bíroše. Z Liptovské Tepličky se k nám připojila trať Lejzi. Chvíli jsme stoupali po asfaltu, poté odbočili doleva, kde následovaly další prudké stojky, poté klesání po loukách. Nad Vikartovcemi jsme se napojili na trať jež jsme jeli po startu v opačném směru. Po chvíli jsem dojel na poslední občerstvovačku v Šuňavě, kde jsem si vzal bidon od kamarádky Alči, která mi hlásila odstup na druhého Bíroše tři a půl minuty. Do cíle už to nebylo daleko, převážně v protisměru tratě po startu.

Po průjezdu brodem jsem ztrácel dvě minuty na druhého. Následovaly poslední technické lahůdky, skvěle jsem si je užíval. V cíli byl první Michal Lami v čase 3:48:12 h, druhý Radovan Bíroš ztratil šest a půl minuty, já na třetím místě skoro osm minut. Jo, škoda toho defektu. V ženách zvítězila Janka Štefková o půl minuty před Magdalenou Balana a 40 minut před Elenou Ondrášovou. Lenka dojela pátá, po defektu hned v prvním sjezdu a beznadějně poslední pozici.

3. etapa délka 33 km, převýšení 1 070 m, cross country Svit 8 × 4 km

Pořadatelé na závěr etapáku připravili atraktivní cross country na překrásném okruhu měřícím zhruba 4 km. Okruhů bylo naplánováno osm. Neodvolávalo se, ale po průjezdu nejlepšího závodníka cílem již nikdo nebyl vpuštěn do dalšího kola. Po 2. etapě jsem vedl s náskokem 7 minut před Tomášem Hauserem, mezi ženami byla ve vedení Janka Štefková o 14 minut před Júlií Jurčovou. A tak pokud by nenastaly vážné technické problémy, bylo už o vítězích rozhodnuto.

V 10 hodin byla odstartována poslední etapa. Téměř celý okruh byl vlastně krásný singlík po jehličí či kořenech doleva, doprava, nahoru a dolů. Hned v prvním kopci jsem za to vzal a ocitl se sám na špici závodu. Nechtěl jsem ponechat nic náhodě. Okolo tratě byla spousta diváků, zejména ve sjezdových partiích. Během třetího kola už jsem začal dojíždět některé závodníky a závodnice o kolo. Všichni mě povzbuzovali a byli rádi, že jim šetřím trápení.

Na mezičase, v nejvyšším bodu okruhu, my hlásili, že jsem přesný jak japonský shinkanzen. Že prý jezdím naprosto shodný čas v jednotlivých okruzích. Okruh jsem jezdil okolo 12 minut a 20 sekund. Celou etapu jsem si vyloženě užíval. Závodníci o kolo či dvě zpět měli skvělé hlášky, diváci a pořadatelé super fandili. Nakonec mi odolalo jen sedm lidí, co nedostali alespoň kolo. V posledním kole už jsem zdravil diváky... Do cíle jsem dorazil v čase 1:38:35 h, 5 minut před Tomášem Hauserem a skoro 6 minut před třetím Tomášem Legnavským. V ženách vyhrála Janka Štefková o skoro 17 minut před Júlií Jurčovou, třetí přijela se ztrátou 33 minut Jana Madarászová. V cíli se mnou pak dělala rozhovor Slovenská televize.

V celkovém pořadí jsem tedy vyhrál o 12 minut před Tomášem Hauserem, třetí byl Tomáš Legnavský. V ženách vyhrála Janka Štefková o 31 minut před Júlií Jurčovou, třetí byla Jana Madarászová.

A co tedy závěrem?

Byl to nádherný 1. ročník (a doufám že ne poslední) 3M NUTREND HORAL TOUR etapového závodu v Nízkých Tatrách! Nádherná trať s překrásnými výhledy, skvělí ochotní pořadatelé, značení bez chybičky, bohaté občerstvovačky i jídlo v cíli, teplé sprchy i bezproblémové mytí kol! A počasí už lepší ani nemohlo být!

» Nejnovější články, archiv