Po skutečných cyklostezkách Rakouskem

Ideální rychlost pro pohodu, vnímání okolí, výdej energie, přesuny na delší vzdálenosti a optimální zvládání nebezpečí je jízda na kole s bagáží. Všechny potřeby, důležité k přežití ve volné přírodě, včetně potravin na dva týdny si člověk uveze lehce na nosiči. Umožní-li mu to ceny, nakupuje po cestě, většinou v supermarketech. Nepotřebuje k tomu ani jazykové vybavení, pokud nenavštěvuje kulturní a historické památky.

Příroda je všude zajímavá, krásná, pro svou pestrost a proměnlivost je stále co pozorovat a obdivovat. Nepohoda, pokud není přímo mráz, se zvládá pomocí pláštěnky a šusťákového oblečení. Pohoda, které je vždy přebytek, se pak prožívá s pocity spokojenosti, mnohdy i nadšení a právě ta je zdrojem trvalých příjemných vzpomínek a touhy po opakování trasy.

A tak, i přes varování usazenějších přátel a příbuzných, odjíždíme 2. září cyklobusem s Jendou do Tarvisia, na hranici Itálie a Rakouska, odkud pojedeme po rakouských říčních cyklostezkách, v ČR už pak jen po cyklotrasách až domů. Po perfektních oddělených a zcela prázdných cyklostezkách, kolem krásných čistých řek, jezer, bouřlivých peřejí v soutěskách s bílými horami nad hlavou a přes Taury přes tři sedla s největší výškou 1 080 m n.m.

Poznáváme neznámou krajinu a dál pak Dolním Rakouskem po známých místech si připomínáme své první cesty touhle přívětivou zemí. Spíme ve volné přírodě, jen jednou se dozvídáme o existenci zákazu stanování ve státních lesích. Jinak absolutní svoboda, žádné vyhánění ani nahánění, jen příjemní lidé, užívající darů a krás krajiny, hor, rovin a vod.

Hranice mezi Itálií a Rakouskem zmizela, připomíná jí pouze čára na kameni na nové cyklostezce. Ta vede po bývalé železnici mezi Julskými a liduprázdnými Karnišskými Alpami. Později najíždíme na Drávskou cyklostezku, vedoucí po říčních březích i mezi vesnicemi s výhledy na Julky a Karavanky nad hlavami. Příjemné koupání v přilehlých křišťálových jezerech a tůních horských potoků, jen sama Dráva měla trochu zelený nádech kalnosti. Zkratka přes sedlo Schildberg, nádherný výhled do dvou údolí a hor, sjezd na Lavant a po něm proti proudu k noclehu na staré strašidelné pile.

Ač dávno mimo provoz, dveře zabedněné, po odbití půlnoci na místním kostele spustil duch pily cirkulárku a šestkrát si musel přeříznout latě. Pak uspokojen svým činem, dál nás nechal spát až do rána. Pokračování cestou bez lidí přes sedlo Obdach a po řece Granitzen na další populární Múr. Bystrá to řeka, zkouška síly proudu pod mostem, plavky naštěstí zklouzly jen pod jednu půlku. Dál po proudu na centrální síťovou křižovatku St. Michael na další řeku Liesing. Nocleh za šrotem se změnou zvuků ranního budíčku – tentokrát bagr, překládající železné hrudky. Dlouhá cesta údolím s koupáním na sedle Schober v ledovém koupališti. Jen místní děti snesly to co my.

Někdy se člověk splete a odbočí dříve, či v nesprávný okamžik. Nadává si a chce se vrátit. Mnohdy ten omyl ale nabídne zcela neočekávanou příjemnou krásnou trasu. Tentokrát jsme objevili neskutečně kouzelné místo k noclehu, vysoko nad údolím Paltenu s absolutním klidem a výhledy. Ani se nechtělo vstávat, když ráno mlha zakryla dolinu. Stoupání do nejvyššího bodu naší cesty nás ale zahřálo a atraktivní sjezd k další řece Enns teď otestoval prozměnu naše brzdy.

Ačkoliv řeka stále klesá, jedete po cyklostezce stále nahoru a dolu. Tu skály, tu přehrada, tu soutěska hluboko pod vámi. Každým okamžikem, každou zátočinou řeky se pohledy mění. Hory, stříbrné vlny, proud, šumění, soutěska za soutěskou, osamocený kostelík, vojenský hřbitov z 1. války. Slunce těžko proniká do hlubokého údolí. Až před Steyerem vyjedete z hor, řeka se uklidní. Krásná upravená čistá města a vesnice jste projeli, přitom jste nejeli nikdy dlouho přímo. Samá zatáčka, mnohde se cyklostezka do strmých stěn vůbec nevešla, vede tedy občas po silnici.

Jako všude v Rakousku je energie toků využívána k výrobě elektrické energie. Některá díla jsou opravdovými unikáty, jinde se zas po vstupu ocitnete v informačním centru, kde se o přehradě a kaskádě dozvíte vše. Jednou se nám dokonce poštěstilo, že nás informující technik elektrárny u Vallsee provedl celou stavbou, plavební komorou, velíny i samostatnou místností běžícího generátoru. To vše zcela zdarma, stačí jen projevit zájem.

Po Dunaji jsme jeli střídavě po obou březích, říká se, že je to trasa pro rodiny s dětmi. Člověk ale může i zde nabírat síly, vnímat prostor a kochat se hezkými stavbami na březích, pozorovat plující nákladní i rekreační lodě. Při každém projetí lze objevovat nové změny ke kráse, mnohde se objevují volně umístěná umělecká díla. K nepoznání se třeba změnilo nábřeží Tullnu, kde se zaměřili zejména na krásu a historii. U Stokerau otáčíme na sever a směřujeme po cyklostezkách a cyklotrasách do Lednicko-Valtického areálu, dál přes Pohansko, Cykloranč u Boba na břehu Moravy, Mikulčice, Baťův kanál a přes Chřiby, Kroměříž a Dub n.M. na Olomoucko.