Na kole za Berbery na jih Tuniska

Berbeři - původní obyvatelé Tuniska osídlili Maghreb pravděpodobně před více než 5 000 lety. Historický vývoj těchto kmenů byl velmi dramatický. Po staletí trvajících bojů s Římany, Vandaly a Byzantinci byli Berbeři od 7. století nuceni bojovat za svoji samostatnost s Araby. A právě jejich expanze představovala značné ohrožení samostatnosti původních obyvatel severní Afriky.

V rámci mohutné přistěhovalecké vlny arabských nomádů se z velké části mažou hranice mezi Berbery a Araby. Když počátkem 8. století muslimská armáda dobyla západní Alžírsko a Maroko, byla to již ze značné části armáda berberská. Vzájemné boje a nepokoje však pokračují i v dalších staletích. Po ničivém vpádu arabských Hilálovců v polovině 11. století se berberští zemědělci stahují do hájitelných míst v horách. Zpočátku se arabský vliv uplatňoval hlavně ve městech, zatímco na venkově docházelo k asimilaci arabských a berberských prvků jen pozvolna. Teprve ve 14. a 15. století získal jazykový, kulturní a společenský vliv Arabů převahu. A to i přesto, že Arabové tvořili na většině území jen menší část domorodého obyvatelstva.

Dnes již převážná část obyvatelstva severní Afriky hovoří arabsky, vyznává islám a pokládá se za Araby, i když jen o jejich velmi malém podílu lze říci, že jsou skutečnými nesmíšenými potomky Arabů, kteří do těchto míst ve středověku přišli. Nepřekvapuje tedy, že se ve způsobu jejich života dosud uchovaly mnohé nearabské, čistě etnické prvky, např. obřady, které byly původním Arabům cizí.

Nejvíce arabizovanou severoafrickou zemí je právě Tunisko, kde se většina hamitských Berberů téměř zcela smísila s Araby. Ti dnes tvoří kolem 96 % tuniského obyvatelstva. Z původních obyvatel zde zbylo kolem 50 tisíc Berberů, kteří žijí pouze na jihu země v několika izolovaných enklávách v okolí Gafsy, v oázách Daharu a na Djerbě. Mluví berberskými dialekty, stále více přehlušovanými arabštinou a francouzštinou, dvěma úředními jazyky Tuniska.

Pohoří Dahar

Část Berberů nalezla v minulosti útočiště v pohoří Dahar jižně od Tataouine, kde vybudovali únikové hrady, ve kterých ukládali své zásoby, a kam se v nebezpečných dobách mohli sami stáhnout. Chránili se v nich před útoky a vymáháním daní ze strany arabských chovatelů dobytka, kteří zde kočovali se svými stády. A právě za těmito zajímavými architektonickými památkami jsme při našem cyklistickém putování jižním Tuniskem zamířili.

K prvnímu setkání s Berbery došlo nedaleko Matmaty, kde jsme narazili na první domy troglodytů. Tyto zajímavé podzemní domy obývá část nejchudších obyvatel tohoto kraje dodnes, jen v jarních měsících se stěhují do stanů. Charakteristickou krajinu s více než sedmi stovkami jeskynních obydlí, které si v měkkém vápenci a spraších vykopali berberští Ašešové, najdeme právě v Matmatě a v jejím okolí v severní části Daharu.

Tato obydlí chránila v minulosti nejen před nájezdy kočovníků, ale i před velkými teplotními rozdíly. Podzemní jeskyně zůstávají v letním horku chladná a v zimě či za chladných nocí teplá. Na dno 3 až 12 m hluboké šachty, která slouží jako dvůr či stáj, se sestupuje po žebřících či strmých schodech vytesaných ve skále. Do tohoto kráteru ústí jednotlivé místnosti. Několik těchto troglodytích domů bylo přestavěno na originální turistické hotely. Mohu potvrdit, spí se zde po celodenním šlapání skvěle.

Naše další cesta vede z Matmaty jihovýchodním směrem a jejím cílem je kraj impozantních berberských hradů. Opouštíme rovinatou pouštní krajinu, v které nás téměř neustále doprovázel silný vítr s písečnou nadílkou. Již kousek za Matmatou začínáme stoupat do vyprahlých kopců Daharu, jehož vrcholy dosahují sedmisetmetrových výšek. Kvalitní afaltka se mění v úzkou kamenitou cestu.

Zdánlivě fádní krajinu střídají úzké, hluboko zařízlé rokliny s vyschlými říčními koryty. Zvolna se rozpadající pískovce jen místy oživují trnité keře a solitérní datlové palmy. Cesta exotickou krajinou, nepočítám-li několik defektů, rychle ubíhá. Po překonání dvou sedel se opět dostáváme do obydlené krajiny. Kouzelné berberské vesnice a staré olivovníkové sady. A nad tím opevněné horské vrcholy.

Ksoury a ghorfy

Polorozpadlé pevnosti připomínají z dálky naše zříceniny středověkých hradů. Je zřejmé, že berbeři v Daharu neprodávali svoji kůži lacino. Jako orlí hnízda jsou na vrcholcích a svazích přilepeny ksoury (v jedn. čísle ksar). Tyto hrady bylo možné uzavřít jedinou branou. Jiným typem opevnění jsou obytné sýpky - ghorfy. Jedná se o jakési velké kádě, které byly jako včelí plástve budovány okolo obdélníkového prostranství vedle sebe a na sobě. Mnoho z nich bylo dosažitelných pouze po žebřících či po strmých schůdcích. Přechodovým typem uvedených staveb byla kalaa.

Ghorfy sloužily jako úkryt zdejších obyvatel i zásob. Již se těšíme na další den, který jsme si rezervovali na bližší prohlídku těchto staveb. Dnešek končíme opět v podzemí, v hotelu u Zamouru, jehož jednotlivé pokoje jsou opět vydlabány v měkkém sedimentu. Ještě krátká údržba kola, chutný kuskus a posezení se šíšou - vodní dýmkou a jdeme spát.

Kmen Haouiasů a Hvězdné války

Další den naše cesta za starobylými berberskými památkami pokračuje. Ještě za ranního chladu projíždíme ospalé Beni Kheddache, abychom po 25 km jízdy řídce osídlenou krajinou zastavili v turisticky poměrně známém sídle kmene Haouiasů v Ksaru Haddada. Opevněný ksar, který stojí v centru vesnice, byl upraven na hotel. V době naší návštěvy však procházel rekonstrukcí.

Architektonicky zajímavé buňkovité stavby jakoby z jiného světa se staly kulisou, která byla využita při natáčení jednoho z dílů Hvězdných válek. Rozsáhlá mešita, která dominuje v centru obce nedaleko ksaru, je výmluvným znamením, že doba Berberů je dávnou minulostí. Naší další zastávkou je podstatně rozsáhlejší Ghoumrassen, který dnes obývá kolem tisícovky obyvatel. V horských úbočích nad městem objevíme dnes již opuštěná jeskynní obydlí, jejichž obyvatelé se v případě útoku stahovali na opevněnou skalnatou plošinu, kde dnes stojí nevelká zvonice, od které je nádherný rozhled po celém okolí.

Rovina Djeffara

Silnice pod Ghoumrassenem pozvolna sestupuje do roviny Djeffara, přes kterou se kdysi přehnala dobyvatelská vlna Arabů pod vedením Ogby ibn Náfiho. Trochu jiný charakter než Ghoumrassen má Guermessa, která leží asi 15 km jihozápadně. Opuštěné torzo vesnice tvoří dvě části nacházející se na obou stranách horského sedla, které je korunováno malou sněhobílou mešitou. Desítky a možná i stovky rozpadajících se domů jsou dnes již opuštěny, i když poslední obyvatelé zde žili ještě po 2. světové válce. Zbytky berberského obyvatelstva dnes žijí ve vesnici vzdálené několik km.

Cizinecká legie

Na další romantická místa spjatá s berberskou minulostí se vydáme až nazítří. Dnes nás čeká příjemná noc v Tataouinu - městečku, které bylo od roku 1912 sídlem cizinecké legie. Náš hotel stojí v centru, přímo u rozsáhlého bazaru, kde lze nakoupit vše od zeleniny, ovoce, masa, cizokrajného koření, suvenýrů až po moderní elektrospotřebiče a další vymoženosti civilizace. Město žije dlouho do noci, i když absence alkoholu v kavárnách je znát. Nacházíme se mimo turistických tras, a tak Evropan, a navíc na kole, zde působí poněkud exoticky.

Jeskynní obydlí

Další den nás čeká šedesátikilometrový okruh, vedoucí kolem několika ksourů. Zřejmě nejkrásnější tuniskou vesnicí s jeskynními obydlími je Chenini. Staré sídliště se obdobně jako Guermessa rozkládá na dvou horských úbočích, převyšováno troskami mohutného ksaru. Z horského sedla mezi oběma částmi obce shlíží bílá, jednoduchá mešita. Objevíme zde i opuštěný mlýn na olej poháněný kdysi dromedáry. Na druhé straně kopce se nachází mešita Sedmi obrů a několik zcela rozpadlých jeskyní.

Množství na sebe nalepených "vlaštovčích hnízd" v okolí působí dojmem, že je lidé opustili teprve před nedávnem. Všude se povalují zbytky proutěných košů a hliněných nádob. K tomu bizarní pískovcové útvary a skály, jako někde v Mexiku. Podobná atmosféra panuje i v nedalekém Douiretu, nedaleko kterého je též rozsáhlé sídliště s opevněným ksarem na vrcholku pískovcových skal. Staré domy se zvolna rozpadají. Slabé stropní skořepiny jsou na řadě míst porušené a prohlídka několikaposchoďových staveb nahání slabším povahám strach o své zdraví.

Na několika místech se setkáváme s pokusy o obnovu a rekonstrukci budov. Vzhledem k rozsahu a stupni poškození těchto zajímavých památek se však zatím jedná o snahy velmi chabé. Po celodenním šlapání a prolézání starých ruin dojíždíme v podvečer opět do Tataouinu, odkud nás čeká přesun do přímořského Sousse a další den pak letecký návrat z Tunisu domů.