Polský Słowiński Park Narodowy a turistika

Krajina vody, větru a písku - Słowiński Park Narodowy

Už více než 10 let mám doma uložený mezi mapami malý útržek papíru se třemi v rychlosti načmáranými slovy: písečné duny Łeba. Začátkem léta jsme se s manželem rozhodli, že se tam konečně zajedeme podívat. A protože nezůstalo jen u plánu, mohu nyní představit Słowinski Park Narodowy (dále jen SPN) blíže.

Tuto oblast mezi městečky Rowy a Łeba o rozloze více než 32 000 ha najdeme v Polsku u pobřeží Baltského moře asi 100 km severozápadně od Gdańska. Park byl založen v roce 1967 a je známý především svými pohyblivými písečnými dunami. Stručně a výstižně jej charakterizují slova "krajina vody, větru a písku", jak je uváděno na www stránkách SPN.

Je to právě vítr, vanoucí zpravidla od západu, který má největší vliv na utváření současné podoby parku. V jeho důsledku se písečné duny rozšiřují přibližně o 10 m/rok. Rychlost posuvu závisí na síle a směru proudění větru. SPN však nejsou pouze duny.

Čtěte také: Slowiński park narodowy

Největší část (asi 2/3 jeho rozlohy) pokrývají vodní plochy - zejména pás moře u pobřeží, o který byl park rozšířen v roce 2004 a 4 jezera (Łebsko, Gardno, Dołgie Małe i Dołgie Duże), 1/4 zabírají lesy a křovinaté porosty a zbytek připadá na duny, pole, komunikace a osídlená území.

Území parku je domovem mnoha druhů zvířat od savců, přes plazy, až po sladkovodní a mořské ryby vyskytující se i v jezerech. Druhově nejpočetnějšími zástupci živočišné říše jsou ptáci (261 druhů) z nichž 70 % zde hnízdí a vyvádí mladé. Rovněž flóra je v národním parku bohatě zastoupena. Paleta druhů zahrnuje rostliny mokřadů, lesů, luk a další.

Velký význam mají zejména různé druhy trav, tvořící přechod mezi pásmem lesa a pobřežím. Svými kořeny zpevňují písečné duny, čímž zabraňují jejich dalšímu rozšiřování. Ze stromů dominuje borovice, typická ostatně pro celé Baltské pobřeží a tvořící v parku plochu lesních porostů ze 70%, dále zde roste bříza a olše. Vysoký stupeň ochrany přírody má také vliv na výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů.

Tolik ve stručnosti SPN a nyní již k cestě samotné. Je druhá polovina srpna, máme sbaleno a i ten Balt konečně dosáhl svého maxima 20 °C, takže nic nám nebrání směle vyrazit. Manželem vyrobený podrobný časový harmonogram celé trasy Ostrava - Katowice - Łodż - Gdańsk - Łeba rozpracovaný na minuty dostává trhlinu hned ráno, to když pozdě vstaneme a vyjedeme tak o 2 hodiny později.

Cestou se střídáme v řízení a průběžně vyhodnocujeme, kde už jsme podle plánu měli být. Zjišťujeme, že i přes časté radary polští řidiči nějakou maximální povolenou rychlost skutečně neřeší a pokud nechceme být neustále ne zrovna moc bezpečně předjížděni, nezbývá nám než jet s davem a doufat, že nás nezastaví kontrola. No, alespoň doháníme ten časový skluz z rána.

Kolem osmé hodiny večer dojíždíme do Łeby a ubytováváme se v kempu INTERCAMP 84. Proč právě zde? Pro jeho větší vzdálenost od moře zde není přeplněno tak jako v jiných kempech a máme to kousek ke vstupu do národního parku. V dalších dnech oceňujeme ještě čisté WC + sprchy s teplou vodou po celý den a stánek s voňavým čerstvým pečivem hned u vstupní brány. Za malý stan, dvě osoby a auto platíme 40 zł/den.

Jen co vystoupíme z vozu, najdou si nás komáři a bez ostychu zahájí útok. Ačkoliv jsme s manželem docela sehraný tým, než postavíme stan a vybalíme nejnutnější věci, máme oba štípanců nepočítaně. Samozřejmě jsme si nepřivezli repelent, přesvědčeni, že u moře komáři přece nejsou. Díky umístění kempu na okraji města k nám už ani nedoléhá ruch z turistických atrakcí a tak oba docela unavení po 13hodinové jízdě brzo usínáme. Já, jakožto romantická duše, navíc s představou, že si naše do současné doby aktivně prožité dovolené zpestřím i brouzdáním se v písku, pozorováním západu slunce a snad i nějakým tím koupáním ve vlnách.

První den věnujeme průzkumu nejbližšího okolí a sběru informací všeho druhu. Ostatně nemusíme nikam spěchat, máme před sebou ještě celý týden a předpověď počasí je i pro nadcházející dny velice příznivá. Večer ve stanu nad materiály z infocentra řešíme, kam se všude zajdeme podívat. Pro následující den už ale máme jasno - vydáme se na pěší výlet k písečným dunám, kvůli kterým jsme tady především.

Další ráno se zastavujeme ještě v ob chodě pro pití a samozřejmě nemineme ani pekárnu. Vybaveni proviantem na celý den jdeme nejdříve do Rabky, malé osady na břehu Łebského jezera, která je vstupní branou do národního parku. Úsek dlouhý asi 1,5 km vede lesem po asfaltové cestě. Ta v Rabce končí a pro motorizované návštěvníky je zde k dispozici odstavné parkoviště. Většina turistů však přichází pěšky nebo na kole, případně využije ekovozítek a motovláčků jezdících z Łeby.

Po 20 minutách jsme u hlavní brány, s níž sousedí malé muzeum národního parku. Zvažujeme, že bychom jej navštívili hned, ale narůstající fronta u pokladny při vstupu do parku řeší problém za nás. Je rozhodnuto, muzeum si raději v klidu prohlédneme až při zpáteční cestě. Jen ze zvědavosti se ještě jdeme podívat k molu, odkud v pravidelných intervalech vyplouvají čluny do vesnice Kluki. Je zřejmé, že je o tyto výlety zájem, dopolední jízdy jsou už nyní plně obsazeny a přicházejí stále další turisté.

Do SPN je povolen vstup pěším a cyklistům. Můžete si vzít s sebou i svého psího miláčka. V období od května do září stojí jednodenní návštěva parku 4 zł/os., cyklisté si navíc připlatí za kolo 0,5 zł. Po zbytek roku je vstup zdarma.

Parkem se táhnou dvě hlavní turistické trasy. Jeho jižním okrajem vede žlutá značka z Łeby kolem jižního břehu Łebského jezera přes Kluki, Smołdzino až do Gardny (délka 39 km). Tou druhou, jejíž částečný úsek nás dnes čeká, je trasa značená červeně. Začíná také v Łebě a vede přes Rabku kolem protějšího břehu Łebského jezera k písečným dunám. Zde se stáčí k severu a pokračuje na západ po břehu moře. Míjí maják v Czołpinu, jezera Dołgie a Gardno a končí na opačném konci národního parku v městečku Rowy (délka 36,5 km).

Z Rabky je to k dunám ještě asi 5,5 km. Les si stále drží svůj příjemný chládek. Přes stromy však není na Łebské jezero už a na moře a písečné duny ještě vidět, takže po nějaké době začíná cesta působit monotónně. To je možná i důvodem proč se hodně návštěvníků snaží si tento úsek časově zkrátit. Na výběr mají svezení motovláčkem (za poplatek), který pendluje mezi Rabkou a dunami nebo půjčení kola hned u vstupní brány do parku (6 zł/hod nebo 30 zł/den).

Zhruba v polovině tohoto úseku se nachází muzeum protivzdušné obrany. Předpokládáme, že když je umístěno přímo v národním parku, bude vstup již zahrnut v ceně a rázujeme si to přímo k brance. Ceník zvlášť placeného vstupného jen za tuto expozici nás vzápětí vyvádí z omylu. Manžel pronese cosi ve smyslu, že za nějaké tři rakety je 12 zł/os. trochu úlet, takže padá rozhodnutí ponechat tuto malou exkurzi do historie jiným.

Cena za prohlídku se nejspíš zdá vysoká nejen nám, během asi čtvrt hodiny, kdy na blízké lavičce svačíme (drožďovky - sladké kynuté pečivo s různými náplněmi, určitě ochutnejte), se stejně jako my zklamaně vrací i většina dalších lidí včetně zájezdu německých turistů.

Po další půl hodině se hliněná cesta mění v písek, což je neklamné znamení, že za chvíli budeme u dun. Cyklisté, kteří se chtějí vracet zpět stejnou cestou zde mají možnost kolo odstavit (kola z půjčovny v Rabce zdarma, ostatní platí 3 zł.). Po vzoru ostatních lidí i my zouváme boty a po pár metrech už je před námi nejvyšší z pohyblivých dun tzv. Wydma Łącka. Teď teprve vidíme, kolik je zde turistů.

Rozprchnutí do všech koutů plochy vymezené návštěvníkům působí dojmem hemžícího se mraveniště. Někteří to pojali jako příjemný piknik, jedna skupinka si dokonce donesla míč a dávají plážový volejbal. My se zatím kocháme přírodou. Doslova na pár metrech je zde velmi kontrastní přechod mezi svěže zelenými lesy (od korun až po nejnižší bylinné patro) a suchými kmeny stromů trčícími jako pahýly z okrajů dun. Postupným rozšiřováním dun se stromy pod tíhou dalších nánosů písku začínají vyvracet a postupně odumírají.

Ačkoliv jsme asi jen 40 m n. m., máme přes koruny borovic pěkný výhled na Łebské jezero. Na opačném konci jsou duny odděleny od moře pásem travin. Zvláště samostatné trsy vypadají moc hezky. Snažím se nafotit alespoň pár snímků, je mi však jasné, že na přímém slunci tu krásu okolo nezachytím tak, jak by si zasloužila.

S vědomím, že bez patřičného zadokumentování se ale vrátit nemohu, operativně řeším a na světě je plán B. Vrátíme se sem pozdě odpoledne a do té doby budeme pokračovat po červené značce dál podél moře.

Prozatím se tedy s dunami loučíme, přecházíme horizont a po několika metrech jsme u moře. A tak zatímco pro většinu ostatních turistů prohlídkou dun návštěva národního parku už skončila a vracejí se zpět do Łeby, my se dáváme vlevo. Přestože půjdeme stále jen podél moře a navíc se stejnou cestou musíme i vrátit, zpětně to hodnotíme jako velmi dobré rozhodnutí.

Kilometry liduprázdného pobřeží, různobarevnými oblázky posetá pláž, hejna ptáků a spousta vděčných fotomotivů v podobě naplavenin a suchých kmenů stromů. Do sytosti si užíváme kombinaci písku a vln a celou cestu jdeme po kotníky ve vodě. Ta příjemně chladí a tak i ty příšerně svědící komáří štípance jsou trochu snesitelnější.

Po 18. hodině jsme zpátky na dunách. Zjišťujeme, že návštěvníci se během celého dne skutečně činili. Přes přísný zákaz vstupu za páskou ohraničenou oblast stačili na všechny strany duny pošlapat a zanechat tam na památku několikametrové autogramy. Nakonec se nám přece jen podaří najít alespoň několik úhlů záběru, kde nejsou jejich dílka tak moc vidět, takže pár slušných fotek uděláme. Svůj díl má na tom i zapadající Slunce, které dává struktuře dun více vyniknout.

Kolem 19. hodiny začíná být hra světla a stínů nejzajímavější, ale to už se musíme vydat spolu s několika posledními návštěvníky po pláži zpět do Łeby. V písku pohozená tu PET láhev, tam plechovka, obal od tyčinek apod. potvrzují, že tímto asi 30 m širokým a 7 km dlouhým pásem pobřeží projdou denně stovky návštěvníků. Zato je zde pláž dokonale vyčištěná od všech kamínků, přestože se nesmí v národním parku nic sbírat.

Cestou se nemůžeme moc zdržovat, máme před sebou ještě necelé dvě hodiny chůze a stmívá se už docela rychle. V šeru ještě rozeznáváme označené nástupy ke dvěma stezkám sloužícím jako možnost zkrácení celé trasy. První vede k muzeu protivzdušné obrany a tou druhou se zhruba po 1 km po černé značce dostanete přes les do Rabky.

Slunce již úplně zašlo za obzor a citelně se ochladilo. Jsem vděčná i za ten ručník, který si přehazuji přes holá ramena. Naštěstí už máme na dohled přístavní molo. Na betonových protitankových ježcích sloužících jako vlnolamy si konečně obouváme boty a jdeme ještě omrknout večerní Łebu.

Procházíme postupně celým přístavem, míjíme několik pěkných stylových restaurací, až se dostáváme k protějšímu molu. Je odtud vidět nasvícený hotel Neptun postavený na počátku 20. století ve stylu malého zámečku. Jako jediný má prominentní polohu přímo na pláži.

Kousek od mola si ještě prohlížíme několik posledních původních rybářských domků z 19. století. Ke každému patří i typická malá předzahrádka. Některé domky jsou pečlivě udržované, jen ty namontované satelitní přijímače a velkoplošné reklamy k nim příliš nesedí.

Teď v noci působí Łeba skoro idylicky oproti tomu, jak vypadá ve dne. Díky příjemnému klimatu, které je dáno polohou mezi dvěma jezery, je totiž prázdninovým letoviskem především Poláků, což z ní dělá v letní sezóně typické turistické městečko se vším, co k tomu patří (zástupy turistů na promenádách, rušný automobilový provoz, plné pláže).

I přesto však stojí za to SPN navštívit. Jen je třeba za tím klidem zajít trochu dál. My si na památku kromě i po týdnu stále ještě zřetelných komářích štípanců, písku sypajícího se snad ze všeho a vzpomínek na kilometry nádherného pobřeží odvážíme hlavně rozhodnutí, že se sem zase někdy podíváme. A snad konečně dojde i na to koupání v moři, na které jsme si opět nenašli čas.

Tipy

• Web: www.slowinskipn.pl
• Průvodce: POLSKO (vyd. Euromedia Group, k. s. - IKAR v roce 2005)
• Mapa: Słowiński Park Narodowy 1:100 000 FOTKAR (obsahuje i mapy měst Łeba, Ustka, Rowy, Słupsk, Lębork)