Když se řekne Salto Angel…

…v tu chvíli se musí říct také jméno jeho novodobého objevitele Jimmyho Angela. Ten se jednoho dne v roce 1935 vrátil ze svého letu nad džunglí a nevěřícím přátelům tvrdil, že objevil vodopád vysoký jednu míli. Mnoho lidí mu nevěřilo, vždy spíše přeháněl.

Jeho zájem o džungli také nepramenil z touhy poznat přírodu a její krásu, ale spíše se jednalo o její, dalo by se říci, bohatství…, byl totiž také prospektorem. Ve dvacátých až čtyřicátých letech bylo ve Venezuele mnoho těchto pilotů - prospektorů.

Za objev vodopádu může právě touha po zlatě. Traduje se příběh, který vyprávěl sám Angel. Ve dvacátých letech si jeho letadlo pronajal otrhaný prospektor, který byl ochoten zaplatit astronomickou částku za přepravu ke svému nalezišti.

Zlatokop McCracken a Jimmy Angel

Po mnoha peripetiích dorazili do Ciudad Bolívaru, odkud pokračovali dál směrem na jih Venezuely. Veškerá navigace probíhala zřejmě velice spartánsky.

Čtěte také: Ve ztraceném světě, jihovýchodní Venezuela

Najednou zlatokop označil místo, kde požadoval přistát. Angel předvedl své letecké umění a bez nehody přistál. Dále mu nezbývalo nic jiného než čekat na prospektora, který se vydal ke svému nalezišti.

Když se vrátil, nevěřící Angel musel konstatovat, že jeho vaky byly naplněny zlatými nugety a ničím jiným. Museli odletět včas. Tato výpověď Jimmyho je pro mnohé lidi neuvěřitelná a má povážlivé skuliny.

Hlavní věc je orientace. Velkým ALE je fakt, že zlatokop McCracken si perfektně zapamatoval cestu ke svému nalezišti a také z letadla byl schopen místo bezpečně rozpoznat. Na rozdíl od Angela.

Nad Vysočinu se vydal snad stokrát jako šílený člověk, který hledá něco, co může být ukryto na dosah ruky. Právě při jednom z těchto přeletů objevil údajně bájný vodopád.

Stolová hora Ayuán Tepuy

Samozřejmě nejde o prvního člověka, který tento vodopád spatřil a pojmenoval. Indiáni již dávno věděli o obrovském masivu stolové hory Ayuán Tepuy a o vodopádu, který se řítí z jejího povrchu. Pojmenovali jej Churún Merú.

Dodnes je ale ve většině světa znám jako Salto Angel podle svého objevitele a dokonce je často zapomínáno i na letce Angela a název je často vysvětlen jako "Andělské vodopády".

Co si mysleli indiáni kmene Pemon, když pozorovali řítící se vody z výšin stolové hory, která pro ně byla zřejmě posvátná? Přisuzovali nějaký význam věcem, které provázely tento přírodní div? To se zřejmě již nedozvíme.

Jisté je jedno. Právě tento kmen indiánů zachránil život samotnému Angelovi a jeho druhům včetně manželky po nešťastném přistání na vrcholovém plato Ayuan Tepuy. Po mnoha strastech překonali vrcholové plato a podařilo se jim dostat se z hory. Díky indiánům poté přežili.

Otázkou zůstává, jako i u jiných objevitelských historek, jak to bylo doopravdy. Je možné, aby si tak zkušený pilot troufnul s letadlem naloženým lidmi k odvážnému přistání na povrchu hory…?

Kdo navštívil stolové hory ví, že se jedná o velmi složitý a nepřehledný terén. Byla hlavním motivem touha po zlatě? Spatřili snad něco neuvěřitelného či výjimečného? Jimmy Angel nechal ve svém letadle tužkou narychlo napsaný vzkaz.

Existence majestátního vodopádu byla tedy po návratu členů Angelova letadla potvrzena. Zbývalo změřit skutečnou výšku, která podle Jimmyho dosahovala bez pochyb jednu míli.

Za tento počin vděčíme paní Robertsové, která si umanula do hlavy odvážnou expedici k tomuto vodopádu. Obětovala téměř všechny své finance, aby mohla zorganizovat svůj cíl.

Víra i hory přenáší a nemožné se stalo skutkem. V roce 1949 byl vodopád změřen. Údaj se sice podstatně lišil od čísla udávaného Jimmym Angelem, ale přesto byla výška zarážející: 979 m. Jednalo se tedy o nejvyšší vodopád světa. A tak to zůstalo dodnes. Nezbývá než dodat, že víra v expedici se vyplatila a Ruth Robertsová dostala své investované peníze zpět od National Geographic.

Cesty k Salto Angel dnes

Pokud se dnes chcete dostat k vodopádu, vaše cesta začíná v Ciudad Bolívar, na místním letišti. Před letištěm si můžete prohlédnout ono památné letadlo, které přistálo ve třicátých letech na vrcholu Ayuán Tepuy. Teprve v sedmdesátých letech jej venezuelská armáda transportovala do Ciudad Bolívar, kde jej po rekonstrukci dnes můžete obdivovat a nemusíte být zrovna fanoušci do letectví jako já.

Vaše další cesta povede letadlem ke Canaimě, nádherné laguně na Río Carao. Jedná se o černou řeku, její vody jsou stejně jako vody Churúnu, Caury a jiných řek zabarveny do červenočerna.

Fotky laguny Canaima jsou známy po celém světě a jen málokterý průvodce po Venezuele si odpustí neotisknout fotku tří palem rostoucích z červené vody s vodopády v pozadí. I dnes, kdy tlak turistů je téměř nepřetržitý se jedná o nádherný kus přírody.

Jaké to tady asi muselo být v dobách, kdy u této laguny poprvé přistál s společně s Ruth Robertsovou její objevitel Charles Baughan?

Jako jeden z nejvíce zkušených bushpilotů objevil toto idylické místo při jednom ze svých přeletů. Následně zde založil i osadu, která se dnes hemží turisty, kteří vyrážejí dál proti proudu Carao a Churúnu k Saltu Angel. Nezbývá než dodat, že Charles Baughan, stejně jako mnoho jeho druhů z té doby, nebyl, žádné "ořezávátko" a jeho život se hemží zajímavými okamžiky, nad kterými se tají dech.

Existence vodopádu je dnes známa, ví se přesně i jeho výška, kterou můžeme změřit téměř kdykoli. Rozmazlení prachatí turisté si létají prohlédnout vodopád až z karibského ostrova Isla de la Margarita. Přesto i dnes patří k hlavním dopravním prostředkům loď.

Celá výprava trvá tři dny a mohu ji jen doporučit. Potkáte sice mnoho lidí, kteří budou chtít spolu s vámi pohlédnout do tváře fantastické džungle na březích řek a také k samotnému vodopádu. Nenechte se však odradit, stojí to za to. Okamžiky, kdy se kolem lodě rozprostírá neporušená džungle, nad kterou vystupují stolové hory s hučícími vodopády, pro vás bude zážitkem na celý život.