Pracovní prázdniny v "mrazícím boxu USA" - na Aljašce, V.

• Pracovní prázdniny v "mrazícím boxu USA" - na Aljašce, I.
• Pracovní prázdniny v "mrazícím boxu USA" - na Aljašce, II.
• Pracovní prázdniny v "mrazícím boxu USA" - na Aljašce, III.
• Pracovní prázdniny v "mrazícím boxu USA" - na Aljašce, IV.

Krok IX. Pracovní pozice

Lidem pracujícím pro společnost nejméně druhou sezónou se říká "second timeři". Nejenže jsou lépe finančně hodnoceni, nýbrž i jejich pracovní pozice je výhodnější. Dostávají lehčí práci a při boji o přesčasové hodiny mají větší šanci oproti "first timerům. Ve skutečnosti znamená první sezóna jakýsi křest, dalšími roky je vše mnohem jednodušší. V žebříčku pracovních míst zaujímají nejnižší příčku "workeři", řadoví pracovníci u linek.

Workeři

Někteří studenti se vrací stále znovu, mnozí jsou prací a prostředím poznamenáni. Jeden český student stále všem tvrdil, jak nutně potřebuje peníze. Ptal jsem se proč zrovna on, vždyť pro peníze jsme tady všichni. Začal vysvětlovat, prý koupil byt a platí splátky na novou Škodu Octavii. Nežertoval, myslel to docela vážně. Hlavním motivem těchto programů je cestování a zlepšení finanční situace studentů. Ani ve snu mě nenapadlo, že jezdí studenti do rybáren vydělávat na nové "Oktávky". Výše jmenovaný majitel Oktávie absolvoval po americkém kontinentu jedinou cestu Seattle - Juneau - továrna + cesta s penězi domů. Byl na tom samém místě čtyřikrát a neměl peníze na to, aby se někam podíval.

O trochu lepší pozici mají "forklift driveři", jejichž úkolem je neustálé přivážení či odvážení rozličných předmětů. Řídit "forklift" není snadné. V jeho ovládání musí řidič prokázat praktickou šikovnost v ovládání a absolvovat školení se závěrečným testem. O čistotu pracovního i civilního prádla se staraly "laundry ladies", holky z prádelny. To byla docela pohodová práce, zvláště ve srovnání s linkou, ale všechno má svá pro a proti. V kanceláři se o formuláře a papírování staraly "office ladies", domorodé obyvatelky, pro které byla charakteristická nepopsatelně pomalá rychlost práce i myšlení. Vyřídit něco v kanceláři, byť něco triviálního, bylo velkým uměním.

Velké díky zaslouží údržbáři, kteří se nám svou velmi "svědomitou" prací připomínali každý den v podobě amoniakových mraků, které pravidelně putovaly továrnou. Pár lidí občas zkolabovalo, ale co, jsou to jen nahraditelní dělníci. Kvalitu produktů hlídali kontroloři kvality. Většinou ti největší hlupáci (protekční), kteří nemohli dělat nic zodpovědného.

Nelehký život kontrolorů kvality

Kapitola kuchařů, náladových alkoholiků není také nikterak veselá. Aneb co dokážeš vykouzlit z hranolek a hamburgerů. Nad směnou bděli bystrým okem leadeři. Nejvyšším Bohem v továrně, byl již zmíněný manažer.

Američané jsou většinou pohodoví, nesetkal jsem se s nikým kdo by dělal nějaké naschvály, nebo zbytečné problémy. Před pěti, až deseti lety nebylo osazenstvo rybáren tak vytříbené. Skládalo se z alkoholiků, narkomanů, kriminálníků a sociálů. To se díky studentům z cizích zemí podstatně změnilo, vedení továren si to uvědomuje a dá se říct, že si toho váží. Horší je chování Čechů, spousta lidí by pro peníze udělalo cokoliv. Pomluvy, naschvály a závist byly na denním pořádku. Vždy jsem raději dělal s cizinci. Negativem je vyšší pracovní nasazení (musel jsem dělat za dva) ale pozitivem je procvičení angličtiny a nemusel jsem se bát podrazů, či naschválů. Jsou srdeční, stále se usmívají a v nouzi neváhají pomoci. Na Aljašce jsou skvělí lidé!

Krok X. Závěrem pár zajímavých zážitků

Jeden z těch "super" zážitků se mi stal po cestě z kompostu. Jel jsem tehdy jako pomocník řidiče trucku. Cesta byla docela dlouhá, klikatila se do nitra ostrova. Truck jel velice pomalu, protože vezl plnou korbu ryb. Po dosažení cíle bylo mým úkolem otevření poklopu v zadní části auta. Část ryb se vysypala ven, pak jsem musel vlézt dovnitř a lopatou vyhrnout těch "pár" tun zbylých ryb ven. Zápach z rozkládajících rybích těl byl neskutečný, ale stálo to za těch 15 minut práce. Horší stránkou výletu byl smrad, který si mě při práci na kompostu velice oblíbil a nechtěl mě jen tak opustit. Celá směna chodila kolem mě oklikou a ani v jídelně mi nikdo nechtěl dělat společnost. Moc jsem se jim nedivil. Ale ten zážitek stál za to! Při zpáteční cestě jsem viděl poprvé v životě polární záři. Nebyla to obyčejná polární záře, byla to královna všech polárních září, zázrak, který stál u zrodu mé lásky k této úžasné zemi. Řidič, domorodý obyvatel mě přesvědčil, že něco takového sám ještě neviděl. Jako kouzlo vystupovaly pruhy barevného světla z okolní tmy. Snažil jsem si tu nádheru navždy zapamatovat. Přál bych to každému. Duch Aljašky mě očaroval a teď se musím stále vracet a doufat, v návrat "nepopsatelného" zážitku.

Nejhorší a nejdrsnější zážitek souvisí jak jinak než s prací. Jednou večer po začátku směny, ke mně přišel "leader", abych udělal inventuru mrazáků. Nafasoval jsem teplé boty, kombinézu a ušanku. Všichni se mi smáli, že vypadám jako "pohublé teletabís". Mým úkolem bylo projít všechny mrazáky a zapsat čísla krabic s rybami. Pomáhal mi "forklifťák", který musel vyvážet přední bedny ven, abych se dostal i k zadním krabicím. Po několika hodinách práce mě začala bolet hlava. Ještěrka jezdí na plyn, motor uvolňuje spalováním oxidy uhlíku. Asi jsem se trošku otrávil. Sděluji to leaderovi, ten nemá moc času, mám jít na chvíli ven. Vycházím, tři metry ode mě vidím lavičku, udělám pět kroků, přepadá mě náhlá slabost, to asi ten vzduch. Najednou omdlívám a padám na zem. Při dopadu již nejsem při vědomí. Po nějaké době se vzpamatovávám, ležím na břiše, nemohu se stále zvednout. Nemohu ovládat své tělo, sbírám všechny síly a otáčím se na záda. Svaly mě neposlouchají, jsem strašně unaven. Jenom ležím a koukám na překrásnou noční oblohu posypanou hvězdami. Je mi krásně, zbaven vlády nad svým tělem ležím a pozoruji hvězdy. Nechci nic dělat, nepřeji si aby to skončilo. Bolest na hlavě mě vrací zpátky do reality, zkouším se pomalu zvednout, jde to. Koukám na hodinky, nevěřím vlastním očím, uběhla hodina a půl. Jsem fakt rád, že mě nikdo nepostrádal, alespoň jsem si ten zvláštní pocit vychutnal. Musím jít na záchod, kouknout na odřenou tvář. Koukám do zrcadla, pěkná podívaná, od pádu celý obličej rozedřený, čelo a kolena. Drhnu špínu z odřenin, pálí to jako čert. Dám svůj zevnějšek do pořádku a letím ven. Ve dveřích potkávám manažera, koulí po mě očima a ptá se jestli jsem O.K., odpovídám "of course", a jako bonus přidám nechápavý pohled. Nakonec to nedopadlo nijak tragicky, pár odřenin, které se rychle zhojí. Když o tom přemýšlím s odstupem času, jsem docela rád za ten sedřený obličej. Pádem na záda mi mohl snadno zapadnout jazyk. Hodinu a půl bych bez kyslíku pravděpodobně nevydržel.

Krok XI. Závěrečné zamyšlení

Tenkrát v létě jsem ztratil několik přátel. Občas je mi to docela líto, ale čas nelze vrátit. Ironií osudu je, že z lidí, které jsem zpočátku zatracoval, se stali noví přátelé. Chtěl bych jim touto cestou poděkovat, díky nim byly všechny ty útrapy snesitelnější. Velké díky i těm, kteří mi pobyt na ostrově ztrpčovali, s jejichž pomocí mi bylo dopřáno najít obrovskou vnitřní sílu, jejíž součástí byla i víra v lepší budoucnost.

Článek píši s odstupem času, z pouhých prožitků se staly překrásné a nezapomenutelné zážitky. V období, kdy v továrně nebyla práce jsem podnikal výlety do okolní přírody. Nikdy nezapomenu na medvědice s hravými medvíďaty, potoky přeplné lososy a orly střežící své hluboké lesy. Kontrast, mezi továrnou destruující vše živé a přírodou mi otevřel oči. Obklopovala mě zeleň, plachá zvířata a šumění potoků. Bylo mi dovoleno vstoupit na místa, kde možná nikdy nikdo nestál. Dnes bych dal cokoliv, abych tam mohl alespoň na chvíli utéct. Utéct od paneláků, aut, lidí a odpadků. Vstoupit do míst, která zatím člověk svým chováním neovlivnil; zřejmě ještě neměl čas, zničit je. Nadýchnout se čistého vzduchu, na chvíli se zastavit, nikam nepospíchat. Jednou k tomu určitě dojde a já znovu spatřím ta nádherná místa. Rád bych Vám ty dobrodružné výlety do krásného okolí popsal, ale o tom až jindy. To se do této kapitoly mého života vůbec nehodí.

Pokud se někdo z vás milí čtenáři prokousal až sem a chtěl by okusit něco podobného jako já, nabízím několik kontaktů:

• www.tridentseafoods.com
• www.laborstate.ak.us/esd_alaska_jobs/home.htm
• www.orcabayfoods.com
• www.icicleseafood.com
• www.wtcak.org/press/leadercreeklsaleader.htm
• www.unisea.com
• www.pspafish.net
• www.kodiakfishmealcompany.com