Masada - výstup pod hladinou moře

Když se tak dívám z okna na opět zasněženou louku a přemýšlím, jestli jsem nekoupil vybavení na kolo přeci jenom trochu brzo, vzpomenu si na teplejší počasí Středního východu. Doma je sice doma a zima patří k našim klimatickým podmínkám jako vejce ke slepici, jak ale víme, lidé rádi vzpomínají na přesně protikladné zážitky, jenom aby si trochu oddechli a dodali sebevědomí, v zimě či v létě.

Směr jih

Po doporučení slečny z informací sedám do autobusu směr Mrtvé moře, Masada a snad dokonce Ejlát. Cestu jsem jednou již z části absolvoval, když jsem směřoval do údolí Vádí Kelt. Nějak jsem byl připraven na skutečnost, že se v Izraeli nebude nacházet terén, snad kromě Golan, kde by se dalo uvažovat o nějakém převýšení nebo dokonce výstupu na kopec alespoň střední. O to větší překvapením byla hora Masada, kam jsem na doporučení Pavla a Veroniky vyrazil.

Masada je vlastně menší stolová hora, která pro svou strategickou polohu výtečně posloužila Římanům pro vybudování opěrného bodu jejich legií, se stavbou opevnění začali v 1. století př.n.l. Dnes je tato hora prohlášena za Národní park a kulturní dědictví UNESCO a její návštěvu lze jen doporučit, zvláště, pokud přebýváte v Jeruzalémě a časově na tom nejste moc dobře. Návštěva hory s výstupem po svých, důkladnou prohlídkou a na zpáteční cestě s koupáním v Mrtvém moři lze stihnout s přehledem za jediný den.

Nejnižší údolí světa

Krajina kolem se mění, když vjíždíte do nejníže položených míst údolí Mrtvého moře. Teplota se i na listopad nepříjemně zvyšuje. Není třeba skrývat, že Masada je turisticky hustě navštěvovaná nejen pro svou lehkou dostupnost (a to doslova, 99% návštěvníků jede nahoru lanovkou), ale také pro blízkost pláží Mrtvého moře s jeho léčivými účinky. Takže vzorec obsazení autobusu je dopředu zřetelně dán. Upocení Američani, turisté odevšad, spící Izraelští vojáci a několik lidí jedoucích do osad poblíž. Konečně se blížíme na dohled moře. Paráda. Kochám se kochám a v dálce zřetelně sleduji stále se zvětšující povědomý obrys Masady. Je to skutečně ona, na parkovišti vysedáme a já přemýšlím, co dál.

Vzhůru

Ne že bych nechtěl přispět na rozvoj muzea, ale jízda lanovkou je zbytečně drahá a peněz není nazbyt. Přece jenom je tady více draho než doma. Rozhoduji se tedy logicky pro výstup po "Hadí stezce". Převýšení je 350m a délka je údajně dva kilometry. Čas na překonání výstupu a následné dosažení plošina pro výstup z lanovky je 45 minut. Na informační ceduli následují pokyny pro pohyb v terénu, rozhodně stojí za zapamatování mít pokrývku hlavy a dostatek tekutin. I v druhé polovině listopadu je vedro, takže stojí za to nehrát si na hrdiny a hodně pít. Za necelých 40 minut jsem nahoře. Počítám se zaplacením vstupného, ale jak se dozvídám, platí se dole u lanovek. Taky dobře. Američanky jsou dávno nahoře a se sluchátky procházejí expozici římského tábora.

Další možnost je zvolit si pro skupinu nebo jednotlivce místního průvodce. Já jdu bez sluchátek i průvodce a pro jistou opačným směrem než většina nových příchozích. Prohlídka je fajn, o nedostatek informací se bát nemusíte, pokud se zastavíte u naučných tabulí po trase prohlídky, navíc si můžete vzít několik letáčků v různých jazycích. Tábor využíval Herodes, který zde zkonstruoval i lázně, které byly napájeny důmyslným systémem akvaduktů. Nádherné výhledy na všechny strany nám odhalují i polohu níže položených strážních vojenských táborů. Pěkné orlí hnízdo tahle Masada. Pokud budete mít štěstí můžete potkat nebo zahlédnout ve skalách Kozorožce nubijského a některé druhy zdejšího ptactva.

Tam za vodou je Jordánsko

Po úspěšném sestoupení z Masady, nezbývá než koupit v bistru láhev vody, případně zmrzku a čekat na zpáteční bus, který Vás může vysadit na pláži En Gedi. Je to kousek a autobusy tady zastavují pravidelně, tak proč se nevykoupat. V době mé návštěvy bylo lidí pomálu, zkrátka takové komorní prostředí. Teplota vody a vzduchu je tady vhodná pro celoroční koupání. Po šichtě v prachu a písku je to krásné zakončení dne. Důležité je neusnout nebo nezapomenout na orientaci, velice lehce Vás proud odnese dál od pobřeží a dostat se zpátky může být problém. Pro ty, co se bojí hloubek a mají fóbii z útoku vodních živočichů - můžete být v klidu, až na několik druhů bakterií a ryb je moře bez života. Pozor si však dejte na případné napití vody. Jako člověk nedůvěřivý jsem to zkusil a je to fakt paráda, co Vám budu povídat.

Na břehu se mezitím usadila skupina (a teď se podržte) Mongolů. Kromě jednoho strejdy vlezli všichni do vody, ale drželi se uctivě u kraje a spokojeně se vyvalovali. Právě k vodě rezistentnímu Mongolovi vděčím za několik fotek mé osoby v moři. Správňácky si uvázal kolem hlavy vojenský kamuflážní šátek a s hekáním způsobeným namočením jedné nohy sdělal fotky. I Mongolové zřejmě nakonec uvěřili, že poměr solí ve vodě je značný, takže nehrozí bezprostřední ohrožení utopením a pustili se dále od břehu. Myslím, že nelitovali stejně jako já. Je to opravdu zvláštní.

» Nejnovější články, archiv