Královská města Maroka (1), Marákeš

Královská města v Maroku jsou pouze čtyři. V každém z nich postupem doby sídlili vládci jednotlivých dynastií, kteří si to které město zvolili za město hlavní. Každé z nich je něčím jedinečné, každé z nich má svou typickou atmosféru, každé z nich má svou pohnutou historii. Jsou jimi Marákeš (Marrakech), Fez, Meknes a Rabat. Bezesporu nejzajímavějším, alespoň podle mého soudu, je Marákeš (Marrakech).

Marákeš, červená perla Afriky

Marákeš je také nazýván červenou perlou Afriky. To proto, že oblast pokrývá červená lateritová půda a i množství staveb ve městě má tuto barvu. Červená je jakousi "oficiální" barvou Marákeše, stejně jako modrá ve Fezu, zelená v Meknes, či bílá v Rabatu. Pokud bych si měl v Maroku vybrat pouze jediné město, které bych směl navštívit, byl by to bezesporu právě Marákeš. Nikoliv unylý Fez, kam jezdí prakticky všichni cizinci, ale právě Marrákeš, který je skutečnou Afrikou, "hlavním" městem marockého jihu.

Zde, pod vrcholky Vysokého Atlasu tepe pravý a rušný život, jehož atmosféra je zcela neopakovatelná, kde je směsice lidí různých ras. Uvidíte zde černochy, potomky bývalých otroků, Araby, Berbery, Tuaregy i bělochy. Arab nikdy příliš nehleděl na čistotu rasy, před Alláhem si jsou všichni rovni.

Čtěte také: Maroko, nejzápadnější Orient

Přiznám se, že toto město mám velice rád a při každé návštěvě Maroka se těším na Marákeš, na procházku jeho kořením vonícími súky, na náměstí Djema el-Fna se svým ohlušujícím lomozem turistických atrakcí, na stánkaře nabízející skvělý pomerančový džus a na spoustu dalších zajímavostí.

Založení Marákeše Almoravidy

Marákeš byl založen v roce 1062 slavným sultánem z dynastie Almoravidů - Júsufem ben Tášfinem. Tášfin poté dobyl celý sever a přes Gibraltar vyrazil na Pyrenejský poloostrov, kde po porážce Alfonse II. u Toleda obsadil celou Andalusii. Tento sultán se neproslavil pouze svými válečnými úspěchy, ale také založením slavného palmového háje, kterým se Marákeš pyšní až do dnešních dnů. V tomto háji bylo vysázeno přes 100 000 palem.

Dynastie Almohadů, mešita Koutobía

Almoravidé byli v roce 1125 vystřídání Almohady. Tuto dynastii založil Ibn Túmart, který pocházel z Vysokého Atlasu. Almohadská dynastie zanechala Marákeši mnoho nádherných památek, jedna z nich však převyšuje všechny ostatní - mešita Koutoubía (čti Kutubíja), která je dnes jednou z nejcennějších památek celého Maroka. Navíc věž mešity, vysoká 67,5 metru, slouží jako vynikající orientační bod při pohybu ve městě.

V minulosti byla značně poškozena zubem času a hrozilo její zřícení, neboť se v ní objevila veliká trhlina, ale po rozsáhlých rekonstrukcích je opět vidět v plné své kráse. Dnes je upraveno i její okolí a mešita je přes noc krásně nasvícená elektrickým osvětlením. Následující dynastie Merínovců opouští Marrákeš a za sídelní město si vybírá Fez.

Dynastie Saadovců, marocký Louvr

Teprve v 16. století se sídlo vrací do Marrákeše spolu se sultány z dynastie Saadovců. Nejslavnějším z nich byl bezesporu Moulay Ahmed el-Mansúr el-Dahabi (1548 - 1603). Proslavil se svou velkou výpravou do Súdánu, odkud se vrátil s obrovskou kořistí zlata, slonoviny a také otroků. Z této doby pocházejí dvě nádherné památky - hrobky Saadovců a palác El-Badi. Z tohoto paláce se do dnešních dnů bohužel zachovalo málo, neboť jej nechal zničit Moulay Ismail.

I přesto dnešní ruiny napovídají mnoho o kráse a rozlehlosti tohoto paláce, o němž pamětníci pěli nebetyčnou chválu a přirovnávali jej k Louvru. Vstupné činí 10 DH. Proto se musíme spokojit s menším, ale rovněž pěkným palácem El-Bahíja, vystavěným v minulém století. Ten nechal vybudovat Ahmed ben Músa, který byl regentem říše v době dospívání sultána Abd-el-Azíze. Palác je velice nádherný, s bohatou maurskou výzdobou. Vstupné je sice volné, ale musíte si zaplatit průvodce, takže nakonec stejně platíte.

Djema el Fna, centrum Marákeše a hastleři

Jakýmsi centrem Marákeše je náměstí Djema el-Fna. V překladu to znamená "shromaždiště mrtvol". To proto, že zde byly v minulosti "vystavovány" tzv. sultánovy pomeranče, což byly setnuté hlavy odsouzených vzbouřenců nebo zločinců. No neodsuzujme je zase tolik, podobné "Djemy el-Fny" měla ve středověku i většina našich měst. Dnes je toto náměstí turistickým centrem celého města, kde je to kousek jak z nového tak i starého města.

Po obvodu náměstí je množství restaurací, kde si můžete dát jak pravá arabská, tak i evropská jídla. Některé z nich mají ovšem poněkud vyšší ceny. Vedle nich je zde množství krámků, kde se prodávají prakticky jen více či méně "užitečné" suvenýry. Co je však problémem (a to nejen tohoto města), který většinu lidí dosti "nabudí" jsou hastleři (správně by se mělo psát hustler).

Hastleři jsou obchodníci, či spíše by se hodilo napsat otravní obchodníci. Snaží se vám vnutit různý brak často za nehorázné ceny a jsou velice vlezlí. Mnohdy je potřeba se velice hrubě ohradit, aby vám vůbec dali pokoj. Jinak se neustále povlečou za vámi, budou vás tahat za rukáv a cpát vám do rukou zboží, o které nemáte zájem. Ne nadarmo se Maroku říká "země bakšišů".

Naštěstí ne všichni Maročané jsou hastlery, ale v městech vyhledávaných turisty je jich opravdu hodně. To je snad jediná vada na kráse Marrákeše, ale ani jiná města na tom nejsou o nic lépe. Je škoda, že si Maroko vytváří takovouto reputaci, neboť turistický ruch by mohl Maroku přinášet do státní kasy mnohem více valut.

Pokud chcete zažít tu pravou atmosféru tohoto města, vydejte se na Djema el-Fna pozdě odpoledne nebo raději až večer. Teprve večer náměstí skutečně ožívá. Poledne je zde většinou nudné, ale komu by se chtělo v poledním žáru něco dělat. Večer začnou vířit bubny, přijedou kuchaři se svými pojízdnými restauracemi a náměstím se začne linout vůně připravovaných orientálních jídel. Světlo plynových lamp celou atmosféru jen dokresluje. To je skutečný Marrákeš, na který se nedá zapomenout.