Tajemství kamenných koulí

Před nejednou budovou spatříme ozdobný architektonický prvek ve tvaru koule. Zpravidla je z kamene. Proč zrovna koule? Jedná se o jeden z nejdokonalejších geometrických tvarů, jenž má symbolizovat harmonii činnosti ve zdobené budově. Proto stojí třeba před vchodem do prezidentského sídla v Lánech nebo před budovou obchodního soudu v Praze Vinohradech.

S tvarem koule se však setkáváme i v přírodě, která tímto tvarem nic nesymbolizuje. Koule je výsledkem prosté souhry okolností při spojování pevné hmoty nebo jejím opracování vnějšími silami. Většina koulí tudíž nedosahuje geometrické dokonalosti, ať už vlivem nesourodosti opracovaného materiálu nebo nestejnoměrností působících činitelů.

V přírodě proto nacházíme mnoho valounů bochníkovité nebo vejčité podoby. I tak vždy upoutávali lidskou pozornost. Tak třeba žulové balvany bochníkovitého tvaru při turistické stezce vedoucí od nádraží západočeského městečka Žihle. Takovým nápadným jevům se dostalo i jména. Zmíněné balvany několikanásobně převyšují člověka a jmenují se Dědek a Bába. Bába je rozložitější než Dědek. Obdobné útvary jsou obdivovány milovníky přírody i v jižní části Českomoravské vysočiny u Kunžaku nebo mnohem pravidelnější v Moravskoslezských Beskydech. Vznikly kulovitou odlučností měkčích hornin.

Ve světě se však vyskytují i mnohem dokonalejší koule. Třeba na severním okraji Sahary nebo čedičové a žulové koule v národních parcích jihozápadu USA či v Arnhemské zemi v severní Austrálii. Jejich tvar odjakživa zatěžoval přemýšlivé hlavy, které dumaly nad příčinou jejich vzniku. Na mořském břehu si pohrává vlnobití s kameny, které se vzájemně třou a obrušují do kulového tvaru. To by mohla být jedna z příčin vzniku. Vyskytují se na jižním pobřeží Austrálie.

V zemích pokrytých před více než 15 tisíci lety obrovským severským ledovcem najdeme taky kamenné koule. Jejich vznik přisuzujeme činnosti vodních proudů z tajícího ledu. V severovýchodní části České republiky jim říkají "bludné balvany". Využili jich ke zřizování památníků padlých za první světové války. V meditacích o původu balvanů a silách, které jejich pravidelnou podobu vykouzlily můžeme využívat fantasie do nekonečna, a přesto si nebudeme jisti, že jsme našli příčinu. Může jít o kombinaci uvedených příčin nebo chemické působení.

Kulaté balvany jsou k vidění v Ledovcové zahrádce švýcarského města Luzernu. Leží na ledovcem ohlazené skále. Mnohem více a větších najdeme na stokilometrové hladké plošině na jihu jihoafrického státu Zimbabwe v Matopoských horách, které se táhnou mezi Bulawayem a Guandou. Jejich vyobrazení se ocitlo na zimbabwských bankovkách.

Kulovým rozpadem diabasu a jiných sopečných hornin dochází ke vzniku "kamenných růží", například u přehrady Bleiburg v Německu. Na východním pobřeží jižního ostrova Nového Zélandu zastavují turisté u restaurace mezi Oamaru a Dunedinem, aby za odlivu shlédli na pláži kamenné koule v zátoce u staré velrybářské stanice Moeraki poblíž hnízdiště tučňáků. Některé koule jsou popraskané a jedna dokonce zlomená. Podle pověstí původních obyvatel-Maorů, má jít o potravu ze ztroskotané kánoe. Ač na každém šprochu bývá pravdy trochu, v tomto případě soudný člověk pověsti nemůže věřit.

Ve střední Americe se čedičové a žulové koule o průměru 20 – 200 cm a hmotnosti do 12 tun vyskytují v sypkých sopečných horninách andesitu a jsou uloženy ve vyvrženinách a zvětralinách sopečného původu v pohoří Sierra de Amera. To vede k domněnce, že vznikaly tuhnutím magmatu valícího se z podmořských sopek jako k tomu dochází na několika místech světového oceánu.

Velice pravděpodobné se též zdá, že žhavý sopečný oblak popelu se skleněnými součástmi se při třetihorní sopečné činnosti před 40 milióny let ukládal v prohlubních. Krystalická jádra přitahovala další částečky, až se vytvořily kulaté shluky. Měkčí materiál později odplavila voda a zůstaly jen tvrdé koule navíc oválené mohutným vodním proudem do kulata. K obdobnému jevu došlo zřejmě též u Los Alamos v Novém Mexiku. Jenže tam jsou koule nejvýš půlmetrové.

Nikdo také dosud nevyvrátil domněnku, že vznikly pravděpodobně otesáváním čediče pomocí sopečného skla (obsidiánu) a ohlazeny pískem. Jedna teorie tvrdí, že po získání krychle byl podle dřevěné šablony odtesán přebytečný kámen. K čemu měly koule sloužit? Snad ke kultovním účelům indiánských kmenů v předkolumbovské době. Avšak v okolí koulí nic nesvědčí na přítomnost člověka. Naleziště se nachází u Palmar Sur de Valle del Disques v Kostarice. Proč jich je tolik pohromadě? Možná, že koule označovaly místa pohřbených zpopelněných zemřelých.

Jedno je nutno obdivovat. Největší nálezy z Kostariky se liší od přesného tvaru koule nejvýš o 8 cm. Tyto koule byly objeveny archeology teprve roku 1938. Věda teprve potvrdí nebo vyvrátí uvedené domněnky. Obdobné útvary z čediče a andezitu jsou i v Hondurasu, Belize a v žule v Mexiku. Některé byly rozstříleny, protože v nich Španělé marně hledali zlato.

Nálezy kamenných koulí můžeme shlédnout v muzeu kostarického hlavního města San José. V blízkém Národním parku La Tigra se na banánových plantážích nacházejí další četné koule. Během času se teorie o vzniku množí, mnohé se vyvrátily, ale záhada nebyla dosud definitivně beze zbytku vyřešena. Objasní nám ji veda začátku 21. století?