Postojná neboli Postojnska Jama, jeskyně ve Slovinsku

Do Slovinska jezdíme obvykle do hor a nebo k moři. Postupně si ale zvykáme navštěvovat i kulturní památky a přírodní zajímavosti mimo nejnavštěvovanějších Julských či Kamnických Alp. Pokud vás již omrzí válení se u moře, pak vítaným zpestřením může být návštěva významné krasové oblasti, tzv. Dinárského krasu na západě Slovinska mezi Terstem a Postojnou.

Dinárský kras

A kras to není ledasjaký. V silných vrstvách vápence, který se na dně tehdejšího moře ukládal v období křídy před asi 70 miliony lety, se vytvořila hustá síť podzemních prostor, závrtů, propastí, škrapových polí. Perlou mezi jeskyněmi zdejšího krasu je Postojnska Jama u nás známá jako jeskyně Postojná či Postojenská jeskyně.

Tento podzemní labyrint je dlouhý přes 20 km. Postojenská jeskyně je tak největší jeskyní celého Slovinska. Hm, možná se ušklíbnou Poláci i Slováci majíc jeskynní systémy delší, hm, možná se ušklíbnou Američané, jejichž Mamutí jeskyně v Kentucky dosahuje délky neuvěřitelných 579 km. Přesto je Postojná krásná a návštěvy hodná. Vždyť při rozloze Slovinska pouhých 20 273 km² a necelých dvou milionech obyvatelích to zase není až tak málo.

Vznik jeskyně

Postojná jeskyně začala vznikat erozivním i korozívním působením vod před asi třemi miliony lety, které odtékaly do dnes již neexistujícího Panonského moře (jedním z jeho pozůstatků je např. Černé moře). Krápníková výzdoba jeskyně je velice bohatá. Stalaktity, stalagmity, stalagnáty, objevují se i dlouhé úzké krápníky zvané brčka, která známé i od nás z Gombasecké jeskyně ve Slovenském krasu. Nejstarší krápníky dosahují stáří asi 500 tisíc let. Teplota v jeskyni je stálá a dosahuje +10 °C, vlhkost se pohybuje okolo 92 - 96%.

Vstup do jeskyně, tzv. Starou jeskyni objevil v roce 1818 Luka Čeč. Vstupní část jeskyně však byla známá mnohem dříve. Nápisy na zdech jeskyně prozrazují návštěvníky již ze 13. století. Avšak četné nálezy dokazují, že se v jeskyni objevil již člověk jeskynní před nějakými 50 000 lety. Pro turistický ruch byla jeskyně zpřístupněna již v roce 1872. V roce 1884 bylo zavedeno elektrické osvětlení, které nahradily olejové a acetylenové lampy.

Prohlídka jeskyně

Obrovské davy turistů se prodírají po úzkých chodnících s jazykově různě vybavenými průvodci. Ročně jeskyně navštíví přes 400 tisíc návštěvníků, denně je to (během sezóny) až 14 000 turistů. Před rozpadem Jugoslávie tady prý dokonce ročně zavítalo přes 900 000 turistů ročně. Neuvěřitelné. Prohlídka jeskyně trvá asi 1,5 hodiny, přitom okruh činí jen asi 1,2 km.

Trochu jsem se divil, ale během návštěvy jsem pochopil. V davu asijských návštěvníků to ani jinak nešlo. Zkoušel jsem na ně chtěje projít různé světové jazyky, ale když nepomohla ani pantomima, angličtina ani jím určitě geograficky blízká ruština, musel jsem si cestu uvolnit systémem "toro"… Zajímavé, že pak již reagovali i na české "s dovolením"... V jeskyni je zakázáno fotografování, ale když šíleni Japonci a Číňané cvakali foťáky a blesky, začal jsem fotit také, takže mohu připojit alespoň pár ilustračních záběrů. Snad mi Slovinci, kteří tady byli v menšině, prominou.

Celková prohlídková trasa jeskyně je asi 5,2 km. Pěšky, jak uvádím výše, absolvujete po svých, zbývající 4 km vláčkem. Ano, dva kilometry se řítí vláček s návštěvníky úzkými jeskynními chodbami Staré jeskyně na "seřadiště" u Koncertního sálu v nitru jeskyně. Nevím, nevím, ale takovýto způsob zpřístupňování jeskyní by u nás asi neprošel.

Prohlídkový okruh prochází nejhezčí částí jeskyně mezi Koncertním sálem, Velkou Horou a Krásnými jeskyněmi. Postupně procházíme krásné sály s nezvyklými jmény jako Bela, Rdeča dvorana nebo Dvorana cevčic (brček), do které se dostaneme z Velkolepé jeskyně přes Ruský most, který během první světové války budovali ruští zajatci Dvorana cevčic se vyznačuje velkou koncentrací již výše zmíněných brček. Konečně se dostáváme k symbolu Postojenské jeskyně - velkému krápníku zvanému Briljant.

Macarát jeskynní

Podzemí Postojenské jeskyně není ani po odchodu posledních návštěvníků pusté. Vhodné životní podmínky tady nalezli brouci, pavouci, raci a stonožky. Nejznámějším a nejvzácnějším jeskynním obyvatelem je macarát jeskynní (Proteus anguinus), bílý a slepý ocasatý obojživelník, jenž se živí mikroskopickými tvory (především korýši) obývajícími jeskynní prostory Dinarského krasu. Dorůstá délky 20 - 25 cm (s ocasem až 35 cm). Údajně se dožívá stáří až 100 let. S macarátem se lze ještě setkat v Chorvatsku a západní Bosně.

Praktické info

Při placení vstupného však budete muset sáhnout poměrně hluboko do kapsy, v přepočtu činí vstupné asi 500 Kč. Zato ale alespoň dostanete informační skládačku - a dokonce v češtině. I přes to stojí Postojnska Jama za návštěvu. Informace o vstupech, rezervace, otevírací doba aj na www.postojnska-jama.si.